Kvitová o pohromách na Wimbledonu: Nevím, proč mě takhle někdo trestá!
PŘÍMO Z LONDÝNA | Už je to pět let, co Petra Kvitová vyhrála svůj druhý Wimbledon. Od té doby se na ni v All England Clubu snáší jedna pohroma za druhou. Loni coby největší favoritka turnaje šokovala porážkou v prvním kole, letos se s natrženým svalem v levé hrací ruce odhodlávala ke startu do poslední chvíle. Do toho onemocněla. „V poslední době, když jsem byla připravená na Wimbledon, stejně to stálo za prd,“ prohlásila Kvitová, jíž v zoufalé situaci nezbývá než věřit, že vydrží zdravá a s falešnou formou něco v pavouku zmůže.
Vysportované slečny v bílém oblečení, jež tak pěkně kontrastuje se zelenou trávou, se kolem ní předháněly, která zahraje zdařilejší úder. Zato Petře Kvitové prý tenisáky létaly na tréninkových kurtech Aorangi po všech čertech. Nebylo divu, vždyť měla teprve druhý tenisový trénink za posledních pět týdnů.
Je pohublá, a když promluví, ještě chraptí. To je pro změnu následek londýnského nachlazení, s nímž strávila dva dny v posteli. V takovém rozpoložení se devětadvacetiletá tenistka pokusí něco ve Wimbledonu uhrát...
Máte pořád notně zastřený hlas. Jak moc vás trápí nachlazení?
„Docela dost. Ale cítím se každým dnem lépe, takže... Zjevně je pro mě jeden problém málo, musím všechno chytit, dva dny jsem tu proležela v posteli. Prostě super! Výborná příprava.“
Jste naštvaná?
„Už jsem byla smířená s tím, že ve Wimbledonu vůbec nenastoupím. A vlastně se to pořád může stát, protože jsem se v Paříži zranila den před začátkem turnaje. Každopádně je příprava tragická. Raketu jsem vzala do ruky před několika dny, hrála jsem tu dvakrát, což není žádný zázrak. Bude to zajímavý Wimbledon.“
Jak psychicky snášíte všechny pohromy?
„Já nevím, co se stalo, že mě někdo takhle trestá. Naštěstí nemám angínu, jen nějakou virózu. Jsem vcelku v pohodě, beru to s nadhledem.“
Půjdete ještě trénovat?
„Jako že bych si den před zápasem radši měla dát volno, aby se nestalo to, co v Paříži? Taky jsem si to říkala. Ale myslím si, že půjdu. Raketu jsem mockrát nedržela, takže bych měla jít, no. Když přežiju pondělní trénink, zvládnu všechno.“
Ruka vás při úderech nebolí?
„V místě zranění mě nebolí, ale bolí mě všechno okolo, což je samozřejmě nepříjemné. Čtyři týdny ruka nic nedělala a hlavně nehrála tenis. Svaly v předloktí dostávají hodně zabrat.“
Nakolik vám pomáhá elastický rukáv, který na paži nosíte?
„Nevím, jestli vůbec pomáhá. Snažím se pro uzdravení dělat všechno. I kdyby mi měl pomoct o jediné procento, bylo by to fajn. Zápas v něm ale nezvládnu, všude by mi překážel. Ještě se poradím s fyzioterapeuty.“
| 2018 | 1. kolo |
| 2017 | 2. kolo |
| 2016 | 2. kolo |
| 2015 | 3. kolo |
| 2014 | vítězka |
| 2013 | čtvrtfinále |
| 2012 | čtvrtfinále |
| 2011 | vítězka |
| 2010 | semifinále |
| 2009 | 1. kolo |
| 2008 | 1. kolo |
| BILANCE | 30:9 |
Obyčejně krátce před prvním kolem jen ladíte drobnosti. Jak je těžké, že tentokrát začínáte skoro od nuly?
