French Open 2021 | Legenda Kodeš o Krejčíkové: Nejsem pro ni dědek s dřevěnou raketou | iSport.cz
Jan Jaroch
13. června 2021 • 17:45

Legenda Kodeš o Krejčíkové: Nejsem pro ni dědek s dřevěnou raketou

Autor: Jan Jaroch
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Český basketbalový tým neustále roste, vrchol může přijít za rok na ME
Vondroušová bere stříbro! Benčičová ji ve finále udolala ve třech setech
VŠECHNA VIDEA ZDE

V roce 1971 Jan Kodeš obhájil pařížský titul. Po padesáti letech znovu vyrazil do města na Seině a tlačil za stejným úspěchem krajanku Barboru Krejčíkovou. Seděl v kloboučku a bílé košili na prezidentské tribuně, hrdinka ho při finále očima hledala jako záchytný bod. A pětasedmdesátileté legendě udělala nelíčenou radost. „Záleží mi na výsledcích našich hráček a hráčů. Jsem tenisový vlastenec. Po skončení kariéry jsem pracoval pro český tenis oficiálně, teď pro něj soukromě pracuju dál,“ usmíval se bývalý prezident tenisového svazu.



Mnoho odborníků chválí Krejčíkovou za psychickou odolnost. Zvládla v turnaji řadu těžkých chvil, ani v bitvě o titul nezakolísala. Co vy na to?
„Hele, je trochu zázrak, když se někdo dostane do prvního grandslamového finále a vyhraje ho. To se v roce 1970 povedlo hráči, který se jmenoval Jan Kodeš.“

To jméno mi něco říká…
„No, jenže já jsem tenkrát Željka Franuloviče v Paříži od začátku drtil (6:2, 6:4, 6:0). Nekonalo se žádné drama. Bára to měla napínavější. Obě hráčky věděly, že proti nim stojí rivalka, která je finále poprvé. O to většímu tlaku čelily, protože cítily obrovskou šanci. Vidina životního cíle člověka strašně tíží. Když máte jeden titul v kapse, jste ve snazší pozici. Ale Bára ukázala, že má povahu šampionky.“

Co s ní podle vás úspěch udělá?
„Život se jí změní. Stane se středem zájmu. Myslím si, že se s tím srovná. Už jí není devatenáct. Má zkušenosti ze čtyřher a mixů na grandslamech. Zvykla si na velké stadiony, na tiskovky. I proto obstála teď v Paříži.“

Potěšilo vás, když o vás a vašich zprávách s vděčností mluvila na turnaji při několika příležitostech?
„Samozřejmě. Říkala, že každá rada je dobrá. Záleží na povaze jednotlivce. Pro někoho jsem dědek, co hrál s dřevěnou raketou někdy v minulém tisíciletí. Pro ni ne. Mám pocit, že si mě váží a že na mě dá, což je příjemné.“

Zmínila, že jste ji povzbuzoval už po porážce od Igy Šwiatekové v Římě, kde neproměnila dva mečboly. Že prý se jí to v Paříži vrátí.
„No jistě! Bylo mi jí líto. Dokázal jsem se do ní vžít. Pamatuju si, jak jsem po podobných porážkách odjel na hotel, seděl sám v pokoji a byl úplně hotovej. Napadlo mě, že jí napíšu a povzbudím ji. Tak to začalo. Psali jsme si před každým zápasem.“

Jaké jste jí dával tipy?
„To jsou tajné věci, které vám do novin nepovím. Ale obecně platí, že rád pomůžu hráčům, kteří o to stojí.“

Co jste během finále s dalšími hosty v prezidentské lóži na Chatrierově stadionu probírali?
„Hodně se rozebíral zápas Djokovič – Nadal. Byl to zápas na ostří nože. Skončila Nadalova série. Mluvilo se o závodech mezi nimi a Federerem v počtu grandslamových titulů. Kdekomu se nelíbilo Federerovo odstoupení z Roland Garros, aby se mohl šetřit na Wimbledon. Dal najevo, že mu na něm záleží víc, což asi udělal chybu.“

Co říkala Martina Navrátilová, která v lóži seděla kousek od vás?
„Ta byla šťastná jako blecha. Taky Báře psala, povzbuzovali jsme ji společně. Předávala jí pohár. Letíme spolu v pondělí do Prahy.“

Viděl jste triumf juniorky Lindy Noskové?
„Sledovali jsme první set finále, než jsme museli odejít. Ale vyhrála. Další cenný úspěch! Odrazový můstek do kariéry mezi dospělými. Lindu trénuje Tomáš Krupa, se kterým jsem mluvil na Štvanici. Linda má výborný servis, dobrou urostlou postavu. Naše budoucnost v ženských vypadá slušně.“

Ještě nějaký zážitek z pobytu ve francouzské metropoli?
„Potkal jsem Ilieho Nastaseho!“

Rumuna, jehož jste před padesáti lety porazil ve finále při svém druhém pařížském triumfu?
„Jasně! Zdravil jsem ho: Nazdar plukovníku! A on mi odpověděl, že už je generál. Tak jsme si trochu pokecali. Stejně jako s Forgetem, Morettonem a dalšími hráči. Bylo to příjemné... Teď zrovna jedeme kolem Eiffelovky na večeři s panem velvyslancem Fleischmannem. Dám si asi nějaký steak. A určitě nějaké šampaňské nebo víno na oslavu Barbořina vítězství. Mám ohromnou radost. Nedovedete si představit jakou...“

Největší zbraní je mozek

Před dvěma měsíci dostala Martina Navrátilová od francouzských pořadatelů nabídku, aby předávala trofej vítězce letošního French Open. Tehdy by se nenadála, koho na pódiu Chatrierova stadionu potká.

Barboru Krejčíkovou zná z grandslamových turnajů, na nichž osmnáctinásobná šampionka působí jako komentátorka. A česká tenistka na nich zůstávala do posledních chvil hlavně díky deblovým úspěchům.

S Krejčíkovou se seznámila, jak jinak, díky Janě Novotné. „Hrály jsme turnaj legend před několika lety tady na Roland Garros a Jana mi říká: Pojď si pinknout s touhle holkou, kterou trénuji. Přišlo mi, že Barbora má talent, ale člověka nenapadne, že by to mohlo vést až k něčemu takovému,“ svěřila se Navrátilová pro New York Times. „Neměla žádnou zřejmou zbraň, tou se ukazuje až teď být její mozek. Má šikovné ruce i pestrou hru a mozek jí říká, jak ji nejlépe používat.“

Jak Krejčíková postupovala turnajem, začala Navrátilová studovat pavouk víc a víc. „Začala jsem si myslet, že to může dotáhnout až do finále. A když v něm byla, říkám si: Ona to snad celé vyhraje,“ smála se Navrátilová s tím, že Krejčíkové neprozradila, od koho vítězka převezme pohár Suzanne Lenglenové. A pak obě české rodačky stály na Chatrierově stadionu a také Navrátilová myslela na jejich společnou kamarádku. „Nádherné vítězství. Tak moc bych si přála, aby tam mohla být i Jana a vidět ho…“

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud