Nevolnost, provokace, peklo. Tohle není fér, říkala si Valentová. Pak všem ukázala
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Spáchala dvojchybu a domácí diváci nadšeně vyskočili ze sedadel. Hlouček nejskalnějších příznivců Chloé Paquetové oblečený do modrých triček si do svého rohu přinesl i velký portrét domácí favoritky z nedalekého Versailles a oslavně s ním mával. Allez Chloé, allez Chloé, tenhle neutuchající chorál prostupující zmoklý kurt číslo 7 se musel Tereze Valentové vypálit až do mozku.
Slečna z pražského Hloubětína s širokými rameny po mámě olympioničce ale ukázala v nehostinném prostředí povahu šampionky. V pouhých osmnácti letech, při debutu na grandslamové scéně. Zůstala zamčená do sebe, zároveň se neostýchala hlasitě povzbuzovat – Let´s gooo!
A ačkoliv v úvodním kole Roland Garros prohrávala již 2:5 ve třetí sadě a ocitla se i dva míče od porážky, nakonec předčila třicetiletou veteránku Paquetovou startující na domácím grandslamu již pojedenácté 4:6, 6:4, 7:5. V součtu s loňským juniorským doublem v singlu a deblu a třemi koly letošní kvalifikace vyhrála Valentová v antukové Paříži již 15 utkání za sebou! To šestnácté se pokusí přidat ve čtvrtek na velkém kurtu proti globální hvězdě a spolufavoritce turnaje Coco Gauffové. Už teď ale ví, že ze 172. místa žebříčku poskočí o nějakých 30 příček výš vstříc elitní stovce, kam nezadržitelně míří.
Tušíte, kolikrát jste v Paříži už vyhrála za sebou?
„Netuším.“
Patnáctkrát!
„Fakt? Hustý. To se mi líbí.“
Jak vám teď po první grandslamové výhře kariéry je? Jste v sedmém nebi?
„Byla jsem spíš trošku mimo. Celý zápas jsem cítila, že mě divně bolí břicho. A po něm mi bylo snad ještě hůř. I koučovi (Libor Salaba) bylo hrozně. Jen tátovi ne, ten prý byl v klidu. Teď už jsem se ale uklidnila, takže dobrý. Hrát v takovém prostředí ale nebylo vůbec příjemné. Hodně na hlavu i nervy, takže mi z toho asi pracoval i žaludek.“
Zažila jste nehostinnější atmosféru?
„Nezažila. Bylo to peklo, fakt přísný. Zkazila jsem první servis a týpek v bílém na mě pořvával: Jen tak dál. Když jsem šla do toho rohu, naschvál se naklonil a křičel na mě: Chloé, Chloé. Na druhé straně u trenérů, když jsem se šla utírat, mi málem praskly bubínky. Říkala jsem si, že tohle není úplně fér. Ale snažila jsem se nevnímat, co se děje. Na kout, kde seděli její lidi s cedulemi, jsem se nepodívala ani jednou. Kouč říkal, že tam jeden chlápek pořád čekal, až se na něj podívám, že by mě nějak rozhodil. Ale vydržela jsem se nepodívat.“
Skvěle jste atmosféru zvládla a zůstala jste zamčená v hlavě.
„Připravovala jsem se na to. Mluvila jsem o tom s mentálním koučem, vizualizovala jsem si, jak asi zápas bude vypadat a že lidi budou dělat bordel. Potřebovala jsem zůstat v zóně a nevnímat je. Celkem se mi to povedlo. Když mi teklo do bot, uvnitř jsem bublala, ale nesměla jsem dát znát, že mi jejich chování vadí. Protože pak by se rozjeli ještě víc.“
Prohrávala jste 2:5 ve třetím setu. Už jste se viděla v letadle?
„Jo! Dali jsme si s koučem sázku a říkám si: Ty vole, já snad prohraju. Strašně jsem to nechtěla. Chtěla jsem vyhrát a ukázat jim. Ukázat všem, že jsem schopná si s tím poradit. A že mě jen tak něco nezastaví. Naštěstí jsem za toho stavu 2:5 trefila asi tři winnery. Zabila jsem jí tam tři míče, což mi pomohlo. A myslím si, že ona si pak trošku kákla. Nejsem si ale jistá.“
Paquetová určitě znervózněla a udělala lehké chyby.
„Trenér říkal, že si to taky myslí. Tvrdil mi, že jsem byla lepší celý zápas, ale mě to tak nepřišlo.“
O co jste se s koučem Salabou vsadila?
„Má rozbitý telefon, vůbec nic z něj neslyšíte. Ale nechce nový. Tak jsme si dali sázku, že jestli vyhraju, koupí si mobil. Jakmile jsem po zápase přišla do posilovny, připomněla jsem mu to.“ (smích)
Na příští zápas se světovou dvojkou Coco Gauffovou bude také sázka?
„Už proběhla. Když vyhraju, tak si trenér nechá vytetovat Eiffelovku nebo něco podobného. On už má tetování celkem dost.“
Gauffová je ohromná hvězda, půjdete s ní na velký kurt. Máte z toho střetu obavy?
„Asi budu nervózní, ale teď ještě nejsem. Spíš jsem zvědavá, jak bude hrát a jestli jí budu schopná konkurovat. Uvidím, jak hraje druhá na světě, to je zkušenost k nezaplacení. Asi každý by ji bral všema deseti. Na zápas se těším, chci něco uhrát. Nejlepší by bylo vyhrát, i když nevím, jestli se mi to povede. Ale uvidíme, stát se může všechno. Budu se soustředit na sebe, abych zahrála co nejlíp.“
Máte za sebou hodně silný zážitek posledních hodin. Jde srovnat s loňským Roland Garros, kde jste ovládla juniorskou dvouhru i čtyřhru?
„Tehdy to bylo taky velký, ale tohle je něco jiného, ještě většího. Nevím, jak to popsat. Snažím se tomu nedávat takovou důležitost, aby mě to neznervózňovalo a nesvazovalo. Ale je to hlavní soutěž grandslamu. Před tímhle turnajem jsem navíc hrála úplně otřesně. Ani jsem sem nechtěla jet, protože jsem si říkala, že to bude ostuda. Kdyby mi někdo řekl, že se kvalifikuju a vyhraju i první kolo v hlavní, řeknu si, jestli se náhodou nezbláznil.“
