ROZHOVOR | Stejně jako ve finále se Srbskem jede na plné obrátky. Lucie Šafářová zvládla fedcupový boj se Samanthou Stosurovou a pro český tým získala druhý, velice důležitý bod. Oklepala se i z nepříjemného začátku, kdy prohrávala 0:3 a 0:40.
Problematické koleno ji nelimitovalo. A vydrželo nápor dvou dlouhých setů. Ona sama se dokázala dostat z několika nepříjemných situací. Odolala například pěti setbolům Australanky v první sadě. Dva z nich měla Stosurová v tiebreaku za stavu 6:4. Česká tenistka i tento kritický stav ustála.
Na co jste myslela, když jste po několika minutách prohrávala 0:3 a 0:40?
„Že musím zrychlit. Protože když bych jí dál dávala tolik času, tvořila by hru, jako to v těch prvních hrách dělala. Hrála výborně, takže jsem do toho musela i za cenu chyb do toho víc jít.“
Vyděsil vás ten stav, nebo jste stále dokázala zachovat chladnou hlavu?
„Rozhodně to nebylo příjemné. Na druhou stranu třeba ten první game jsme hráli hrozně dlouho. Mohlo to být 1:0 pro mě, ve finále to bylo 0:1. Pak jsem udělala pár hloupých chyb a ani jsem se neotočila a prohrávala jsem 0:3. Snažila jsem se zkoncentrovat a změnit hru. Koukala jsem prostě dopředu a ne na to, jak zápas do té doby probíhal.“
Byla právě tato chvíle nejhorším momentem zápasu?
„Asi ano, nejtěžší bylo dostat se do toho zápasu. Začít tlačit a ne, abych já byla tlačena. Vypjatý byl samozřejmě i tiebreak, kde šlo doslova o každý míč. Předtím jsme navíc ani jedna z nás příliš nedokázaly uhrát si svůj servis. Ten vyhraný první tiebreak, to byl hodně důležitý moment.“
Stosurová promarnila v prvním setu pět setbolů. O ní se ale ví, že mívá problém dotáhnout set do konce. Pomyslela jste na to v těch rozhodujících chvílích?
„Tak jsem to nevnímala. Prostě jsem si říkala, že dokud ten poslední míč nepadne, dá se to otočit. Tohle byl navíc zápas, který se hodně podobal tomu, který jsme spolu odehráli v Montrealu. Tam jsem taky vyhrála po dvou tiebreacích. A to člověk potom hlavě má.“
Porazila jste hráčku první desítky, přikládáte tomu zvláštní význam?
„Ano, znamená to pro mě hodně. Člověk se vždycky srovnává a tohle je velké povzbuzení.“