PŘÍMO Z LONDÝNA | Celou kariéru strávil Josef Mucha na trávě, ve Wimbledonu si nemusel připadat cize. Legenda fotbalové Sigmy Olomouc obdivovala All England Club i výkony své dcery Karolíny, grandslamové čtvrtfinalistky. Do Londýna ji přiletěl podpořit v neděli, vychutnal si strhující triumf nad Karolínou Plíškovou a neúnavně fandil i v duelu proti Elině Svitolinové.
Dojímalo vás, když jste viděl dceru hrát čtvrtfinále Wimbledonu?
„Trochu jo. Před pár lety by mě nenapadlo, že by někdy mohla hrát ve Wimbledonu. Bylo to krásné.“
Už je nejlepší sportovec v rodině, nebo ještě něco musí uhrát, aby vás překonala?
(smích) „Je jasně nejlepší. To je bez debat. Já jsem nikdy nebyl stý fotbalista na světě a ona teď bude asi pětačtyřicátá.“
Na jakých největších stadionech jste vy hrál fotbal?
„Saudská Arábie třeba. A potom samozřejmě pohárové - Olympique Marseille, tam byl plný stadion, to jsem zažil jako hráč. Pak taky Celta Vigo, Mallorka. To byly velké stadiony.“
Proti Wimbledonu to ale nic není?
„Tady všechno cítíte, dýchá to tu všude - bezpečnostní opatření, servis maximální, to je vynikající.“
Hodně dobrých tenistek mělo táty fotbalisty – Kim Clijstersová, Caroline Wozniacká, Simona Halepová…
„…zrovna jsme se o tom bavili s jejím trenérem.“
Vidíte v tom logiku?
„Nevím... Jiná tenistka měla zase otce basketbalistu. Nějaké geny tam třeba jsou. Když má rodič ke sportu blízko, tak ho možná bere víc s nadhledem. Jsou třeba cholerici, kteří dítě nutí a to není dobře.“
Karolína říkala, že odmalička dělala všechny možné sporty. Už jako malinká měla míč, házeli jste si?
„To určitě. Vyrůstala se starším bráchou. Soused Martin Kotůlek má dva kluky, kteří jsou stejně staří, takže vyrůstala spíš v chlapeckém kolektivu. Odmalička dělala všechny sporty. Začala lyžovat, jezdila na snowboardu.“
Jak byste popsal dceřinu tenisovou cestu? Prošla si kupou zranění, kariéra je nákladná, museli jste si půjčit i na její financování.
„Tak to chodí, ale poslední rok nám ukazuje, že to stálo za to. Já ji nikdy nenutil trénovat, vždycky chtěla sama. Kdybych jí nakazoval, že musí na trénink, tak by naschvál nešla. Jako malá byla všude nejmenší, až později se vytáhla a z toho asi pramenila její častá zranění. Nevydržela rok zdravá, ale teď na tom hodně pracuje. Má svého fyzioterapeuta, což je velká pomoc. Má kolem sebe lidi, kteří tenisu rozumí, zvlášť Tomáše Peteru (manažera) a Emila Miškeho (kouče). To jsou výborní kluci, díky nim je tam, kde je. Zlomové asi bylo, že se přestěhovala do Prahy.“
Vy na její tenisové dráze musíte mít také velkou zásluhu, ne?
„Bral jsem to tak, že to dělám pro své dítě. Dělala věc, co jí bavila. Kdyby se věnovala čemukoliv jinému, budu ji podporovat stejně. Tak to máme nastavené i se synem. Tenisu obětovala spoustu času a teď se jí to vrací. Samozřejmě spoustu peněz to stálo, tak to je. Nikdy jsem jich nelitoval a nelituji.“
Prý se při jejích zápasech ale hodně nervujete.
„Ale už jsem trošku zkušenější. Když byla malá, tak nechtěla, abych se u kurtu díval, protože jsem třeba mlaskl nebo posmrkl a už se zlobila. Tak jsem radši koukal zdálky přes dva kurty. Teď už mi dovolí se dívat.“ (smích)
Hrával jste tenis jako doplňkový sport?
„Hraju ho pořád každý týden. Máme kolem baráku v Olomouci tři kurty. Největší mače mám se synem. To se mydlíme. Jsme vyrovnaní, ale poslední dobou mě začíná porážet, už se to naučil dobře.“
S Karolínou si nepinknete?
„To by nemělo význam.“ (smích)
