Navrátil: Snažím se držet partu

ostup do semifinále Davis Cupu všechno navždy změnil. V neděli Navrátil prožil svůj životní triumf.

„Pro mě je to fantastické. Samozřejmě, když jsem trénoval Berdycha a on vyhrál turnaj v Paříži, šli jsme na večeři. Ale tohle jsme hráli za Českou republiku,“ připomíná 51letý bývalý deblista.

Vychutnal jste si to pořádně?
„Řekl bych, že víc než pořádně. (usmívá se) Byli jsme s celým týmem na Stodolní, bylo nás tam deset nebo patnáct, měli jsme to jen pro sebe. Já jsem hrozně šťastný, že jsme to dokázali.“

Je to váš tenisový vrchol?
„I když jsem měl individuální úspěchy, tohle je mnohem víc. Dělat kapitána v Davis Cupu je to stejné jako být trenérem hokejové nebo fotbalové reprezentace. I sledovanost je mnohokrát větší než na turnajích. Samozřejmě že kdyby Tomáš (Berdych) nebo Radek (Štěpánek) vyhráli grandslam, tak je to vynikající, ale kdybychom vyhráli Davis Cup, je to víc.“

Uběhlo půl roku od doby, co jste se rozešli s Berdychem a vy jste vystoupil z kolotoče cest, turnajů a akcí. Jaký teď máte život? Jste spokojený?
„Jsem hodně spokojený, protože všechno, co jsem neměl, a hlavně čas na rodinu, najednou mám. Člověk pak vidí život úplně jinak. Mám čas na ryby, které miluju, na myslivost, na kamarády. Po dlouhé době mívám i volné víkendy, to jsem neznal vůbec, a pak dovolené. Je to něco úplně jiného.“

Střílíte v lese na vysokou?

„Já sám nestřílím, ale mám kamarády, co jsou myslivci, a mě baví se na ně dívat. Když jdou na bažanty nebo na divočáky, tak já nestřílím, ale dívám se.“

Vloni na jaře jste jel na turnaje do Ameriky, Indian Wells a Key Biscaine, a vzal jste s sebou manželku. Prý se jí tam moc líbilo. Začnete jezdit na dovolené na turnaje?
„Kdepak na dovolené, vybíráme si místa mimo tenis. Mám apartmán na Tenerife, je odtud i Michal Novotný, náš fyzio v týmu, a tam pojedeme teď v létě.“

Toulavé boty vám nechybí?
„Hotely, letiště a delší cestování mi nechybí. Na některé turnaje se dostanu a jsem za to rád. Popovídám si s kamarády, podívám se na tenis.“

Když se už nezaměřujete jen na svého svěřence, jste teď k tenisu blíž, nebo dál?
„Tenisu jako takovému jsem určitě blíž. Mám čas na práci v našem klubu v Prostějově, což je to nejdůležitější, protože to je moje práce, a pak taky mám čas na televizní zápasy. Grandslamy a velké turnaje se vysílají a já vidím všechny zápasy našich kluků i jejich soupeřů.“

Změnil se váš vztah s Berdychem poté, co jste ukončili spolupráci?
„Náš vztah je teď ryze kamarádský. On má svého trenéra, svůj tým, hodně prvků ve hře a v tréninku chtěli změnit, což je dané. My se dál bavíme o spoustě věcí, když jsme spolu. Na Davis Cupu jsem se mu snažil pomoct, když tam neměl svého trenéra a potýkal se s podáním, ale jinak do této sféry nezasahuji. Náš vztah je pořád nadstandardní.“

Když vidíte svoje hráče, jak na kurtu i mimo něj dělají legrácky a ohromně si Davis Cup užívají, nemrzí vás zpětně, že jste sám neodehrál víc než jen jeden zápas?
„To bylo jasně dané. Tehdy jsem byl pátým nebo šestým hráčem v republice, takže jsem to musel respektovat. A ti hráči nade mnou lepší byli, o tom není pochyb. To je jako dneska, když jsou tady Hájek, Minář nebo Hernych, taky se nedá nic dělat, že nehrají, musí to respektovat.“

Jaroslav Navrátil • ČTK

Taky máte jako vaši hráči daviscupové rituály?
„Mám v šatně vždycky stejné místo, vždycky přímo proti dveřím, a to nechci měnit. Jinak se spíš snažím přizpůsobovat klukům, abych držel partu.“

Svazový šéf Ivo Kaderka ale jednu libůstku připomněl, prý si spolu dáte před zápasem vždy panáka. To sedí?
„Ano, to říkal správně. Od Davis Cupu se Švýcarskem vždycky přivezu domácí slivovici a před každým dnem si dáme panáka pro štěstí.“

Je vaše domácí?
„Je od výborného kamaráda z Kyjova, domácí a vynikající. Je to medovice, ne čistá švestkovice, je jemná a krásně se to pije. Akorát se jich nesmí vypít víc lahví, pak je to bolehlav.“

Vždycky jste u daviscupového týmu chtěl dělat kapitána, nebo vás lákala trenérská role?
„Jak jsem byl starší, tak spíš jsem chtěl být kapitán. Trenérská práce u Davis Cupu je hodně černá, trenér je trochu opomenutý. Třeba Pepa Čihák (trenér současného týmu, pozn. red.) je vynikající člověk a hráčům dává hodně, ale jeho role je trochu v pozadí. Kapitánská židle je i víc prezentovaná.“

Bral jste si příklad z Jana Kodeše, kapitána týmu, za který jste v roce 1983 hrál?
„Úplně takhle bych to neřekl, že bych přímo... (přemýšlí) Když jsem měl první zápas jako kapitán, baráž 2006 v Nizozemsku, na pár věcí jsem se ptal. Třeba pana Kukala. Ty zkušenosti z týmové soutěže jsou úplně jiné než při trénování jednotlivých hráčů.“

Je v dnešní době manažerů a osobních koučů hodně složité dělat kapitána?
„Je to asi složitější, než to bývalo v době, kdy jsme kromě Ivana Lendla nikdo manažera neměli, ale mojí výhodou je, že jsem se všema klukama pracoval. Známe se, oni znají mě, víme, co od sebe čekat, kde je potřeba tolerance a ústupky. A všechny jejich manažery a trenéry znám osobně taky. Tím je to lehčí.“

I tak si to ale představuji jako hodně politickou práci.
„Zhruba tak to je, ale když jednám s lidmi, co znám, tak tam není problém a vycházíme si vstříc.“

Vezměme to na konkrétní situaci a tou bylo napětí kolem nedělního startu Radka Štěpánka v rozhodující dvouhře. On to probíral se svými spolupracovníky a pak až šel za vámi jako kapitánem. Jak tohle vnímáte?
„Já Radka naprosto chápu. Kapitán je sice kapitán, ale on má v týmu lidi bližší, než jsem já. Oni ho znají do posledního detailu, jsou s ním celý rok. Navíc oni byli na stejné lodi jako já. Hnali jsme Radka dopředu, aby šel nejdůležitější utkání hrát.“

Byl jste pak hodně naštvaný na Argentince, že z něj udělali bezmála simulanta?
„Byl, a hodně. Já s jejich tvrzením nesouhlasím, protože vím, co se dělo. On je šoumen, každý ví, že jednou tam kulhá, jednou tam skáče, ale jemu by to bez toho nešlo. Oni by si měli zamést před vlastním prahem a říct si, proč nehrál jejich nejlepší hráč Del Potro všechny tři dny. Radek zraněný byl, měl prášky a injekce na dobu zápasu a soupeři nic nefér neudělal. Jen se ukázala jeho výkonnost a zkušenost.“