Plíšková po zlomenině: Mám horší ruku. Někdy mě překvapí, co zahraju

Zápas jste začal třemi dvojchybami a rychle ztraceným podáním, po pár minutách jste prohrávala 0:3. Začala jste už ztrácet nervy?
„Ani ne, jsem docela trpělivá. Začátek byl špatnej. Byla jsem nervózní, její hra mi úplně nesedla. Hrála takový kopečky a já se do toho nemohla dostat. Kombinace špatný hry a nervů, to vypadalo špatně. Postupně jsem se ale lepšila. Fyzicky jsem se cítila dobře, což je hlavní. Byly tam i dobrý momenty, ne že bych měla úplně super pocit, ale potom to bylo docela dobrý.“

O 1. kole na grandslamu se říká, že je nejtěžší. Vy jste v něm uspěla už dvaadvacetkrát za sebou.
„To ani nevím. Ale pokaždý je to hrozný (smích). Teďka nejsem na extrémní vlně. Nechci úplně hodnotit hru, prostě se počítá vítězství. Každým prvním kole, když ho přežiju, tak je druhé automaticky lepší, aniž bych musela něco změnit, takže věřím, že to tak bude i dál.“

Na čem jste se v zápase chytila?
„Soupeřka nebyla taková, že by z ní šel strach. Takže jsem věřila, že když se uklidním a udělám pár lepších gamů v řadě, otočím to. Nebylo, čím by mi ublížila. Hrála sice nepříjemně, nedala moc míčů zadarmo, bojovala, lidi ji tlačili. Ale nehrozilo mi, že mě vystřílí. Šlo o to se uklidnit, pohlídat si svoji hru a to se mi povedlo. Abych zahrála dva sety vyloženě špatně, na to jsem dobrá hráčka, aby se mi to nestalo. Prohrát se to dá, ale zahrát dva sety jako ten první, to bych byla velká víte co.“ (smích)

Týden před Roland Garros jste přijala volnou kartu do Štrasburku a nakonec uhrála první semifinále sezony. Pomohlo hodně?
„Asi jo. Předtím byl vždycky jeden zápas dobrý, pak těžká soupeřka. Je to zatím nahoru dolů. Ve Štrasburku jsem měla čtyři zápasy po sobě se solidními soupeřkami, to dodá vnitřní klid a nějakou sebedůvěru. Je fakt, že jsem tam ani nechtěla jet, ale Saša (kouč Bajin) s Míšou (manželem Hrdličkou) neskutečně tlačili a nakonec jsem ráda, že jsem tam vyrazila.“

V sezoně, během níž jste první dva a půl měsíce vynechala kvůli zlomenině pravého zápěstí, máte zatím skóre 6 výher a 7 porážek. Co je na comebacku nejtěžší?
„Nejistota. Doteď mám pocit, že se na ruku nemůžu na tisíc procent spolehnout. Ruka mě skoro nebolí, ale některé údery zahraju tak, že mě to samotnou překvapí. Třeba forhend, čop nebo volej. Takže není taková, jaká byla dřív. Je horší, ale já myslím, že se tam dostanu. Chce to čas. Podívejte se na Thiema, jak se po zranění zápěstí trápí. Pak je každý zápas extrémně těžký.“

Před začátkem turnaje v Římě jste vyzdvihovala, jak se vám daří udržet pozitivní přístup a být trpělivá. To se povedlo i loni, kdy jste se první půlku sezony trápila a v té druhé už hrála skvěle.
„To bylo ještě před prvním zápasem v Římě, po něm už to bylo horší. (smích) Ale vážně. Začátek loňské sezony nebyl nejlepší, pak jsem skoro zničehonic začala hrát dobře. Myslím, že jsem dobrá hráčka. Může se stát, že bych hrála celý rok úplně mega blbě, ale ta pravděpodobnost je menší. Když se budu snažit, nějaké turnaje mi můžou sednout. Je to ale těžké. Loni jsem sice hrála blbě, ale aspoň jsem hrála, letos jsem vynechala asi tři měsíce, což není úplně moc, ale mně trvá, než se do toho v zápasech dostanu. Pozitivní nejsem vždycky, ale snažím se. Čemu pomůžu, když budu v depresi?“

V druhém kole vás opět čeká divoká karta z Francie. Tentokrát Leolia Jeanjeanová, šestadvacetiletá tenistka z 226. místa žebříčku. Je nepříjemné hrát proti domácí tenistce, kterou vůbec neznáte a jež má na své straně publikum?
„Mně to nějak nevadí. Když lidi fandí, aspoň je živo, takovou atmosféru mám ráda. První kolo byla dobrá příprava na druhé. Tu holku jsme sice v životě neviděla, neslyšela jsem o ní, ale připravíme se. Když budu hrát dobře, tak není moc co vymýšlet.“

Roland Garros: Plíšková a Kolář slaví, končí Lehečka, Martincová i Veselý

Roland GarrosiSport.cz24. května 202223:02