Lehečka před DC: Smutné, kdybych nebyl dvojka. Alcaraz se mě vyptával
Před rokem dovedl coby první hráč Česko k dokonalé bilanci 9:0 na zápasy a suverénnímu postupu do play off Davis Cupu. Letos, opět ve Valencii, zabojuje ve skupině smrti coby týmová dvojka. Jiřího Lehečku v pořadí ATP o dvě příčky předehnal Tomáš Macháč, dvaadvacetiletého borce z Kněžmostu to však nechává chladným. „Tím, že jsem přes tři měsíce nehrál a vypadlo mi asi 400 bodů, by bylo spíš smutný, kdybych si pozici prvního hráče udržel,“ konstatoval před dnešním střetem s domácími Španěly, které vede hvězdný Carlos Alcaraz.
Do konce sezony si Jiří Lehečka vytyčil cíl prodrat se do top 20. V lednu vyhrál první ATP turnaj kariéry, na jaře v Madridu zdolal Rafaela Nadala a vyhoupl se na životní 23. příčku. Pak ho však únavová zlomenina bederního obratle vyloučila na čtvrt roku ze hry, s těžkým srdcem musel oželet Roland Garros, Wimbledon i olympiádu. Teď se pokouší navázat tam, kde skončil. Od comebacku má bilanci 4:2, osobní maximum na US Open si posunul na 3. kolo. A na ještě větší vlnu hodlá naskočit při Davis Cupu, v němž vyhrál 6 z posledních 7 singlů.
Už se cítíte zcela zdráv?
„Ano, a to je pro mě to nejzásadnější. Když jsem před US Open na turnaji v Cincinnati odehrál s Tiafoem vyrovnaný tříhodinový zápas, dodal mi hodně sebevědomí, že jsou záda dobrá a tělo drží. Od té doby jedu naplno, nebrzdím se. Hraju bez bolesti, už to je pro mě malé vítězství. K tomu jsem si přivezl na Davis Cup i nějaké vyhrané zápasy. Za to jsem moc rád.“
Po víc než dvou letech jste ale přišel o místo české jedničky, o dvě příčky vás po posledním grandslamu roku předčil dnes pětatřicátý Tomáš Macháč. Jak to berete?
„Bylo očekávatelný, že o první pozici přijdu. S veškerým respektem k ostatním, tak tím, že jsem přes tři měsíce nehrál a vypadlo mi nějakých 400 bodů, bylo by spíš smutný, kdybych si pozici prvního hráče udržel. Ale musím říct, že všichni kluci jsme teď hráli dobře, tým je vyrovnanější než kdy dřív. To je pro nás výhoda a trochu nevýhoda pro kapitána. Nominace na zápasy už je ale naštěstí jeho práce, ne naše.“
Do singlů při Davis Cupu budete zřejmě nastupovat po dlouhé době jako dvojka proti žebříčkově hůř umístěným hráčům. Mění to pro vás něco
„V Davis Cupu si nemůžete vybírat, všechny zápasy jsou těžké. Pro mě se mění hlavně to, že budu zápasy začínat a nastupovat jako první na kurt. Všichni, co tu jsme, máme hru na to, abychom podávali kvalitní výkony. A jestli jako jednička nebo dvojka, to už je jedno. Je tu i Kuba Menšík, zkušený deblista Adam Pavlásek. Jsem rád, že se český mužský tenis posunul na úroveň, kdy už si musíme vybírat, kdo bude hrát.“
Loňský postup z Valencie do play off bylo hodně příjemné překvapení. Letos i přes účast ve skupině smrti se Španěly, Australany a Francouzi nejste braní za outsidery. Vnímáte, jak český daviscupový tým rok od roku sílí
„Rozhodně. Na druhou stranu… Tenisový svět má krátkou paměť. Není to tak dávno, co jsme bojovali v Izraeli. Pamatuji si, jak jsem tam vyhrál svůj první zápas za národní tým. A minulý rok jsme tady ve Valencii vyhráli 9:0, já vyhrál tři zápasy na pozici jedničky, všichni jsme vyhráli všechno. Ostatní týmy se určitě poučily a řekly si, že nechtějí prohrávat s Čechy 0:3. Loni to tu pro nás bylo velké překvapení a radost. Ale obhájit takový výsledek je vždycky těžší a počítám, že to tak bude i teď.“
V přípravě se zatím míjíte se zbylými týmy a domácí Španělé vás prý zvědavě okukují, když si po tréninku zahrajete nohejbal…
„Co se nohejbalu týká, tak jakmile mají Češi fotbalový míč u nohy, Španělé stojí a koukají. Je to naprosto logický.“ (úsměv)
Myslíte ale bohužel jen české tenisty.
„Přesně tak, k fotbalu se nebudu vyjadřovat. To se pak zeptejte Martina Janouška, který v Gruzii byl jako fyzio. (smích) Atmosféra je tu ale fajn, potkáváme se s ostatními, trochu se hecujeme.“
Největší hvězdou skupiny je Carlos Alcaraz. Čtyřnásobný grandslamový šampion ale po olympiádě vyhrál jediný ze tří zápasů. Jak čtete jeho formu?
„Carlos je hodně emotivní kluk, rád vyhrává a rád hraje za nároďák. Bylo vidět, že na olympiádě cítí, že Novak Djokovič nemá zrovna nejlepší sezonu kariéry, a má šanci. Dopadlo to tak, že Djokovič napsal historii a Carlos bral stříbro. Pak se asi necítil dobře. Olympiáda byly velké vidle hozené do programu, musel ho ořezat. V Cincinnati mu to úplně nesedlo, na betonu měl jen jeden zápas a šel hrát do New Yorku. Určitě je z něj cítit, že aktuálně nemá největší formu, ale pořád nesmíme zapomínat, že v téhle sezoně vyhrál dva grandslamy. Jedna, dvě porážky sezonu nedělají. Je to fantastický hráč, světová trojka a bude hrát doma. Lidi na něj přijdou a pro nás bude o to těžší se s tím poprat.“
S Alcarazem dobře vycházíte. Bavili jste se spolu?
„Mluvili jsme chvilku na US Open. Vyptával se mě na moje zranění. Teď ve Valencii jsme se pozdravili ve fitku, a když jsme vedle sebe šlapali na kole, hodně jsme se bavili o podmínkách na tour. Jemu se hodně nelíbí, jak se stále mění tenisáky. Tady na Davis Cupu máme jedny míče, pak odlétáme do Číny, kde budou jiné. A pak na Masters v Šanghaji zase jiné. Říkal mi: Hele Jirko, slyšel jsem od spousty kluků, že mají problémy s loktem a cítím, že to není zdraví prospěšné. Já tuhle problematiku vnímám úplně stejně. Jsem rád, že tuhle věc kritizuje, protože jeho slovo má větší váhu než moje.“
