PŘÍMO Z LONDÝNA | Největší výhra kariéry, jásala osmadvacetiletá Barbora Záhlavová Strýcová po triumfu nad světovou dvojkou Li Na (7:6 (5), 7:6 (5)). Vydřela ji bojovností a vírou ve vlastní schopnosti. Za to si dnes může říkat osmifinalistka Wimbledonu. A třeba ještě povýší. Vždyť pondělní soupeřka Caroline Wozniacká také není k nepřekonání.
Po druhém kole a skvělém triumfu nad Vesninovou jste ještě nechtěla mluvit o nej výhře kariéry, teď to již jde?
„Ano, tohle je to největší vítězství v kariéře.“
Co vás k němu dovedlo?
„Bojovnost s vírou, že to můžu dokázat. Doufala jsem, bojovala o každý balón. A taky jsem samozřejmě hrála dobře. Dobře jsem servírovala, hrála jsem i celkem chytře.“
Z čeho víra vycházela?
„Už mám na trávě pár zápasů nahraných v Birminghamu a tady, věřím si. Li Na hraje dobře na trávě, ale asi to není její nejoblíbenější povrch. Prostě jsem tam šla vyhrát. Dali nám jedničku, což je krásný kurt. Pro takový zápasy dělám sport. Teď jsem fakt happy.“
Závěr byl ale o infarkt?
„Ten míček byl fakt těsný. Všichni začali tleskat a já v tom neslyšela, že si vzala challenge. Pak kouknu na rozhodčí, jak to hlásí, a říkám si: to není možný, musí to být aut. Nebyl o strašně malinko. Hrozný moment. Už jsem jakoby vyhrála a najednou zase ne. Byla jsem nadšená a najednou jsem musela zpátky na zápas. V ten moment jsem ale udržela chladnou hlavu, myslela jsem jenom na to, jaký return zahraju. A ona dala dvojchybu. Hezký dárek, byla jsem docela šťastná.“
Jak jste chtěla zahrát?
„Jednoduše bekhend křížem. Byla jsem rozhodnutá do toho jít, uhrát si ten míček sama.“
Je výhrad nad světovou dvojkou a postup do osmifinále Wimbledonu satisfakcí za to, co se dělo poslední dva roky? Půlroční dopingový trest, po něm těžký návrat.
„Je, určitě. A taky odměna za to, jak pracujeme s trenérem (Francouz Jerome Adamec). Ukazuje se, že je to dobrá cesta. Jsem moc ráda. Nejen za mě ale i za něj.“
Mluvila jste s už koučem?
„Chvíli jsme si povídali o zápase. Nehrála jsem úplně super, ale mentálně jsem ho zvládla. Nedala jsem jí nic zadarmo, každý balón jsem jela a věřila, že to můžu dohrát.“
Li Na je zvyklá na velké kurty, vy ne. Je těžké udělat si na nich vlastní svět?
„Ona na nich hraje furt, já vůbec. Člověk si musí udělat vážně svůj svět, nekoukat moc kolem, protože kurt je obrovský. Před zápasem jsem se tam šla podívat, abych si prohlédla prostředí.“
První grandslam kariéry jste hrála před 11 lety právě ve Wimbledonu. Máte ho nejraději?
„Tenhle grandslam je pro mě nejlepší a nejoblíbenější. Hrozně to tady miluju. Když sem každý ráno přijdu, atmosféra mě dostane, jsem z toho taková vždycky naměkko.“
Za jak dlouho se nyní přestanete radovat a začnete myslet na další zápas?
„Mám velkou radost, ale pokračuje se dál. Dneska půjdeme na dobrou večeři, ale pak se jede dál. Sebevědomí z tohohle zápasu si vezmu a v pondělí jdu na to zase.“
Ani osmifinálová soupeřka Wozniacká není úplnou zarážkou, že?
„Tak je to výborná hráčka, na trávě jí to jde. Ale takhle to neberu. Nastoupím tam, pojedu si to svoje a uvidíme.“
