Na rok a den. Alcaraz kráčí v Nadalových šlépějích. To musí být osud, řekl šampion
22 let, 1 měsíc a 3 dny. V tomto věku vyhrál Rafael Nadal pátý grandslamový titul, když v jednom z nejlepších grandslamových finále všech udolala ve Wimbledonu 2008 Rogera Federera. Na den přesně byl v neděli stejně starý jeho nástupce Carlos Alcaraz, který předvedl neméně působivý mač o titul s Jannikem Sinnerem. A také slavil pátý grandslam kariéry.
„To musí být osud. Tuhle statistiku si budu navždy pamatovat,“ vyznal se Carlos Alcaraz, jenž stále drží krok se svým idolem. Už „jen“ 17 grandslamů mu chybí k tomu, aby ho vyrovnal. Ufff…
Ani Nadal však v kariéře nezvládl to, co rodák z Murcie v nedělním pařížském večeru. V jednom z největších zápasů se poprvé v kariéře vymanil z manka 0:2 na sety, odvrátil 3 mečboly a vyhrál. Ač mají rozdílné herní styly, bojovný duch je pojí stejně jako rodná země.
„Všechno může být proti vám, vy ale nesmíte přestat bojovat. Hrajete grandslamová finále, není čas něco vzdávat nebo být unavený. V takových podmínkách se rodí největší šampioni, to dělají celou kariéru. Ani já se nezaleknu tlaku takových situací,“ líčil Alcaraz, jenž má v pětisetových zápasech extrémně pozitivní bilanci 13:1.
Španělův kouč Juan Carlos Ferrero vyprávěl, že ani za stavu 3:5 a 0:40 ve čtvrté sadě neviděl svého svěřence tváří tvář třem mečbolům zlomeného. „Mrknul na mě, jakoby říkal: Vamos, pořád tu jsem!“
Článek pokračuje pod infografikou
A tak to také Alcaraz cítil. „Dokud nepadne poslední míč, není konec. Hodně lidí se dokázalo vrátit z mečbolů do zápasu. Ani na chvíli jsem si nepřestal věřit, prostě jsem odvracel jeden mečbol za druhým a nepřemýšlel, co bude dál,“ pravil Alcaraz, jenž je v profesionální éře, která se datuje od roku 1968, teprve třetím tenistou, který vyhrál grandslamové finále z mečbolu.
Jeho recept na to zní jednoduše: neztratit odvahu a útočit. „Když mě Jannik brejknul na začátku třetího setu, měl jsem pocit, že se všechno proti mně spiklo. Vyšlo mu všechno, na co sáhnul. Odpálil míč rámem a trefil lajnu. Musel jsem tyhle myšlenky rychle vygumovat z hlavy a zůstat statečný. Ani na chvíli jsem o sobě nezapochyboval a pořád se snažil útočit. Proto jsem předvedl ten nejlepší tenis v nejdůležitějších chvílích,“ vysvětloval hráč, jenž ani z jednoho z pěti grandslamových finále neodcházel jako poražený.
Atmosféra zápasu strhla i jeho protagonistu Alcaraze. Děkoval divákům, zvlášť v určitých místech tribun Chatrierova stadionu, kteří ho bez umdlení hnali. Uvědomoval si, že kvalita mače je extrémní. „Bylo to úplně bláznivé. Jannik hrál tak skvěle, že jsem si říkal: Co víc mám udělat? Určitě to byl jeden z nejvíc vzrušujících zápasů, kterého jsem se kdy zúčastnil.“
