Plíšková: Lidi mě už odepsali, ale mě ani na vteřinu nenapadlo, že je konec
Byla v povznesené náladě po báječném triumfu nad Arynou Sabalenkovou 5:7, 6:4, 6:4. A taky už odhodlaně hovořila o finálovém utkání, jejím druhé na grandslamu v kariéře. „Takže mentálně bych to měla zvládnout. A o svůj tenis strach nemám,“ vzkazovala Karolína Plíšková světové jedničce Ashleigh Bartyové.
Jaké ve vás teď bouří emoce? Vracíte se po pěti letech do grandslamového finále.
„Pořád tomu napůl nemůžu uvěřit. Před turnajem jsem toužila postoupit do druhého týdne, protože jsem se do něj na grandslamu dlouho nedostala. Ani mě nenapadlo, že bych mohla hrát finále. Sascha (kouč Bajin) mi věřil, teď mi povídal: Vidíš, říkal jsem ti, že budeš hrát finále! V pavouku bylo tolik skvělých hráček. Vezměte si Sabalenkovou, nikdy jsem ji neporazila. Věděla jsem, že zápas bude ohromně těsný, protože obě skvěle podáváme. A že se objeví jen málo šancí na brejk. Zvlášť po ztrátě prvního setu mě napadlo, že bude strašně těžké získat zbylé dva. Taky že bylo. Ona podávala fantasticky. Na moje brejkboly vždycky dala úžasnou ránu. Jsem opravdu hodně hrdá na svůj výkon a na to, jak jsem zvládla druhý a třetí set. A jak jsem zápas dopodávala.“
Jak je to s vaším vztahem k Wimbledonu po vyhraném semifinále? Už ho máte ráda?
„Ne, ještě ne. Vztah se lepší, ale pomaličku.“ (smích)
Předvádíte ale výjimečné wimbledonské tažení. Co jste si během něj dokázala, překvapila jste samu sebe?
„Spousta lidí, myslím si, už mě tak nějak odepsala. Už asi nebylo moc lidí, kteří by mi věřili. Určitě nějací jo, moje rodina, známí, kamarádi, Sascha a celý tým. Jinak už jich asi moc nebylo, kteří si mysleli, že bych mohla uspět tady nebo vůbec kdekoliv jinde. Všichni si říkali, že už je se mnou konec. Já si to nikdy nemyslela, ani na vteřinu jsem nepochybovala. A sama sobě jsem teď dokázala, že ještě konec není. Vidím, že i když se mi nějaký čas na grandslamech nedařilo, furt mám co nabídnout a pořád dokážu zahrát dobře. I když jsem na finále čekala hodně dlouho, dlouho jsem ani nebyla ve druhém týdnu na grandslamu, tak se vyplatilo čekat.“
Zdá se, že nejvýraznější změnou je vaše pozitivní naladění v Londýně. Jak moc vám prospívá?
„Ohromně. A hlavně cítím od všech v týmu hroznou podporu. Od Michala (manžela Hrdličky) to je jasný, ale i od fyzia, co je tu teď se mnou a od Saschy (trenéra Bajina). To je strašně důležité, protože tohle hrozně přidá na pohodě. I když jsou momenty, kdy jsem nervóznější, vidím svůj tým, který za mnou stojí. I když ne vždycky hraju dobře a není to tak, jak bychom si přáli, jsou tam pro mě. Sascha je v klidu, určitě to vnitřně hodně prožívá, ale věří mi a to mi strašně pomáhá. Když se na něj podívám do boxu, cítím z něj klid a jistotu. A cítím z něj, že je teď na mě hrdý.“
Jak moc klidná jste byla při mečbolu, kdy jste si nejprve špatně nadhodila a zasmála se tomu, abyste v zápětí vyslala Sabalenkové čtrnácté eso?
„Nadhoz byl šílený, takže mě to pobavilo. To jsou prostě nervy. Ale nakonec jsem to zvládla.“
Jak jste se dokázala zvednout po nešťastně prohraném prvním setu. Hodně hráček by v takové situaci dostalo 6:0 ve druhém.
