Hvězdná Naomi Ósakaová vyhlásila pro Roland Garros bojkot tiskových konferencí, které se prý podepisují na jejím mentálním zdraví. Petra Kvitová tenhle přístup příliš nechápe. „Ráda vás vidím,“ zdravila novináře z Paříže, kde se pokusí navázat na loňské podzimní tažení do semifinále. A zavzpomínala, jakým trikem si pomohla, když před čtyřmi lety právě na antukovém grandslamu předstoupila před světová média a poprvé nahlas mluvila o loupežném přepadení.
Z grandslamu padajícího listí, jaký se hrál v Paříži loni, je opět jarní antukové dostaveníčko a nejen Petra Kvitová je ráda. Byť před sedmi měsíci podruhé v kariéře postoupila mezi elitní čtyřku Roland Garros, hrát tenis za tepla a v řádném termínu je příjemnější.
Není to tak dávno, co jste na kurtech Roland Garros udělala velký úspěch. Vrací se o to lépe?
„Rozhodně. Přijde mi to tady fajn od prvního tréninku ve čtvrtek po příjezdu. Baví mě to a užívám si to. Připadá mi, jako bychom z minulého ročníku odletěli teprve včera. Všechno je přirozené, těším se na zápas. Nejsem úplný fanoušek antuky, ale tady je jiná. Strávila jsem na ní hodně času, začala jsem už v březnu v Charlestonu na zelené verzi. Podstoupila jsem přípravu v Monaku. Uvidím, snad se to promítne do zápasů, že mi to půjde.“
Vypadalo to ale, že v loňských těžkých podmínkách jste se cítila dobře…
„Loňský rok byl úplně jinačí. V Paříži se počasí mění. Teplo, zima, prší, neprší, fouká, nefouká. Ale loni to bylo na zimní bundu. Balony lítaly jinak, přišlo mi to docela fajn. Zvládla jsem docela těžké zápasy, otočila jsem set z 1:5, což mi v celém turnaji pomohlo. S těžkými balony se hrálo víc výměn, což jsem taky zvládla. Letos míče v teplejším počasí víc poletí, i když nepředpokládám, že budou úplně vedra jako v Americe. Jinak se cítím dobře i po fyzické stránce, docela dost jsem trénovala. Uvidíme, no. Zápas je vždycky jiný. Jak do něj vstupují nervy a zatažení. Hlavně si přeju, abych se nezranila.“
Loni byl život v bublině hodně přísný, letos můžete vyrazit na hodinu do města. Co se dá stihnout za tu dobu?
„Já jsem ještě nikde nebyla. Přiletěla jsem ve čtvrtek, hned jsem šla trénovat, v pátek jsem taky trénovala, pak jsem odpočívala. Den docela rychle uteče, není moc o co stát. Jediná šance, kdy bych mohla jít ven, je dneska (v sobotu), ale upřímně myslím, že spíš budu odpočívat. Mám balkón, takže co se týká čerstvého vzduchu, tak to je v pohodě. A co se dá stihnout? Trenéři chodí běhat. Je pro ně super, že můžou běhat venku a ne vevnitř na páse. Když bude čas, ráda si vyrazím ven na kafe nebo na procházku. I bez toho je nálada dobrá. Na tréninku pořád blbneme, hrajeme nožičky. Ty mě baví. Ono je někdy dobrá nálada nejlepším klíčem, jak na turnaji uspět.“
Také jste na instagramu ukazovala, jak na trávníku v areálu metáte hvězdy a ptala se fanoušků, zda se z vás nemá stát gymnastka. Co k tomu povíte?
„Gymnastika mi nikdy nešla. Tím bych asi skončila tuhle odpověď... Přestože jsem vždycky byla velká sportovkyně, už na základce byla gymnastika úplná tragédie. Doufám, že tohle neslyší taťka s bráchou, učitelé tělocviku. Doufám, že mi to případně odpustí.“ (smích)
Exkurz do jiného sportu jste absolvovala i minulý týden, kdy jste navštívila Grand Prix Monaca. Jaký to byl zážitek?
„Skvělá otázka, můj agent je teď nadšený. On mi návštěvu zařídil, je velký fanoušek formule. Dobře to vyšlo, French Open bylo o týden odložené, takže jsme mohli vyrazit. Neuvěřitelný zážitek. Jako malá holka jsem se na ten závod dívala s tátou, ale jen na začátek. Pak jezdili jen pořád dokola, přišla mi to nuda. Jenže když formuli vidíte naživo, je to hrozně zajímavé. Takový hluk, taková rychlost. A naštěstí tentokrát žádná bouračka. Dostalo mě to tak, že jsem se začala na Netflixu koukat na seriál o formulích.“
Vraťme se k vaší práci. Už v neděli vás v prvním kole čeká kvalifikantka Greetje Minnenová. Hrály jste ho proti sobě už letos v Melbourne.
