PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Pro motivaci se před turnajem podívala na dva roky starou fotku, na níž stojí na Roland Garros s juniorským pohárem. Hlavně díky tomu okamžiku má pro osmnáctiletou Lindu Noskovou Paříž zvláštní kouzlo. A to stále trvá. „Je to zvláštní. Ať hraju v trénincích jakkoli, jakmile tu nastoupím na kurt, všechny dobré věci se jako kouzlem vrátí do mé hry,“ pochvalovala si, když u Seiny zapsala další kariérní milník – první grandslamovou výhru. A ani tolik nevadilo, že jí Černohorka Danka Koviničová vzdala pro zranění. Šanci ukázat se bude mít Nosková ve druhém kole obří – čeká ji jedna ze spolufavoritek Jelena Rybakinová.
Utkání s Koviničovou jste kontrolovala, vedla jste 6:3, 2:1, když soupeřka zápas skrečovala. Kazí vám to trochu dojem?
„Škoda, že jsme to nedohrály, kdybych vyhrála a měla poslední míček, tak by to byl jiný pocit. Ale i tohle beru. I když to byl na začátku trochu stres, hrála jsem, co jsem potřebovala. Ona si začala stěžovat trenérovi, že ji bolí záda. Od druhého setu jsem na ní pozorovala, že má problémy. Asi dávalo smysl, že zápas skončil dřív.“
V antukové části sezony jste nezářila tolik jak při jejím startu na betonech. Měla jste obavy o formu?
„Byla jsem kvůli tomu trochu nervózní, protože moc zápasů nebo kvalitních tréninků jsem předtím neměla. Onemocněla jsem na turnaji v Portugalsku, léčila se dva týdny.“
Ukázalo se ale, jaké kouzlo pro vás Paříž má?
„Mám to tu ráda, je to můj nejoblíbenější grandslam. Hlavně to, že ať hraju předtím na trénincích jakkoli, tak jakmile nastoupím na kurt, všechny dobré věci se jako kouzlem vrátí do mé hry. Jsem ráda, že nemusím být ve stresu, že mi to před grandslamem nejde, protože vždycky když tu nastoupím, cítím se opravdu dobře.“
Letos se vracelo asi ještě líp, když jste měla poprvé zajištěnou hlavní soutěž na grandslamu a nemusela bojovat v kvalifikaci, že?
„To bylo úplně skvělé. Byla jsem ještě doma a viděla, že ostatní už začali hrát kvaldu beze mě, což se mi ještě nepodařilo. Byl to skvělý pocit a i trocha zadostiučinění za to, co se mi od Australian Open povedlo. Doufám, že už nebudu muset kvaldu nikdy hrát.“
Sice už jste padesátá na žebříčku, ale pořád to byla vaše teprve třetí grandslamová účast. Jak se hledá rovnováha mezi očekáváním okolí a sbíráním zkušeností?
„Moc to neřeším. Jezdím hlavně ty těžší turnaje. Hlavně sbírat zkušenosti a zápasy než si hrát na body a jestli mám titul, nebo ne. Jestli budu hrát dobře a budu mít výkonnost, tak výsledky přijdou samy. Pořád mám osmnáct, takže nepotřebuju tlačit na pilu a být 40. nebo 45. na světě. Hlavně ať se mi zlepší výkonnost a pak to přijde samo.“
Letos jste uhrála finále v Adelaide, čtvrtfinále v Lyonu. Už jste si zvykla v tomhle velkém světě?
„Docela jo, protože se s těmi nejlepšími utkávám pravidelně. Dřív jsem si říkala: Můj bože, jdu hrát proti téhle velké soupeřce, měla jsem radost jen z toho, že s ní budu na kurtu. Teď už ale vím, že je můžu porazit.“
Témata:
Roland Garros, sport, tenis, Portugalsko, French Open, Lyon, Paříž, Australian Open, Seina, trénink, Jelena Rybakinová, magie, Linda Nosková, Tenis na Heureka.cz
Související články
