Bolavá ruka, z favoritky outsiderem. Iga hraje jako šílenec, ví Vondroušová
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Když po osmdesáti minutách proměnila mečbol, usmála se a nevěřícně zakroutila hlavou. Ač čelila protivnici ze 125. příčky, nešlo se jí na stadion Suzanne Lenglenové lehce. Z nasáklých a těžkých tenisáků již Markétu Vondroušovou několik dní bolí ruka a netušila, jakého výkonu bude ve 4. kole Roland Garros schopna. Nakonec byl víc než dobrý, vytáhlou Srbku Olgu Danilovičovou vyřadila 6:4, 6:2. V úterním čtvrtfinále ji však čeká „Nadal v sukni“, nejtěžší možná zkouška v podobě světové jedničky Igy Šwiatekové. Té ještě nikdy v kariéře nevzala během tří utkání set, natož aby Polku zdolala.
V zápase s Danilovičovou jste rychle ztrácela 1:4, pak jste duel otočila. Jaký pro vás byl?
„Zůstávala jsem pořád v klidu. Ona hrála od začátku dobře, byla aktivní a docela mě ve výměnách drtila. Ale můj brejk na 3:4 byl celkem zlomový, tam se to otočilo, začala jsem se cítit dobře a hrát aktivněji. Když jsem ji dostala do pohybu, dělala jsem body. Dobrý výkon.“
Hodně psala vaše oblíbená kombinace kraťas - lob.
„Vycházelo to dobře, i když jsem tím už známá. Ale v některých předešlých zápasech to holky čekaly, hned po kraťasu začaly couvat dozadu, a pak se lob hraje hůř. Musím to častěji měnit, zkoušet je po zkrácení hry i prohazovat. Ale zrovna Danilovičová zůstávala blízko sítě, tu šlo lobovat dobře.“
Po mečbolu jste zakroutila hlavou, jako byste ani postup nečekala. Proč takové gesto?
„Už pár dnů mě bolí ruka, nevěděla jsem, jak na tom budu. Říkala jsem si, že na bolest nesmím myslet. Takže se mi hlavně ulevilo, že zápas skončil, mám to za sebou a můžu si oddechnout, protože ráno byla bolest fakt docela velká. Zápasy jsou mentálně hrozně náročné, člověk pořád bojuje. Do toho těžké a nasáklé míče, kvůli kterým pletu raketu na míň kilo. I tak dávají tělu zabrat. I když skóre vypadá třeba jednodušeji, je to dřina a nápor zvlášť na ruce je velký.“
Zdá se ale, že vaše výkony mají vzestupnou tendenci.
„I mně to tak přijde, každý zápas je lepší a lepší. Jasně, lidi řeknou, že jsem měla dobrý los (Vondroušová zatím nečelila soupeřce z top 90 žebříčku), ale i když jsem nehrála s top holkami, tak třeba Danilovičová předtím porazila dvě opravdu dobré soupeřky (Collinsová, Vekičová). Žebříček je fakt jedno, důležité je, že se lepším. Teď už bude každý zápas za odměnu.“
Co jste si pomyslela, když jste viděla, že vaše příští soupeřka Iga Šwiateková postoupila do čtvrtfinále za 40 minut a Rusku Anastasii Potapovovou smetla 6:0, 6:0?
„Říkali mi to rovnou na kurtu. Prý že Iga vyhrála 12:0 a co na to říkám. Odpověděla jsem, že úplně nadšená nejsem. Ale všichni víme, že ona takhle hraje, žene to. Na antuce je extrémně nepříjemná. Je to asi nejtěžší zápas, jaký tu může být. Ale zase nemám co ztratit, odpadne mi stres, že musím vyhrát.“
Vy si hovíte v pozici, když se od vás nic nečeká, co? Loňský vyhraný Wimbledon je toho důkazem.
„Každému se v takové roli hraje líp. Když hrajete s žebříčkově horšími, tlak vás stahuje. Když je to naopak, uvolníte se a začnete zkoušet i věci, které byste jinak nezkusili. Na druhou stranu nejde jít proti takovým holkám s tím, že jde člověk vyhrát jenom game. I když s ní se do takových problémů můžete rychle dostat.“ (smích)
Což si pamatujete velmi dobře. Třikrát jste s ní hrála, třikrát jste neuhrála ani set a naposledy při Turnaji mistryň dostala i kanára.
„Loni v Cincinnati i Cancúnu to bylo podobné. Jakmile vyhraje první set a dostane se do zápasu, valí se to na vás. Hraje úplně jak šílenec. A na antuce to s ní bude ještě těžší. Ale co, v pondělí si odfrknu a co nejlíp se připravím. Půjdu do toho po hlavě a uvidíme, co se bude dít.“