„Připadám si divně. Jediná dobrá věc je, že trávu mám ráda a rychle si na ni zvykám. Kdyby mě čekala antuka, asi bych na ni nešla. Pro ruku by byla náročnější, míče skáčou výš. V pauze jsem nelenila a makala dvoufázově. Mám naběháno a nacvičeno, jenže tenisový pohyb je jedinečný, jiný než normální běh a skákání přes překážky. Je fajn, že hraju až v úterý, mám jeden den navíc. Předloni jsem taky šla do Birminghamu nasyrovo a taky jsem ho odehrála docela slušně (získala titul). A v poslední době, když jsem byla na Wimbledon připravená, tak to pak stejně stálo za prd. Takhle: horší než loni to být nemůže (vypadla v prvním kole). Teda může - kdybych odstoupila. Ale budu se snažit, aby to bylo trošičku lepší.“
Takže žádná velká očekávání jako obvykle?
„Zatím se mi to daří. Kdybyste viděli jeden z mých dvou tréninků, sami byste poznali, jak jsem na tom. Vyloženě s humorem to brát nemůžu, ale jsem ráda, že mě ruka nebolí. Moje okolí - doktoři i trenéři - se bojí, co s ní provede náhlá obrovská zátěž. Mám rýmu a kašel, což mi odvádí myšlenky od ruky. Nedýchá se mi nějak extra.“
Dokážete při úderech bez obav z následků švihnout?
„Už se mi to trošku daří, ale strašně dlouho jsem s tím bojovala. I u normálních věcí jako cvičení s gumami nebo činkou. Ne že by mě strašili, ale tohle moje zranění nikdo nikdy neviděl a ani se neví, co se stane, když se přetíží nebo se sval urve. Když si přetrhnete achilovku, sešijete ji a jede se dál. Ale s tímhle svalem nikdo neví. Taky už mám své roky, nehojím se asi tak rychle, jak bych chtěla. Zatím ruka drží, ale jakmile začne bolet, bude to jasný signál, abych skončila.“
Takže pokud vám v ní projede bolest v prvním gamu, seberete se a vrátíte se do šatny?
„Ano.“
Po operaci ruky jste se před dvěma lety upnula ke startu ve Wimbledonu, nyní se situace opakovala. Je pro vás speciální motivací makat kvůli Wimbledonu?
„I letos to svým způsobem tak bylo. Ale na druhou stranu jsem byla připravená na to sem nejet a Wimbledon nehrát. Kouzlo tenhle turnaj pro mě pořád má, ale po tom, čím jsem si prošla, mám jasno: zdraví je na prvním místě.“
Jste ráda, že jste si troufla startovat?
„Jsem ráda, ale občas mám takový pocit, jako kdybych sem nepatřila. Nechci říct, že jsem tady tak trochu na návštěvě, ale ze začátku pobytu jsem to tak měla. Teď už se cítím líp, protože hraju tenis a neležím v posteli nebo neléčím ruku. Je fakt, že je hezky, máme tu nové šatny, novou rozcvičovnu. Jednička má střechu. Je fajn tu po roce zase být.“
Jaký je pronajatý baráček?
„Mám zase jiný a zase hezký.“
Potkala jste už ve Wimbledonu Tunisanku Ons Džabúrovou, svou sokyni pro první kolo?
„Ne, ale vím, kam tím směřujete. Teď hrála moc dobře v Eastbourne, vím, že skrečovala semifinále. Ale ona určitě ví zase o mně, takže v pohodě. Bude to zajímavé první kolo.“
Nebýt to Wimbledon, nehraje „Petra půjde zápas zkusit. Nikdo netušíme, jak bude vypadat. Připravená extrémně není. Hlavní je, aby se nezranila, toho se všichni trošku bojíme. Doktoři říkali, že se s takovým zraněním ještě nesetkali a nedokážou říct, co by se mohlo stát, kdyby se sval přetrhl. Jde o úpon, co dělá rotaci předloktí, prý to je vyloženě na Petřině pocitu. Kdyby se hrálo na antuce nebo na betonu, byl bych proti, aby nastoupila. Ale na trávě balony skáčou nízko, člověk tady hraje rovně, je to nejmenší zátěž pro rotace v předloktí. Kdežto třeba na antuce je hodně výměn a liftování nahoru. Proto jsme se to rozhodli zkusit. Nebýt to ale Wimbledon, tak nehraje.“ |
