Vondroušová se propadne k 160. místu: Nehroutím se, vidím, že můžu hrát s nejlepšími
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Necelé dvě hodiny běhala Markéta Vondroušová na Chatrierově stadionu jak zlatý retrívr za ostrými balóny z rakety Jessicy Pegulaové, která ji tlačila do defenzivy. Pětadvacetiletá Češka bojovala nadšeně a s úsměvem, užívala si atmosféru velkého zápasu, o kterou ji na poslední tři měsíce ochudily další problémy s levým ramenem. Předvedla výkon dost dobrý na to, aby světové trojce vzala úvodní set. Nakonec padla 6:3, 4:6, 2:6 a kvůli tomu, že neobhájila loňské čtvrtfinále, se v rankingu WTA sesune až někam k 160. příčce.
Na kurt jste šla bez velkého očekávání, po první vyhrané sadě vám ale svitla naděje na postup…
„V prvním setu trochu víc kazila (Pegulaová), pak ale začala chodit víc do výměn a ve třetím už mě drtila servisem. Už jsem tahala za kratší konec, nevyužila jsem v něm balón na 2:0 a už se to vezlo. Ty její placky na antuce hrozně sjíždějí, nedá se z nich nic pořádně zahrát. I tak jsem za tenhle zápas moc ráda, super zkušenost.“
Roland Garros jste hrála z voleje a postoupila do 3. kola. Jak na zátěž reagovalo rameno?
„Bylo super. Trochu mě tahá tříslo a od pátku mám kašel, ale cítila jsem se v pohodě. Zadýchaná jsem byla spíš kvůli tomu, že mi chybí zápasová kondice. Ve třetím setu už to nebylo úplně ono. Mám hru takovou, že musím být fit, musím běhat a výměny si odmakat. Postupem času to bylo čím dál těžší, ale zase ne takové, že bych nemohla.“
Turnaj se vám asi bude hodnotit i tak dobře, že?
„Byl to malý krůček. Přijela jsem sem vyhrát alespoň kolo a hrála dobře. Ve třetím kole to byl ode mě nejlepší výkon, takže jsem za něj moc ráda. Na to, že nemám za poslední rok skoro žádné zápasy, jsem hrála vyrovnaně se světovou trojkou. Za to jsem vděčná. Vždyť já doteď skoro netrénovala. Šla jsem na kurt s tím, že nechci dostat úplně strašný náklad. Když jsem zjistila, že hrajeme vyrovnaně, ulevilo se mi. Pro mě je dobrý, že vidím, že s těmi holkami můžu hrát. Po pauze je to strašně těžké i na hlavu. Člověk si říká: Vrátím se někdy na tu úroveň? Můžu s těmi holkami hrát? A vidím, že to jde.“
Za posledních 52 týdnů jste kvůli rameni odehrála pouhých 14 utkání a neobhájené čtvrtfinále z Paříže vás sesadí někam k 160. místu. Berete to jako velký problém?
„Už před prvním kolem jsem zahlédla, že jsem spadla někam do hlubin. Nehrála jsem ale víceméně rok žádné turnaje, takže se není čemu divit. Nehroutím se z toho. Mám k dispozici chráněný žebříček, který se budu snažit využívat nějak chytřeji. Zkusím požádat i o nějaké volné karty. Musím začít uhrávat na turnajích body a věřím, že když budu fit, zase se ranking zlepší.“
Jaký je další program?
„Berlín, pak asi i Bad Homburg a potom Wimbledon. Berlín je strašně narvaný, taky tam budou od začátku strašně těžké zápasy, ale jestli se chci vrátit na úroveň, na které jsem byla, tak těmihle zápasy budu muset zase projít.“
