PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Tereza Valentová dělala v osmnácti letech krok do neznáma. Bude pětkrát, nebo desetkrát lepší než já? ptala se sama sebe před střetem se světovou dvojkou Coco Gauffovou. Na 2. kolo Roland Garros mířila do chřtánu dvorce Suzanne Lenglenové, stadionu pro 10 000 diváků. Na větším nikdy nehrála, s lepší soupeřkou také ne. Jak tohle dopadne, vířilo v hlavě tenistce z Hloubětína.
Upovídaná školačka, studentka třetího ročníku ekonomického lycea v Praze, se vrátila z životního testu povzbuzená. O tři roky starší šampionce US Open 2023 vydržela vzdorovat 75 minut, zvládla během nich získat 6 gamů (2:6, 4:6). A to si ještě vyčítala, že nepředvedla, co umí. „I když jsem teď úplně mrtvá, hned bych s ní šla hrát znova od nuly. Nebo mě jenom pusťte trénovat. Ten zápas mě strašně namotivoval,“ vyprávěla nadšeně česká kvalifikantka.
Loni ještě juniorka, která coby 172. na světě objíždí menší štace v Murské Sobotě či Trnavě, se v Paříži poprvé dotkla toho největšího dospělého tenisu. A sehrála důstojnou partii s jednou z nejlepších na světě. „Překvapilo mě to. Říkala jsem si, že je to nereálné. Ale ty vogo, není! Chybí mi fakt jen kousky, říkali to i trenér s tátou. Prý jsem měla v některých výměnách navrch, nepřehrávala mě ani tím svým skvělým bekhendem.“
V prvním kole ustála partyzánský dav podporující domácí Chloé Paquetovou, v tom druhém se nerozklepala ani z pěkně zaplněných ochozů druhého největšího dvorce v Paříži. „Hodně holek by bylo vyklepaných, já až tak nervózní nebyla, protože tohle miluju,“ líčila.
Gauffovou, jejíž mače zatím sledovala jen v televizi, měla za polobohyni. Myslela si, že musí hrát zcela dokonalý tenis, tlačit míče co nejvíc k lajnám a riskovat, aby měla naději. „Bylo to zbytečné,“ uvědomila si až po zápase, že rozdíl ve výkonnosti vůbec není tak propastný. „Zase jsem o ně co chytřejší. Tenhle zápas je zkušenost, která mě hodně posune,“ přemítala.
Třeba v žebříčku ze 172. místa na nové kariérní maximum mezi top 150. Teprve koncem února oslavila Valentová plnoletost, v pořadí WTA jsou před ní jen dvě mladší tenistky – sedmnáctiletá Američanka Iva Jovicová a zázračná Ruska Mirra Andrejevová. „S Mirrou jsme stejný ročník, hrály jsme společně několikrát debl. Znám ji, vím, že je všechno možné. Stačí tak málo!“ přesvědčuje dívka, jež může být budoucností českého tenisu.
A sebevědomí jí nechybí. Byť označila střet s Gauffovou za zážitek z nezaplacení, trochu si i zasakrovala. „Škoda, že jsem nedostala do druhého kola jiné soupeřky. Mohla jsem se dostat dál ještě dál, věřila jsem si.“