Video se připravuje ...
PŘÍMO Z NEW YORKU | Na menším kurtu číslo 15 pod umělým osvětlením zhasla na US Open singlová kariéra Barbory Strýcové. Když převážně čeští fanoušci včetně Markéty Vondroušové a Andrey Hlaváčkové skandovaly po konci zápasu její jméno, neobešlo se to bez slz. Jinak však sedmatřicetiletá máma plnila to, co si předsevzala – užívat si a usmívat se. A úsměv jí z tváře nezmizel ani dlouho poté, co s Kaiou Kanepiovou padla už v 1. kole 4:6, 4:6.
Vždyť tady o výsledek vůbec nešlo. Na posledním turnaji kariéry se ještě Barbora Strýcová představí ve čtyřhře po boku Markéty Vondroušové a v mixu s Mexičanem Santiagem Gonzálezem.
Jak chutnal poslední singl kariéry?
„Dobrý zápas. Strašně jsem si ho užívala, i když to zní blbě, když jsem prohrála. Já ale celý týden nemohla najít rytmus, říkala jsem si, že to bude úplná tragédie a sotva uhraju nějaký game. Jenže v zápase jsem se cítila dobře, vlastně to byl dost kvalitní tenis. Jasně, chybí tomu strašně moc, ale na to minimum, co jsem mohla natrénovat, to bylo dobrý.“
Během zápasu jste si počítala na prstech, kolik už jste vyhrála gamů, dělala jste show. Snažila jste se odlehčit situaci?
„Jo, nechtěla jsem se dostat do breku, že je to konec. Toužila jsem zůstat veselá. Musela jsem se smát a mít radost. Vybrala jsem si rozvyklanou lavičku. Sedla jsem si a vyskočilo to se mnou. Musela jsem si přesednout. Pak jsem si myslela, že máme na kurtu Hawk Eye, tak jsem chtěla zkontrolovat jeden míč. Rozhodčí na mě: Vy ho ale nemáte! Vždyť mě vůbec nedošlo, že tam nejsou čároví rozhodčí a dopady se určují elektronicky. Já tyhle vymoženosti nemám ráda. Třeba ten dotek sítě. Můj servis letí metr nad ní a rozhodčí mi řekne, že mu mašina zahlásila teč a musím podávat znova.“
Tak jste se musela trochu rozčílit.
„No jasně, bez toho bych nemohla odejít. Zrovna to sice přišlo v takový debilní moment, ale co už.“
Lidé vás odměnili skandováním vašeho jména. Tím vás dostali, že?
„Bylo to strašně krásné, úplně mě to rozbrečelo. Na celý zápas se přišla podívat Maky, to bylo od ní krásný. Dívala se i Andy (Hlaváčková), spousta dalších kamarádů a známých. Že se mnou zůstali takhle do večera, je prostě hezký. A i na tom malém kurtu byla hezká atmosféra.“
Na okruhu jste vydržela strašně dlouho, na což jste pyšná. A pak prohrajete poslední singlový zápas s Kaiou Kanepiovou, co je ještě o rok starší. Nežere to?
„Ani ne, radši prohrát s takovou holkou, než aby mě nějaká sedmnáctka honila levá pravá a dala mi kouř 6:2, 6:2. S Kaiou se dlouho známe, jsme tady takový dvě staroby.“
Věděla, že končíte?
„Asi jo, protože mi u sítě řekla: I am sorry. (smích) Jsem zvědavá, kdy ona bude končit.“
Ukončila jste vy někomu takto kariéru?
„S Li Na jsem hrála její poslední zápas ve Wimbledonu. A pak jsem tady ukončovala první kariéru Ashleigh Bartyový, myslím, že na šestce nebo sedmičce. Jenže ona se pak vrátila a hrála ještě líp.“ (smích)
Na sociálních sítích jste se pochlubila fotkou se Shaquillem O´Nealem, kterou jste v New Yorku ulovila. Jak se to podařilo?
„Ty kráso, tak pozor. Já bych v životě nikoho nepožádala o fotku, stydím se. Přijeli jsme ale na hotel s mámou a ségrou a já Shaqa viděla už z dálky. Toho nepřehlídneš, jaká je hora. Hned jsme vzaly se ségrou telefon, ale někam nám zmizel. Šel si koupit kafe. Pak jsme ho odchytily. Samozřejmě s Víňou v náručí, protože s dítětem se fotka hůř odmítá. (smích) A Shaq byl úplně nejvíc rozkošný, plácal si s ním, dával si pěstičku. Má 216 centimetrů, byla jsem mu pod kolena. A Víňa se ho bál. Tak jsem se modlila, aby nezačal řvát. Neskutečný zážitek.“
