Video se připravuje ...
PŘÍMO Z NEW YORKU | Na tenistku, která vyhrála teprve třetí zápas z posledních dvanácti a při Roland Garros i Wimbledonu zkrachovala už v úvodním kole, má Karolína Plíšková smělé cíle. Ani v jednatřiceti a v jedné z nejhlubších krizí své kariéry se nevzdává vidiny grandslamového titulu, kterou neúspěšně pronásleduje celý život. Nikdy nevíte, kdy uhodí blesk z čistého nebe, poukazuje KP na šokující wimbledonský triumf kamarádky Markéty Vondroušové.
A tak v New Yorku, na svém čtyřiačtyřicátém grandslamu kariéry, opět pokouší přízeň osudu. Vstupní kolo ustála s přehledem, rumunskou kvalifikantku Elenu Gabrielu Ruseovou zdolala 6:1, 6:4. „Jsem stále nasazená, takže los v úvodu nemám tak brutální jako na jiných turnajích. Měla jsem přijatelnější soupeřku než v Paříži a na Wimbledonu. Takže fajn start. Výkon docela sebevědomý na to, že jsem toho v poslední době moc nevyhrála,“ hodnotila.
Vrátila jste se na US Open, kde máte zapsáno jedno finále a čtyři čtvrtfinále včetně loňska. Ožije člověk v místě, kde se mu pravidelně dařilo?
„Cítím se tu docela dobře. Věřím, že se právě tady může leccos otočit. Jsme teprve ve druhém kole, nechci z toho dělat bůhvíco, ale zdejší prostředí mi sedí.“
Po Wimbledonu jste obměnila trenérské složení, Sashu Bajina jste nahradila Michalem Fraňkem a Carlosem Martínezem. Je osvěžující mít kolem sebe nový tým, dva chlapy?
„Jo, dvě ženské už jsem měla. (smích) Zvládám to docela dobře. Jsem spokojená. Celou kariéru trenéry točím, takže z výměny nedělám drama. Pár věcí běží jinak. Jsem v klidu. Věřím, že přijdou i výsledky. Když ne teď, tak příští rok. Jsem strašně pozitivní, co?“
V Montrealu jste na Igu Šwiatekovou spustila ostrou palbu. Navzdory porážce váš projev vypadal odvážněji. Je to cíl?
„No, se Saschou (propuštěným koučem Bajinem) jsem upadala do pasivnějšího stylu. Teď mě trenéři tlačí k větší agresivitě - i za cenu chyb. Proti Ize jsem měla nějaké šance, ačkoliv ona je pro mě asi nejhorší soupeřka. Proti Ostapenkové v Cincinnati jsem mohla vyhrát, takže si myslím, že jsem na dobré cestě.“
Nepřestáváte důsledně pracovat. Říkáte si, že se dřina musí jednou projevit?
„V tenise spravedlnost neexistuje. Takže se k ní neupínám. Dřív mě napadalo, že se práce někde promítne, ale tyhle úvahy jsem opustila. Buď nějaký úspěch přijde, nebo ne. Nemá cenu nad tím mudrovat. Většinou se mi začne dařit, když od sebe nic nečekám. Nechávám to plynout a žiju ze dne na den.“
A co od sebe čekáte teď?
„Nic! (smích) Vlastně jsem zalhala. Vím, co umím. Takže snad jenom s výjimkou Šwiatekové nejdu na kurt s tím, že můžu leda tak překvapit. Skoro vždycky můžu vyhrát. Ale co se týče cílů, snažím se držet při zemi.“
Kde berete chuť dál makat navzdory zklamání z porážek?
„Vždycky si vezmu pár dní volna. Špatné pocity vyprchají. Porážka na Wimblasu byla blbá. Ale strávila jsem nějaký čas s rodinou. Existuje i jiný život než tenisový, takže se dá zapomenout.“
Nenastala už chvíle, kdy ve vás převládala tendence kariéru zabalit?
„Ještě ne! Prostě chci. Někdy se musím do tréninku nutit. Ale věřím si. Podívejte se na
Murrayho
nebo Wawrinku. Mají grandslamové tituly, jsou na žebříčku kolem čtyřicítky, padesátky. Tenis je ale pořád baví, stejně jako mě. S věkem porážky nesu hůř, ale obvykle mi stačí jeden den, abych se oklepala.“
Co ještě je vaším vnitřním motorem?
„Určitě trofej. Myslím si, že hlavně teď je tenis tak otevřený, že každá může z nuly vyhrát. Sedne vám týden a může se to povést. Vezměte si Markétu (
Vondroušovou
), od ní ve Wimbledonu absolutně nikdo nic nečekal. Přijde mi, že čím méně tlaku na hráčky je, tím lépe hrají. Všechno je možné. A tenis pořád umím, to nejde zapomenout. Je to spíše o tom načasovat formu a dostat se trochu do pohody, pak to může vyjít. Určitě je trofej hlavním cílem. Ne že bych se teď koncentrovala jen na ni, ale tohle je motivace. A vůbec, mě tenis pořád baví, zatím nechci být doma.“
Témata:
sport, 2023, tenis, US Open, New York, French Open, Karolína Plíšková, Paříž, Markéta Vondroušová, kariéra, Carlos Martínez, Tenis na Heureka.cz
Související články
