V pondělí sundala ortézu, otok levého kotníku splaskává. Po špatném došlápnutí na French Open v něm ale má ze tří čtvrtin natržený vaz. S odhláškou z pařížského grandslamu po prvním kole se už srovnala, nemělo smysl riskovat. Vždyť teď pro Petru Kvitovou začíná nejdůležitější část sezony – čeká ji Wimbledon a olympiáda.
Jak je na tom levý kotník?
„Nožka se pomalu lepší, už je i míň oteklá, to je dobrá zpráva. Párkrát už jsem viděla i pana profesora Koláře, který na kotníku pracuje. Snad se nějakým způsobem hojí. Měla bych jít ještě na kontrolní magnetickou rezonanci a podle toho se rozhodne, kdy se vrátím.“
Zranila jste se při odchodu z televizního studia. Jak se to vlastně seběhlo?
„Přesně tak, jak jsem už dřív popsala. Špatně jsem došlápla a ruplo tam. Vaz v kotníku byl natržený, držel jenom na čtvrtině. Ještě při tom incidentu narazily kosti na sebe, byla tam tekutina. Mohlo se to zhoršit. Dobře si pamatuji rok 2009, kdy jsem v Paříži hrála se zraněným pravým kotníkem a dopadlo to hodně špatně, trápila jsem se s ním pak dlouho. Teď už jsem riskovat nechtěla. Když jsme se rozhodli odstoupit, chvilku mi bylo ouvej. Ale už jsem s tím srovnaná.“
Jaký je tedy ideální scénář vašeho dalšího programu?
„Čekám, jak dopadne kontrolní rezonance a co mi řeknou pan profesor Kolář a Florian (kondiční trenér Zitzelsberger). Čekám, moc urychlit to nejde. Cvičím na vršek těla, do pondělí jsem měla na kotníku ortézu, abych neudělala špatný pohyb. Je dobrá šance, že Wimbledon stihnu. Turnaj v Berlíně, který začíná už v pondělí, asi ne. Ale ještě byl v plánu Bad Homburg, nový turnaj v Německu v lázeňském městečku kousek od Frankfurtu. Ten je tak padesát na padesát.“
Takže Wimbledon v ohrožení není?
„Abych nehrála Wimblas tři roky, to si nedokážu představit. Myslím, že to zvládnu. Proto jsem i v Paříži skončila a byla opatrná. Od středy snad budu moct začít lehce trénovat. Ráda bych odehrála ještě jeden turnaj před Wimbledonem. Ale může se stát, že pojedu jenom do Wimblasu.“
Jak dlouho si potřebujete zvykat na trávu?
„Když stoupnu na trávu, je jako kobereček. Moc hezky na ni zapadnu, cupitám po ní. Mám z toho najednou radost. Prostě vím, jak po ní mám běhat. Pohyb je jedna věc, ale timing úderů a to, že musím mít pořád těžiště dole a nohy i záda dostávají záhul, je věc druhá. Ráda bych byla před Wimbledonem rozehraná.“
Budete se tam chtít vytáhnout, zvlášť když to je letos 10 let od vašeho prvního titulu, že?
„To už je taková doba. Utíká to. Jsem každopádně ráda, že mezi tím byl ještě jeden titul (2014). Ten jsem si prožila mnohem víc než první. Z roku 2011 si nejvíc vybavuji radost rodičů v lóži, jak táta brečel. Pro mě samotnou to byl tenkrát takový mix emocí. Byla jsem šťastná, zároveň jsem si moc neuvědomovala, co se stalo.“
Těšíte se do Wimbledonu o to víc, protože byl loni zrušený?
„Těšila bych se i tak, ale když loni ohlásili, že se nebude hrát, hodně mě to vzalo. Pamatuju si, že jsem i slzičku uronila. Jsem ráda, že letos už se může hrát. I když to bude úplně jiný Wimbledon, protože budeme spát někde na hotelu v centru pětačtyřicet minut od areálu. Budeme zase v bublině. Ale diváci být mají, což je moc dobře.“
Témata:
sport, tenis, Olympijské hry, Německo, Petra Kvitová, French Open, Berlín, Paříž, Frankfurt nad Mohanem, Sport na Heureka.cz
Související články