„Když jsem se los dozvěděla, říkám si: Už zase? Vždyť jsme spolu hrály před pár měsíci. Tentokrát to na antuce bude jiné, ale míčky zatím pěkně létají, tak snad dobrý. Před pár lety jsem s ní na antuce hrála ve Stuttgartu a vím, co dělat. Musím ji tlačit, rozběhat ji. Jinak mi svým forhendem může škodit.“
Turnajem hýbe kontroverzní rozhodnutí Naomi Ósakaové nechodit na tiskové konference a raději po každém zápase platit pokutu, která může být maximálně až 20 000 dolarů. Co si o jejím rozhodnutí myslíte?
„Četla jsem její vyjádření a upřímně řečeno, moc ho nechápu. Je součástí našich životů, že musíme komunikovat s médii, sponzory a dalšími. Nehrajeme jen tenis, ale také o něm musíme s vámi novináři mluvit. Samozřejmě ale rozhodnutí je na ní. Pokud to tak vadí její psychickému zdraví, chápu ji a souhlasím.“
Vnímáte tiskovky jako povinnost?
„Přijde mi, že to není naše povinnost, ale součást toho, kým jsme a co děláme. Média a fanoušci dělají tenis tak populárním, jak je. Myslím, že když to svět žádá, měli bychom něco odpovědět a něčím přispět. Já vynechala tiskovku jenom jednou. A to se musí stát opravdu něco hrozného. Snad už se to nestane…“
O nejtěžší tiskovce
Srazila vás někdy tisková konference?
„Čelila jsem za kariéru hodně těžkým otázkám. Někdy jsem si poplakala, cloumaly mnou emoce. Někdy, když jste smutná a dostanete horší otázku, není to nic lehkého. Ale vždycky můžeme říct bez komentáře nebo odmítnout odpovědět. Tak to cítím já. Ona to samozřejmě může vnímat jinak. Ale já vás teď ráda vidím. To je důležité.“ (smích)
Vy jste měla svou nejtěžší tiskovku tady v Paříži, když jste se v roce 2017 vracela po přepadení a poprvé jste o něm veřejně mluvila. Jak jste to tenkrát snášela?
„Teď vám řeknu tajemství. Když mi moje PR manažerka poslala vyjádření Naomi, právě o téhle tiskovce jsme se začali s trenéry bavit. Byla to ta nejtěžší, kterou jsem kdy absolvovala. Připravovala jsem si tenkrát odpovědi na otázky, o nichž nebylo vůbec snadné nahlas hovořit. Ještě teď, když si vzpomenu, mnou cloumají emoce. Tenkrát to bylo ještě mnohem horší. Před tiskovkou jsme si dali malého panáka. To bylo tajemství úspěchu. (smích) Byla to vážně hodně náročná věc, ale ne druhou stranu jsem pak na sebe byla pyšná. Od té doby jsem už o přepadení mluvila hodněkrát a jde to snáz, tenkrát mi to ale dalo zabrat.“
Co jste si dali za panáka?
„Slivovici. Má dost procent, ale nebojte, byl to vážně jen malý panák.“ (smích)
Mluvili jsme o vašem návratu v roce 2017. Letos se po prodělané rakovině mízních uzlin vrací Španělka Carla Suárezová. Co na její comeback říkáte?
„Mám ji moc ráda jako tenistku i člověka. Má krásný pestrý tenis, patří k nejsympatičtějším holkám na okruhu. Je pokorná, nohama na zemi, takovému člověku nemůže nikdo nic zlého přát. Ale nemoc si nevybírá. Naštěstí je Carla velká bojovnice, jsem moc ráda, že to zvládla a je tu zase s námi. Neuvěřitelná věc. Potkala jsem ji už v Madridu a nevěděla, co dělat. Ptám se: Carlo, můžu tě obejmout? Jasně, odpověděla. Je moc fajn ji zase teď vidět mezi námi.“
Novinkou letošního turnaje je zavedení night session, vždy jeden zápas dne se bude až do čtvrtfinále hrát na centrkurtu od devíti hodin večer. Dobrý krok?
„Já fanouškem večerních zápasů jsem. Baví mě je hrát i sledovat třeba na pokoji. Pro fanoušky je super, že tady už mají světla i střechu. Taky je dobře, že to dělají teď v tomhle počasí a ne loni na podzim, kdy byla fakt zima. Nedovedu si představit, že by tam lidi i hráči večer mrzli. Myslím, že night session začíná v devět, to je docela pozdě. Ale mně se ten nápad docela líbí.“
Témata:
Netflix, tenis, Naomi Ósakaová, Petra Kvitová, tisková konference, sportovní soutěž, French Open, Paříž, Grand Prix, Tenis na Heureka.cz
Související články
