Čtyři hodiny v sauně. Jel jsem na výpary, Davis Cup mě vybudí, oddechoval Menšík
PŘÍMO Z DELRAY BEACH Když seděl o půlnoci na tiskovce v basketbalové hale, kterou Američané proměnili na centrum pro média i zázemí pro týmy, chytaly ho křeče. Auuu! zaklonil Jakub Menšík hlavu a pak se rozesmál. Z následků sebezničující čtyřhodinové šichty, kterou ve floridské sauně v sobotu během neúspěšné čtyřhry i rozhodující vítězné dvouhry absolvoval, se bude dvacetiletý borec nějaký den vzpamatovávat. Půjde to mnohem líp s vědomím, že Česko poslal vítězným bodem proti Francesi Tiafoeovi (6:1, 6:4) na finálový turnaj Davis Cupu.
Do rozhodujícího singlu s Tiafoem jsem vtrhnul neskutečně a vyhrál prvních 12 bodů. Uvědomoval jste si skvělý start?
„Ani ne, protože poslední hodiny jsem jel fakt jen na výpary a čistý adrenalin. Sám si toho ze zápasu moc nevybavuju. Šel jsem do toho a věděl, že musím na kurtu nechat úplně všechno, aby se povedlo vyhrát. Za poslední dva dny se udála spousta věcí a jsem moc rád, že jsme to zvládli jako tým i že jsem to zvládl já za sebe. Bylo to 2:2 a v obou ztracených bodech jsem měl prsty. Proto jsem chtěl rozhodující bod urvat za každou cenu. Jenže už jsem měl za sebou tři hodiny na kurtu ve čtyřhře, navíc po noci, kdy jsem spal jen šest hodin. V pátek jsem skončil o půlnoci, ve dvě už jsem šel zase na debla a o půl jedenácté večer nastupoval do dalšího singlu. To se asi děje jen v Davis Cupu. O to větší třešnička na dortu je, že se to povedlo.“
Zápas s Tiafoem jste zavřel esem. Co vám letělo hlavou?
„Proběhlo mi hlavou asi všechno, hlavně dopad únavy. Tímhle míčkem se tenhle týden zakončil, i když možná ještě teď bude nějaká oslava. Udělat pro Česko rozhodující bod a kvalifikovat se do Final 8 Davis Cupu je skvělý pocit, který si asi budu pamatovat do konce života. Davis Cup je prostě tak speciální, že jsem schopný ze sebe vymačkat maximum.“
Jak vás v šatně křísili po těsném leč neúspěšném deblu, který Čechy za stavu 1:2 postavil zády ke zdi?
„Byl ve mně adrenalin, že ještě budu hrát, ale věděl jsem zároveň, že Jirku (Lehečku) čeká velice těžký zápas. Říkal jsem si, jestli vlastně budu nebo nebudu hrát. Měli jsme kolem sebe skvělý realizační tým, který nás dával do kupy v průběhu celého týdne. A fyzická zdatnost, kterou jsem v posledním zápase předvedl, jde samozřejmě i za nimi.“
Pomohlo, že na rozhodující pátý zápas vydrželo v ochozech stadionu v Delray Beach jen pár stovek amerických příznivců?
„Jak jsme nastupovali pozdě, tak fanoušků nebylo tolik a nebyl takový rachot, což mi hrálo do karet. A čeští fanoušci za naší lavičkou, klobouk dolů, byli hodně slyšet. Děkuju jim za podporu, že nás hnali dopředu.“
O to se staral i kapitán Tomáš Berdych, dvojnásobný vítěz téhle soutěže. Je výhoda mít takovou kapacitu na lavičce?
„Ohromná. Nedokážu si představit, že bych někdy v budoucnu seděl na jeho místě s tím, že jsem to taky prožil a vědomím, že se zápasem nemůžu skoro nic udělat. To pro něj musí být strašně náročné. Ale při zápasech i na trénincích je vidět, že má neskutečné zkušenosti. Ví, kdy má a nemá mluvit, protože vnímá hru jako bývalý hráč. Na kurtu pak cítím klid a správnou energii, kterou potřebuju. Mít ho jako kapitána je pro nás vážně obrovská výhoda.“
Skoro se chce říct, že český tým v daviscupovém ročníku přežil v USA to nejhorší a finálový turnaj v Boloni nabídne vyjma domácí Itálie lehčí soupeře. Souhlasíte?
„Když jsme viděli tenhle víkend ostatní zápasy, tak aniž bych nás chtěl přeceňovat, musím říct, že utkání s Američany klidně mohlo být i finále celého Davis Cupu. Výhra pro nás znamená moc a dodá nám spoustu sebevědomí do Final 8. Pořád se lepšíme, a když ne letos, věřím, že v budoucnu můžeme Davis Cup vyhrát.“