„Taky jsem si to na moment pomyslela. (smích) Ne, byla jsem hodně naštvaná, protože jsem měla v prvním setu tak moc šancí. Neudělala jsem nic vyloženě špatně. Spíš jsem byla stále frustrovanější, protože jsem neproměňovala šance, které jsem měla při jejím podání. Měla jsem snad osm brejkbolů. Kdykoli jsem byla ve výměně, věřila jsem si, že fiftýn získám. Takže to bylo jenom o podání. Bylo těžké na ni něco připravit, protože nebylo moc času na přemýšlení co dělat, jak hrát, kam hrát, co pokrývat. Ona je opravdu dobrá hráčka. Musela jsem být trpělivá, což je náročný, obzvlášť pro mě. (smích) Ale nakonec to vyšlo.“
Kde se vzalo vaše sebevědomí po horších časech v úvodu sezony?
„Potřebuju pár vítězství, abych se cítila dobře a mohla hrát svůj nejlepší tenis. Je těžké jít do prvního kola po dvou porážkách v přípravných turnajích. Nehrála jsem úplně skvěle. Na spoustě turnajů jsem brzo narazila na hráčky, které zrovna měly super formu, postoupily daleko. Nebyla jsem daleko od slušné úrovně, ale nepovedlo se mi urvat víc vítězství. Takže jsem nehrála nějak strašně. Jen mi prostě něco chybělo, aniž bych dělala něco špatně. Někdy je prostě důležité vydržet, což jsem udělala. A taky potřebujete štěstí. Jsem opravdu šťastná, že se práce v tréninku konečně promítla do zápasů.“
Je současné wimbledonské finále cennější než to v roce 2016 na US Open?
„Asi jo, popravdě řečeno. Tenkrát jsem byla free, nikdo ode mě nic nečekal a co jsem tam poprvé na grandslamu přeskočila třetí kolo, tak jsem nebyla favoritkou ani v jednom zápase. Byla to fakt totálně jiná situace, jiný pocit. Od té doby musím pořád něco dokazovat a nejen sama sobě. Proto je pro mě tohle finále cennější, zvlášť když tenhle rok zatím nebyl nejlepší.“
Čeká vás v něm světová jednička Bartyová, jaké jsou její přednosti a slabiny?
„Mé druhé finále, podruhé hraju se světovou jedničkou. Nemůžu chtít nic lepšího. Chcete přece ve finále narazit na nejlepší hráčku. Nikoho jiného jsem si nepřála. Odehrály jsme spolu dobré zápasy. Několikrát jsem prohrála. Jejímu stylu se hodně těžko čelí. Na trávě zvlášť kvůli jejímu čopu a dalším úderům. Ale je to finále a stát se může leccos. Ona sice už má titul, ale ve finále Wimbledonu je taky poprvé. Myslím, že máme obě dobrou šanci. Doufám, že to bude dobrý zápas, protože s ní je to vždycky zajímavé. Uvidíme.“
S Bartyovou jste svedla již sedm zápasů, jen dva jste vyhrála. Znamená to něco?
„Aspoň mám obecný dojem o její hře, což je důležité. Ve skutečnosti se nedívám, jestli jsem prohrála, nebo vyhrála, protože vím, že jsem ji porazila. Vím, že jsem taky párkrát prohrála, ale pokaždé to byl těsný zápas, vlastně dobrý zápas. Nikdy jsem proti ní neodehrála hrozný zápas, i když vás svým tenisem někdy přinutí hrát strašně. Nečekám nic lehkého, ale určitě budu mít své šance.“
Pomůže vám zkušenost z US Open pro sobotu proti Bartyové?
„Určitě jo. Chci tam jít s tím, že nemám co ztratit. Ona je v roli větší favoritky, než jsem já, ale samozřejmě budu chtít vyhrát za každou cenu. Tím, že už to je pro mě druhý finále, bych to měla zvládnout mentálně v pohodě. A o svoji hru strach nemám. Půjdu si to užít, jak mi všichni říkají, i když je to těžký. V semifinále jsem to zvládla. I kdybych prohrála, viděla jsem, že tam byly super výměny, atmosféra byla skvělá. Nakonec jsem si to fakt užívala, i když se první set nedařilo. Byly tam momenty, kdy jsem si říkala: To je pecka hrát na centru s tolika lidmi. Doufám, že se tohle povede i v sobotu.“
