Taylora mám plné zuby! Jak hrdina Lehečka zavřel oči a dřel. Padaly mu trenky
PŘÍMO Z DELRAY BEACH | Během dvou dnů na Floridě porazil soupeře, které ještě nikdy v kariéře nezdolal. Po úvodním skalpu Francese Tiafoea doručila česká jednička Jiří Lehečka v sobotu i životadárný druhý bod. Na pátý pokus přemohl světovou pětku Taylora Fritze (6:4, 3:6, 6:4) a pak se již jen modlil, aby singlový parťák Jakub Menšík postupovou práci za stavu 2:2 dokonal. A to se povedlo, díky čemuž Česko vyhrálo v Americe a postoupilo mezi nejlepších osm týmů Davis Cupu.
Navzdory velkému triumfu působíte sklesle, jakoby vás ani výhra netěšila. Čím to?
„Jsem moc rád, ale spíš to prožívám vnitřně. Jsem strašně unavený. Od začátku tohohle týdne jsem pociťoval už takovou chronickou únavu, protože zápasů jsem měl v poslední době opravdu hodně. Trénovali jsme se tady kvůli dešti každý den přes poledne v těch nejtěžších podmínkách, i to stálo hodně fyzických a mentálních sil. Dlouho taky bylo jasné, že singly budu hrát já s Kubou Menšíkem, protože Tomáš Macháč se necítil, tudíž žádný plán B neexistoval. Musel jsem se připravit na to všechno odmakat, což se povedlo.“
Projevil jste se jako pravá jednička týmu, zdolal jste Tiafoea a především Fritze.
„Frances teď nedosahuje takových kvalit jako Taylor, ale pořád je to zkušený hráč, který rád hraje před domácím publikem. A že jsem porazil Fritze zrovna tady, kde dvakrát vyhrál turnaj, zná to tu a měl podporu fanoušků, je pro mě strašně cenné. Tuhle výhru řadím hodně vysoko, i když už mám Taylora plné zuby, protože spolu hrajeme často takové bitvy.“
Proti americké jedničce Fritzovi jste získal první sadu, duel se však otočil a v té třetí jste si hned prohrál podání. Jak jste se dokázal zmobilizovat?
„Bylo to vydřené vítězství, ani nevím, o čem bych měl tenisově vykládat. Samozřejmě tam bylo plno momentů, které byly důležité, ale v těchto podmínkách a ještě po tom, jak kluci dlouho bojovali ve čtyřhře, bylo hlavní se jen kousnout, makat každý balon a nedívat se na skóre. Na tomhle pomalém povrchu je to strašně nahoru dolů. Mohli jsme se kdykoli brejknout, protože servis tady tolik nepíše a je to spíše boj o to vydržet ještě o jeden míč navíc. Ke konci jsme už byli oba dost unavení. On byl asi trošičku nakřáplý, nevím, jak moc vážně, ale myslím, že si nevymýšlel. Fyzicky to bylo nesmírně náročné a bylo to jen o tom vydržet makat.“
Kolik jste propotil triček?
„Asi čtyři. Pak už se potím tak, že i kdybych si je měnil každé dva gamy, vypadá to pořád stejně. Naučil jsem se s tím hrát, při zápase to člověk tolik nevnímá, pokud mu pot nekape na grip nebo raketu. Po druhém setu jsem se šel převléknout úplně celý, protože mi i padaly trenky, jak byly zpocené.“
Hrábnul jste si někdy tak na dno?
„Stoprocentně v nějakém pětiseťáku. Pokud se bavíme o tříseťácích, asi taky jo, ale tenhle zápas ještě dohromady s tím, že to byl Davis Cup, a ještě proti takovému soupeři, řadím hodně vysoko. V takhle těžkých podmínkách proti takhle kvalitnímu soupeři jsem zápas asi ještě nevybojoval.“
Získal jste pro Česko dva body, maximum, co jste mohl. Byl to váš nejlepší daviscupový týden?
„Individuálně jsem spokojený s tím, co jsem předváděl. Udělal jsem pro tým maximum, ať už během tréninkového týdne, nebo v zápasech. Je to další dobrá zkušenost a další stupínek v kariéře.“
Jak silně jste vnímal podporu českých fanoušků, kteří byli hodně slyšet?
„Tohle je něco, co vám vždycky pomůže. Davis Cupy na cizí půdě jsou hodně nepříjemné. V pátek byli američtí fanoušci strašně fér, v sobotu už to bylo chvílemi nepříjemné. Pár lidí na mě pokřikovalo, snažilo se mi dostat do hlavy a dát mi najevo, že to nezvládnu, že na něj nemám. Ale když se mi povedlo vyhrát výměnu a slyšel jsem z naší lavičky a od našich fanoušků povzbuzování a radost, strašně mě to nakoplo. Chtěl bych všem poděkovat, protože neberu jako samozřejmost, že sem lidi přijedou ve svém volném čase a jsou tady na tenise od rána do večera. Strašně moc si toho vážím. I tohle je jeden z důvodů, proč tenis hraju.“
