Historie Wimbledonu se začala psát již v roce 1877. Jde o nejstarší ze všech čtyř tenisových grandslamů, historie je jeho největším jměním. I travnatá oáza na Church Road se však mění, některé tradice ustupují. Letos poprvé se bude plánovaně hrát i prostřední neděli turnaje, od současného ročníku už se také před jmény hráček neuvádí oslovení paní či slečna. Pukrle před královskou lóží vzalo za své již dávno. Jiné zvyklosti, jako jahody se smetanou či bílé oblečení, přetrvají zřejmě navždy. Jaké tradice jsou spojeny s Wimbledonem a jak se dodržují?
Jahody se smetanou
Každé ráno v pět hodin začnou v zahradnictví v nedalekém Kentu sbírat čerstvé jahody, aby je ten samý den dovezli ke konzumaci do All England Clubu. Jde o nejslavnější pochoutku Wimbledonu. Turnaj co turnaj se zde sní 38 tisíc tun jahod a k tomu vypije 7 tisíc litrů smetany. Porce s deseti jahodami stojí dvě libry padesát, tedy 70 korun. Dřív se tvrdilo, že cena jahod věrně kopíruje inflaci ve Velké Británii, posledních dvanáct let se však nemění. „Náklady rostou, ale náš ikonický dezert držíme na stálé ceně,“ prohlásila Sally Boltonová z AELTC.
Uvádí se, že mezi sportovními podniky je Wimbledon zřejmě největším obžerstvím. Ročně se zde například vypije 300 tisíc šálků kávy a čaje, sní 190 tisíc sendvičů a 135 tisíc kornoutů zmrzliny. Není divu, počátky turnaje jsou spojeny s velkými zahradními párty, kde byl tenis jen doprovodným artiklem uhlazené konverzace a zákusků nad čajem.
Wimbledonská fronta
Každý rok před turnajem organizuje celonárodní loterie, kde je k mání malá část vstupenek. Díl lístků připadne stálým členům All England Clubu, kterých je přesně 375 a každý z nich má nárok na dvě vstupenky na centrkurt denně. Ostatní, kteří chtějí projít branami do tenisového panství, musí čekat každý den ve frontě. Poptávka mnohonásobně převyšuje nabídku. Dřív se stanovalo i na chodníku, nyní fanoušci na Djokoviče či Nadala kempují výhradně v přilehlém Wimbledon Parku, aby byli u lístků ráno první. Zakoupit můžete jen jeden na osobu a jsou nepřenosné. Například grand pass, lístek do areálu, s kterým se dostanete všude kromě tří největších dvorců, stojí letos 27 liber (770 korun). Areálem se denně promenáduje 35 až 40 tisíc lidí.
Bez reklam
Na mantinelech kolem kurtů nenajdete ani jeden reklamní nápis, jen čistá zeleň, aby diváky nic nerušilo v estetickém zážitku. Turnaj tak přichází o desítky milionů liber, přesto výborně prosperuje. Celkový výdělek organizátorů z ročníku 2021 byl 44 milionů liber a to i přesto, že náklady na pořádání turnaje během pandemie byly obří a kapacita tribun omezená. Wimbledon ale dokáže obratně hospodařit se svojí prestiží a proslulostí. Každý si z něj chce kousek odnést. A tak není v obchodech se suvenýry k hnutí, ačkoliv jsou značně předražené. Například za turnajové tričko s límečkem od Ralpha Laurena zaplatíte 3950 korun, za hráčský ručník 1300.
Bílé oblečení
Když dělal v devatenáctém století tenis první krůčky, vidět skvrny potu na oblečení jeho protagonistů bylo pohoršující. A co je zamaskuje nejlépe? Přeci bílé oblečení. A od té doby se ve Wimbledonu mnoho nezměnilo. Již méně se ví, že tradici bílého oblečení drželo do roku 1972 také US Open. Wimbledon se své tradice drží, byť také kdysi striktní nařízení zmírňuje. Umožňuje například, aby byl lem triček či výstřihu šatů v jiné barvě, nesmí být však širší než jeden centimetr. Letos toho využila například Tereza Martincová, která červené lemování bílých šatů provázala s dalšími červenými doplňky.
Celebrity
Není divu, že ikona tenisového kalendáře láká k návštěvě celebrity. Ty obvykle usedají v královské lóži. Loni během finále tleskal i Karolíně Plíškové například americký herec Tom Cruise, k vidění jsou zástupy slavných. I z Česka. Jaromír Jágr si kdysi reportéry dobíral, že když prší, tak nedává rozhovory. Nakonec se rozpovídal a podivoval se, jak můžou soupeři před zápasem sedět ve stejné šatně. K potkání byli i Petr Čech, David Pastrňák a mnozí další.
Déšť
Ostrovní Anglie je padající vodou proslulá, mnozí navíc tvrdí, že v termínu Wimbledonu prší nebývale hodně. Mokrý teror býval pro turnaj zničující, ale od roku 2009 sedí zatahovací střecha na centrkurtu, stejnou vymožeností se už tři léta pyšní taky dvorec číslo jedna. A pokud zaprší na menších kurtech, jsou hned vedle nich srolovány plachty. Sehrané čety dokáží trávu zakrýt za 28 vteřin.
Pokrok pod pokličkou
Na kurtech jsou pořád dřevěné sloupky pro síť, k obřímu pavouku na zdi centrkurtu se zřízenci šplhají po žebříku a ručně do něj dosazují jména postupujících. Pod povrchem veterána zrozeného v roce 1877 ale bublá motor sporťáku. Turnaj udržují v chodu nejmodernější technologie počínaje skvostnými zatahovacími střechami nad centrem a jedničkou přes supermoderní vybavení šaten i posiloven a konče sofistikovanými statistickými systémy. Nikde jinde se nedaří tak nenásilně snoubit tradici s pokrokem.
Související články
