PŘÍMO Z LONDÝNA | Poslední dva ročníky, které ve Wimbledonu odehrál, končil Tomáš Berdych v semifinále turnaje velkými zápasy s Murraym a Federerem. Jeho bohatýrské časy se zdají být minulostí. Letos se na londýnskou adresu SW 19 vrací po roční pauze jako téměř čtyřiatřicetiletý veterán, jehož tělo střídavě vypovídá službu. Po čtvrt roce bez ostrého zápasu na ATP Tour dělá krok do neznáma a netuší, co mu dnešní test proti dravému mládí v podobě rozjetého Američana Taylora Fritze ukáže. To utkání může mít nádech nostalgie a být posledním Wimbledonem zdejšího finalisty z roku 2010, jenž dnes figuruje až na 110. příčce žebříčku.
V neděli jste si zatrénoval s
Rogerem Federerem
, s nímž jste strávil dlouhé chvíle v družném hovoru. Je to pro vás stále zážitek?
„Pokaždé je super, když s ním člověk jde hrát. Máte možnost se přiučit, vidět něco nového. Jsem rád za každý takový den.“
Co vám takový test před Wimbledonem ukázal?
„Měl jsem jeden z nejlepších dní za dlouhou dobu. Konečně jsem se cítil na kurtu dobře. Je skvělé, že má můj stav vzestupnou tendenci, když se blíží turnaj. Teď musím doufat, že nepřijdou zase blbé dny.“
Jaký má váš zdravotní stav vývoj?
„Hodně se mění. Chvíli dobrý, chvíli blbý. Takový je vývoj posledních dnů, týdnů, měsíců. Nejsem na tom jako na začátku roku, proto hraji tak málo turnajů. Musím si hodně vybírat. Teda ne já, ale moje tělo. Když to řekne, že jsem schopný něco zvládnout, tak hraju.“
Může se ještě někdy zlepšit?
„Ten už se nezlepší nikdy, takhle už to bude až do konce.“
Trápí vás stále stejné problémy - omezený pohyb, bolest zad?
„Všechno vychází z kyčle. Bolest v zádech se mi docela podařilo stabilizovat, teď bojuju s levou kyčlí. Mám v ní vrozenou vadu už odmala.“
Kolik máte ještě trpělivosti takové útrapy snášet?
„Člověk to musí kousat, jak to jde. Kdybych věděl, že potřebuji dva měsíce pauzy, během nichž se postarám o tělo, odpracuji si svoje a zase bude fajn, je to jednoduchý. Ale tak to bohužel není.“
Našel jste souvislost, jak se váš stav mění?
„Právě že ne. Po těžkém tréninku můžu být jednou v pohodě, podruhé se po stejném bloku vzbudím a je zle. Fakt nevím, co kdy přijde.“
Je to daň za dlouhou a zdravou kariéru?
„Na to se nedá ani jinak dívat. Jsou kluci, kteří mají takové zdravotní problémy v pětadvaceti. Já si svých let odehrál spoustu bez žádného omezení, za to jsem strašně rád. Myslím, že právě tohle mě vždy zdobilo: vyrovnanost a stálost. Hrál jsem dlouhou dobu a vydržel zdravý. A teď je to prostě tak, jak to je.“
Což vás musí deprimovat. Začátek sezony jste měl skvělý, vypadalo to na triumfální comeback. Ověřil jste si, že váš starý tenis tam pořád je.
„To určitě jo. I teď, když mám dobrý den, nemám herně problém, že by mi na ostatní něco chybělo. Jenže tohle je fakt velká skládanka. Dneska se můžu cítit dobře, ale takové dny potřebuji skládat za sebou, aby z nich byl týden, dva tři. Pak do sebe zase můžu dostat vysoký level. Ale když se mi zdraví po pár dnech rozsype a musím hrát na sedmdesát, osmdesát procent, těžko se do formy vrací. Je hezký, že z ruky můžu hrát pořád s kýmkoliv, ale bohužel o tom dneska tenis není.“
Jaké jsou tedy vaše tenisové vyhlídky?
„Pro mě byl největší motivací Wimbledon. Na něj jsem se chtěl nachystat, abych byl schopný ho odehrát. Kdybych tady zvládl pětiseťák nebo víc zápasů za sebou, tak jenom dobře. Uvidíme. Těším se na ostrý zápas. Po dlouhé době to bude ukazatel, jak na tom jsem a jak se mám dál rozhodovat.“
Start bude ostrý. Váš soupeř pro první kolo, o dvanáct let mladší Američan Taylor Fritz, o víkendu vyhrál turnaj v Eastbourne.
„Jelikož nejsem nasazený, mohl být los ještě daleko horší. On je mladý kluk, dere se nahoru. Klasický Američan, který se snaží hrát na první velký úder. Výborně servíruje, má velkou ránu. Ale já mám zase nějaké zkušenosti. Pokud budu schopen je využít, může to být dobrý zápas.“
Může to být i váš poslední Wimbledon?
„Třeba jo, možný to je. Nebudu si tady vymýšlet, že bych chtěl hrát ještě kolik let, to je dost nereálný. Když se to povede, super. A když ne, tak holt ne.“
Cítíte výjimečnost nejslavnějšího turnaje? Hrál jste tu finále, dvakrát semifinále. I letos se na vás do Londýna přijeli podívat vaši rodiče.
„Tohle je místo, které je pro mě pořád speciální. Už i proto, že na začátku jsem ho neměl moc rád, ale postupně jsem si k němu vybudoval vztah a za ty roky si ho strašně zamiloval.“
Související články
