Nejen příběhy o velkých šampionech a zápasech nabídlo 134 ročníků slavného tenisového Wimbledonu. Na travnatých dvorcích All England Clubu se zvlášť v dřevních dobách děly historky často velmi kuriózní. Jaké?
Hledá se nový přítel
Odvržená svým přítelem těsně před začátkem turnaje, nastoupila vdavekchtivá Patricia Stewartová v roce 1961 do Wimbledonu s geniálním nápadem. Na sukni si nechal vyšít své telefonní číslo. To k její velké spokojenosti neuniklo pozornosti fotografů a Američanka měla pár dnů po turnaji svatbu s hráčem kriketu Johnem Edrichem, pravděpodobně jedním z mnoha odvážlivců, který zvedl sluchátko.
Fotbal je důležitější
Slavný Ital Nicola Pietrangeli se chystal v roce 1970 na wimbledonský turnaj na fotbale v Mexiku. Fandil tam svým kamarádům při mistrovství světa a tak se nechal unést senzačním vítězstvím squadry azzury nad Beckenbauerovým Německem v semifinále, že se rozhodl vynechat travnatý grandslam a zůstat i na finále. V něm už však Italové podlehli Brazílii. Vroubek si vyžehlil o tři roky později. Při ročníku, kdy 81 tenistů Wimbledon bojkotovalo jako gesto solidarity s distancovaným Nikim Piličem, zavládl na turnaji chaos a sháněli se narychlo náhradníci. Devětatřicetiletý Pietrangeli, v tu dobu již po konci kariéry a na obchodní cestě v Londýně, se nechal přemluvit a s vypůjčenou raketou od Ilieho Nastase nastoupil do prvního kola.
Rozhodčí, budíček!
Mnoho let sloužila Dorothy Cavisová-Brownová jako uznávaná rozhodčí. Až do osudového zápasu v roce 1964 mezi Abe Segalem a Clarkem Graebnerem, jenž ji zastihl v ne zrovna ideální formě. Při zápase regulérně usnula, a když Segal uviděl, že místo zahlášení soupeřova autu při mečbolu se její hlava kýve ve vzduchu, šel zkontrolovat, zda není mrtvá. „Vždycky jsem věděl, že je můj tenis nudný. Ale že by byl až tahle?“ podivil se, když shledal, že rozhodčí pouze klimbá. K všeobecné ostudě dostala Cavisová-Brownová ještě padáka.
S tím štískařem nehraju
Rumun Nicolae Misu proslul coby tenisový divoch. V roce 1924 šokoval wimbledonský centrkurt, ze kterého nasupeně odešel před koncem zápasu. Jeho soupeř Ivie Richardson opakovaně trefoval čáry kurtu, až dohnal Rumuna k šílenství. „S tímhle žebrákem, co má jenom štěstí, nehraju,“ zařval a odsupěl do šatny, aniž by si sbalil věci. Později se Misu, povoláním pianista, omluvil a soupeři poslal jako dárek na usmířenou karton cigaret.
Jednoruký hrdina
Ačkoliv přišel ve válce o levou ruku, vyhrál Australan Hans Redl v sezoně 1947 tři zápasy a dotáhl to až do druhého týdne Wimbledonu. Hrát mohl díky výjimce, kterou mu pořadatelé udělili: míčku se při podání mohl raketou dotknout dvakrát. Netřeba dodávat, že měl Redl jednoručný bekhend.
Pana nebo orel?
Na začátku dvacátého století dostával šampion vázu či pantofle a čtyřhra tehdy byla mnohem váženější disciplínou než singl. A tak se stalo, že v roce 1904 rozhodl semifinále dvouhry los mincí. Frank Riseley se Sydneym Smithem si ho vyžádali za stavu 2:2, jelikož nechtěli být unavení na finále deblu, jež je čekalo následující den.
Související články
