PŘÍMO Z NEW YORKU | Stále je okouzlená svým londýnským megaúspěchem, zároveň ale musí kousat skličující realitu. Semifinalistka wimbledonské dvouhry a šampionka čtyřhry Barbora Strýcová při návratu na kurty tvrdě naráží. Pět singlových zápasů na americkém betonu, jen jediné vítězství. Krach v úvodním kole US Open s až stou tenistkou žebříčku Alinou Bolsovovou (3:6, 6:0, 1:6) byl překvapením na účet nasazené třiatřicetileté veteránky. Ta však tvrdí, že jí elán nechybí, a přiklání se k variantě, že by tenis hrála i v sezoně 2020.
Ve Wimbledonu jste si pochvalovala, jak jste zvládala krotit svou bujnou povahu. Nyní jste v utkání dostala napomenutí, zdálo se, že vás emoce opět dostávají.
„Nevím, jestli jsem se nechala vytáčet. Když to na kurtu nefungovalo, štvalo mě to. Snažila jsem se, ale úplně mi to nešlo. Takový zápasy se stávají. Ze začátku jsem hrála hrozně. Ona diktovala a já byla pořád ta druhá. Ve druhém setu jsem si stoupla víc do kurtu a hrála míče dřív po odskoku, abych se nenechávala zatlačit. A ve třetím setu hrozně pracují nervy, rychle jsem si ji nechala utéct na 0:3 a pak už je těžké s tím něco dělat. Ona chodila do míčů a všechno jí padalo do kurtu. Blbej zápas.“
Potetovaná Moldavanka Bolsovová hrající za Španělsko si ve druhé sadě podvrkla kotník, ve třetí už ale po kurtu zase létala.
„Přišlo mi zvláštní, když dělá, že nemůže chodit. A pak třetí set hraje úplně normálně. Ale podle pravidel se to smí a ona toho využila maximálně.“
V jakém rozpoložení jste po Wimbledonu?
„Pořád jsem hrozně moc vyčerpaná. V Londýně jsem ze sebe vydala absolutní maximum. Přiletěla jsem úplně prázdná. Neměla jsem moc odpočinku sama pro sebe. Nastartovat se po takových emocích není lehké. Hrozně mě mrzí, že se mi tady nepovedlo vyhrát.“
US Open nepatří mezi vaše oblíbené akce, že?
„Můj nejneoblíbenější turnaj. Nejen z grandslamů, ale vůbec. Nikdy jsem tu nehrála úplně skvěle, necítím se tu dobře.“
Proč?
„Není tu klid... Pokud bych se někdy měla loučit, tak určitě ne tady.“
Nešlo tedy o váš poslední grandslam? Posunuly se někam úvahy o konci kariéry?
„Jsou pořád ve stejném stadiu. Zbývají dva měsíce do konce sezony. Máme velkou šanci se v deblu kvalifikovat na Masters, kde bych chtěla odehrát úplně nejlepší turnaj. A potom se rozhodnu. Hlavou mi běží spousta myšlenek, není jednoduché si je po Wimbledonu urovnat. Opravdu nevím. Spousta lidí se mě ptá, kdy už budu mít děti. Vždyť už je ti tolik! Na druhou stranu jsem první na světě v deblu a 31. hráčka na singlovém žebříčku, takhle se končí hrozně těžce. A já necítím, že bych měla skončit. Cítím se fyzicky dobře, pořád na to mám. Uvidím, dva měsíce jsou dlouhá doba. Mám před sebou celou Čínu.“
Takže je vše stále otevřené.
„Nechci dělat unáhlené rozhodnutí. Tenis hraju celý život, je mou součástí. Není jednoduché se loučit. Myslím si, že vycítím správnou chvíli. Pak vám to řeknu. Třeba si na konci roku řeknu, že už nemám chuť vrhnout se do přípravy na novou sezonu. Anebo právě naopak budu mít chuť, protože miluju Austrálii a grandslam v Melbourne. Fakt nevím. Ještě je to daleko.“
Jaký je názor vašeho okolí?
„Bavím se s nejbližšími, ale to rozhodnutí je moje. Oni mi můžou říkat cokoliv. Jde o moji práci a můj život. Máma už by chtěla vnoučata. Ale nejsem pod tlakem, nechávají mě v klidu. Fandí mi, jsou rádi, když jsem na kurtu šťastná. Zápasy, jako ten poslední, mi radost nedělají, ale tak to chodí.“
V horší chvíli si můžete vzpomenout na Wimbledon…
„Myslím na něj dost často. Událo se tolik věcí. Semifinále singlu, vítězství v deblu, poskok na první místo v žebříčku. Tolik emocí a událostí. Někdy mám pocit, že o tom všem nechci mluvit, protože je to pro mě vzácné a křehké. Ten pocit někdy nechci vysvětlovat.“
Víc času na jeho vstřebání by se ale hodilo, že?
„Ano. Nejradši bych byla, kdyby sezona po Wimbledonu skončila. Cítila jsem prázdnotu, ale brzo jsem musela naskočit do tréninku. Betonová šňůra víc bolí. Navíc se mi podobný úspěch povedl poprvé, nevěděla jsem, jak se s ním srovnat, jak ho uchopit.“
Coby světová jednička v deblu máte v New Yorku ještě jeden důležitý turnaj. Čtyřhra vás nabudí?
„Dám si menší trénink, oklepu se. Nezdálo se mi, že hraju vyloženě špatně, spíš se mi nedařilo poskládat balony, úplně jsem si nevěřila chodit víc do kurtu. Necítím se vůbec špatně, v deblu mám parťačku, která mě podrží.“
Související články
