Kouč Bouzkové: Trénuji anděla, co jde proti proudu. Jak vidí čtvrtfinále?
PŘÍMO Z LONDÝNA | Wimbledon má prochozený srkz naskrz. Sedm let tam jezdil s Radkem Štěpánkem, jako trenér Jiřího Veselého se v sezoně 2018 radoval z osmifinále a svátečního zápasu s Rafaelem Nadalem. „Ale tohle je osobáček,“ usmívá se Theodor Devoty, jednačtyřicetiletý rodák ze Dvora Králové a především nový kouč wimbledonské čtvrtfinalistky Marie Bouzkové. Tak nový, že ještě musel dostát všem svým domluveným závazkům a teprve pak mohl do Londýna za svou tenistkou. Dorazil uprostřed vítězného osmifinále s Francouzkou Caroline Garciaovou po dobrodružném zážitku.
Tažením do osmifinále překvapila Marie snad všechny. I vás?
„Samozřejmě. Na tenhle turnaj jede každý s tím, že se chce dostat do druhého týdne. Tohle je tenisový chrám a každý Maruščin zápas je pro mě příjemným překvapením. Ale tím, že hraje tak, jak hraje, zaslouží si to. Před začátkem turnaje jsem jí říkal, že jahody chutnají ve druhém týdnu ještě líp než v prvním. Řekla: Dobře, to si zapamatuju. A drží se toho.“
Čím vás zatím upoutala nejvíc?
„Nedá soupeřkám jediný míček zadarmo. Je ohromná bojovnice, a když se podíváme na statistiky, tak v osmifinále udělala jen 4 nevynucené chyby.“
A v turnaji celkem jen 31, čím je nejlepší ve Wimbledonu.
„Což je pro soupeřky hrozně ubíjející.“
Dá se vyhrát Wimbledon jen obranou?
„Ale ona nehraje jen obranu. Ano, výborně brání, ale taky mění rytmus, dobře přechází do útoku.“
Do Londýna jste dorazil až během osmifinále. Jak to?
„Dohodli jsme se poměrně nedávno a narychlo, musel jsem ještě dostát svým jiným povinnostem.“
Vaší poslední štací bylo angažmá v týmu Sebastiana Kordy. Toho jste se vzdal?
„Se Sebastianem jsme ukončili antukovou sezonu, Madrid byl náš poslední společný turnaj. Sebi má teď nového trenéra na plný úvazek Xaviera Malisse. Souběžně s tím jsem byl ale i trenérem v Praze na Spartě. A do toho ještě hraji aktivně první německou ligu nad čtyřicet let.“
Vážně?
„Jsme v týmu s Frantou Čermákem, Leošem Friedlem, Dominikem Hrbatým. Je to takové All Star. Kvůli německé lize jsem přiletěl do Londýna až v pondělí. Byla to rychlá akce. Já nechtěl, Marušce jsem říkal, že do rozjetého vlaku se už nemá naskakovat. Byť svých rituálů má až až, říkala, že zrovna téhle pověře nevěří. A trvala na tom, že musím dorazit.“
Váš last minute přesun byl prý dobrodružný.
„To teda. V Německu jsem s sebou neměl pas, bez něhož vás do Británie nepustí. Manželka musela sednout do auta a řídit 550 kilometrů, aby mi ho a nějaké oblečení dovezla. Hrajeme za Bad Ems, to je lázeňské městečko asi sto kilometrů od Frankfurtu, celkem dálka. Takže jsme to řešili fakt na poslední chvíli, skoro jsme se ženou nocovali na letišti. A víte, co je největší legrace?“
Povídejte.
„Já hrál v Německu jediný zápas. A soupeř mi ho po dvou gamech skrečoval.“
Ale s Marií jste byl na dálku v kontaktu, že?
„Každý den, dělali jsme taktiku na soupeřky. Zápas už za ní ale nevyhraju, to musí ona sama. Já jí jen řeknu, co vím o soupeřkách.“
Kolik toho je vzhledem k tomu, že se celý trenérský život pohybujte po ATP Tour?
„Do oka dostávám ženský tenis zhruba tak čtrnáct dnů, tři týdny. Co jsme se s Maruškou domluvili, začal jsem ho sledovat fest.“
Jakou hráčku byste chtěl z Bouzkové udělat?
„Hlavně bych chtěl říct, že ona je vážně anděl na kurtu. Nikoho podobného jsem v tenise ještě nepotkal. A sportovně ji zdobí ohromná bojovnost, má obrovskou chuť makat a zlepšovat se. Víme, kde má rezervy, ty prozrazovat nebudu, to je naše interní věc. Ale možný progres tam ještě vidím.“
Třeba v agresivitě hry?
„Přesně tak. Ať už v servisu nebo přechodu dopředu na síť. Je co zlepšovat.“
Mluvíte o andělovi. V tenise mají ale většinou úspěch spíš sičáci.
„Tak ona půjde proti proudu. Já jí věřím, je fakt unikát.“
Další krok vzhůru může udělat ve čtvrtfinále s Tunisankou Ons Džabúrovou.
„To je nejtěžší soupeřka, která ve Wimbledonu zbyla. Džabúrová je favoritkou, o tom žádná. Hraje chlapský tenis, mění rytmus. Je ohromně šikovná, má formu. Na antuce vyhrála Madrid, byla ve finále v Římě, teď na trávě vyhrála Berlín. Maruška půjde na kurt s tím, že nemá co ztratit. A to se hraje vždycky líp. A v její současné formě? Já to vidím jako otevřený zápas.“
Čím může Džabúrovou pozlobit?
„Že jí nedá balón zadarmo, bude hrát svůj tenis a využije šance, která dostane. Třeba jich nebude tolik, ale když je čapne, tak proč ji neporazit? Věřím jí. Maruška na mě působí hodně uvolněně, netrpí trémou. Má to pod kontrolou a jede si to svoje blues.“
