VIDEO, FOTOGALERIE - Stejně jako v každém jiném sportu, i v tenise se stává, že hráč, kterému nevěří ani jeho největší fanoušek, najednou posílá ze hry jednoho favorita za druhým. Podívejte se na přehled největších překvapení v dějinách tenisu.
Mark Edmondson
Jednoznačné prvenství v oblasti "tenisových outsiderů", kteří šokovali všechny odborníky, je australský tenista Mark Edmondson, který jako 212. hráč světového žebříčku vyhrál v roce 1976 první grandslamový turnaj roku na domácím Australian Open, když nenašel v roli totálního outidera přemožitele.
Třiadvacetiletý rodák z Gosfordu byl povoláním spíše deblista, který získal neuvěřitelných čtyřiatřicet titulů, ve dvouhře dominoval "jen" šestkrát. Jeho bilance v singlech během kariéry činila 251 výher oproti 238 porážkám, zatímco v deblu se Australan radoval z 507 výher a jen z 258 odcházel z kurtu poražen.
O šest let později se Edmondson probil až do semifinále Wimbledonu, kde podlehl po pětisetové bitvě Argentinci Vilasovi.
Vítězství Marka Edmondsona v Austrálii patří bezpochyby k největším překvapením historie světového tenisu a je více než jisté, že domácí prostředí a podpora fanoušků hrála na cestě za šokujícím vítězstvím velmi důležitou úlohu.
John Marks
Stejné místo, stejný turnaj, stejné překvapení. Jen o dva roky později. Po dvou letech )1979)od šokujícího vítězství domácího Marka Edmondsona se o něco podobného pokusil další tenista z Australského kontinentu.
Až do finále si proklestil cestu 188. hráč světového žebříčku John Marks, než jeho spanilou jízdu utnul ve finále slavný Argentinec Guillermo Villas. Australským tenistům domácí prostředí více než svědčí.
Goran Ivaniševič
Nikdo už tomu nevěřil a nikdo s ním příliš nepočítal. Vědělo se, že chorvatský bombarďák Goran Ivaniševič to na rychlých površích a zvláště v londýnském Wimbledonu více než umí. To ostatně potvrdil třemi finálovými účastmi, kde však vždy prohrál. V roce 2001 se do hlavní soutěže dostal populární Chorvat jen díky divoké kartě a spíše to byl projev úcty za výkony doby minulé než aby mu skutečně někdo věřil.
Goran Ivaniševič však všechny dokonale šokoval. Hrou založenou opět na své tradiční zbrani, tedy skvělém servisu, doplnil vynikající hrou na síti a překvapení bylo na světě. 125. tenista světového žebříčku, který se v té době podle většiny odborníků nacházel za zenitem své výkonnosti, překvapil snad i sám sebe a konečně si připsal vysněný triumf ve Wimbledonu.
Goran Ivaniševič se dočkal triumfu, kdy už mu věřil jen málokdo.
Andrej Medveděv
Odchován antukou. I takové přirovnání by se hodilo k ukrajinskému tenistovi Andreji Medveděvovi. Na oranžovém povrchu se cítil stejně dobře, jako Roger Federer, Pete Sampras či Björn Borg na wimbledonské trávě.
Jako stý hráč světa si rodák z Moskvy proklestil cestu až do finále Roland Garros v roce 1999, kde skončil na raketě Andre Agassiho.
Chris Lewis
Absolutně mimo zájem fanoušků nastupoval do wimbledonských dvouher v roce 1983 australský tenista Chris Lewis. V té době mu totiž patřila až jednadevadesátá pozice na světě. A realita?
V té době teprve šestnáctiletý tenista se prodral opět až do finále, kde nepodlehl nikomu slavnějšímu než Johnu McEnroe. Pravda, hladce třikrát 2:6, ale přesto byl jeho postup obrovskou senzací.
Potenciál v sobě rodák z Aucklandu bezesporu měl. V sedmnácti letech byl juniorskou světovou jedničkou. Svůj talent však nikdy zcela nerozvinul a za kariéru si připsal 242 vítězství ve dvouhře oproti 204 porážkám. Radoval se z 8 turnajových triumfů ve čtyřhře, ve dvouhře se neprosadil.
Marat Safin
Velmi talentovaný, nicméně ještě více náladový Rus. Když má den, porazí kohokoliv, když ne... A přesně do dne spadajícího do první kategorie se devětadvacetiletý rodák z Moskvy trefil v roce 2004 na Australian Open. Přesněji řečeno, do několika takových dní.
Jako šestaosmdesátý tenista světa nastoupil obávaný a náladový tenista zároveň do prvního grandslamového turnaje roku - Australian Open. Rozjetá ruská lokomotiva se zastavila až ve finála na raketě Rogera Federera.
Bratr Dinary Safinové již poznal, jaké je to být světovou jedničkou. Tou se stal již v necelých jednadvaceti letech - v listopadu roku 2000. Ruský tenista již má za sebou patnáct turnajových triumfů, dvakrát dominoval v deblu.
O kvalitách bývalé světové jedničky ví celý tenisový svět. A proto jeho vítězství na Australian Open před pěti lety nelze považovat za obrovské překvapení. Přesto v historických análech bude zapsán jako finalista turnaje, který do něj vstupoval z pozice hráče v deváté desítce světového žebříčku.
V současnosti patří Maratu Safinovi pětadvacátá pozice na žebříčku.
Marat Safin bojoval ve finále Australian Open proti Federerovi marně.
Gustavo Kuerten
Gustavo Kuerten je právem považován za jednoho z nejlepších tenistů Brazílie. Fenomenální Jihoameričan vyhrál slavné French Open hned třikrát. Poprvé zde dominoval již v roce 1997, kdy jako málo známý tenista ovládl Paříž z pozice hráče na šestašedesátém místě žebříčku.
Gustavo Kuerten si stejně jako Marat Safin vyzkoušel, jaké je to dívat se na tenisový svět z pozice nejlepšího hráče planety. Brazilec vyhrál dvacet turnajů ve dvouhře, drtivou z nich samozřejmě na své oblíbené antuce.
Gustavo Kuerten během svého tažení za prvním vítězstvím na Roland Garros.
Tenis je sportem, který se nadále rozvíjí a rozrůstá, o čemž jednoznačně vypovídá zvyšující se zájem diváků nejen v hledištích, ale i u televizních obrazovek. Neustále roste počet turnajů a díky narůstajícímu počtu fanoušků bílého sportu roste i zájem televizních stanic o přenášení nejvýznamnějších tenisových klání.
Na špičkové tenisty je vyvíjen pořád větší tlak nejen od současných konkurentů, ale i od neustálého přílivu dalších nadějí do tenisového kolotoče. Dá se tedy s velkou pravděpodobností předpokládat, že ač tomu současná nadvláda Nadala či Federera příliš nenasvědčuje, bude v budoucnosti docházet stále k větší vyrovnanosti tenisové elity. A to je pro fanouška jen dobře.
