Muchová se zlobí, WTA jí hrozila pokutou: Ta pravidla nedávají smysl
PŘÍMO Z LONDÝNA | Poslední měsíc se jí slil v jednu velkou šmouhu. Finále Roland Garros vystřelilo Karolínu Muchovou do nebe, z opojení i vypětí životního úspěchu se však sbírala těžce. A za rohem je Wimbledon, kde hodlá potvrdit renomé pařížské vicemistryně. Jenže dorazila na něj bez jediného ostrého zápasu na trávě. A když si o víkendu chtěla zahrát v Londýně alespoň exhibici jako přípravu, hrozila jí WTA pokutou přes půl milionu korun.
Od finále Roland Garros proti Ize Šwiatekové uplynuly jen tři týdny a čeká vás další grandslam. Jak vám je po těle?
„Samozřejmě všechno bylo po Paříži strašně rychlé. Připadá mi, že od finále utekly tak dva dny. Moc jsem si nestihla odpočinout, ani se moc připravit. Na další velkou akci se ale těším. Je fajn být tady. Wimbledon je kouzelný.“
Stihla jste se dát fyzicky dohromady?
„Mám nějaké malé bolístky, ale jen minimální omezení. Nebyl úplně čas na odpočinek, protože jsem se chtěla aspoň trochu připravit na trávu. První týden po Paříži jsem měla hodně rozhovorů, což mě docela vyčerpávalo. Druhý týden jsem začala s přípravou a třetí jsem trávila tady. Mezi Paříží a Wimbledonem je to natřískané.“
Kolik jste toho natrénovala na trávě?
„Byli jsme týden v Nymburce a pak tady. V Nymburce je tráva neporovnatelná s tou zdejší. Ale aspoň jsem si zase trochu zvykla na pohyb. Rozdíly mezi antukou a trávou jsou obrovské. Na antuce jsem hrála dlouho, pak najednou chytnout jinou hru, musím dostat do hlavy jiný styl, jinou taktiku. Nehrála jsem žádný turnaj, takže je to těžké. Ale jo, přizpůsobuju se docela rychle. A doufám, že budu mít šanci se zlepšovat zápas od zápasu.“
Uvažovala jste o tom, zda by nebylo lepší odehrát před Wimbledonem alespoň jeden turnaj?
„Měla jsem teď o víkendu v Londýně domluvenou exhibici v Boodles, se kterou jsem trošku počítala. Chtěla jsem si zahrát zápas. Jenže WTA mě nepustila. Dali by mi takovou pokutu, že by se nevyplatilo hrát. Počítala jsem aspoň s jedním zápasem. Byl by dobrý na rozehrání, ale nedopadlo to.“
Proč?
„Popravdě se nevyznám úplně v pravidlech. Některá podle mě ale nedávají smysl. Nehrála jsem žádný turnaj před Wimbledonem a zvedl se mi ranking, platila bych hrozně velké peníze za exhibici. Kluci mají dvě exhibice. Je to super pro hráče, fanoušky i reklamu sportu. Nečekala jsem, že já nebudu moct nastoupit. Zkoušeli jsme najít cestu, ale dopátrali jsme se pokuty a bylo jasno. Přijala jsem to. Ale bylo by fajn s tím něco udělat.“
Jak vysoká by pokuta byla?
„Určitě přes půl milionu korun.“
S kým jste měla hrát exhibici?
„Ono se to tak různě měnilo. Měla jsem hrát s Kalinskou, ale ta se potom zranila. Měnili tam hráčky. Když jsem se dozvěděla, že hrát nemůžu, už jsem to neřešila.“
Takže jste musela vzít zavděk tréninkem.
„Jenže kurty jsou plné, sotva dostanete hodinku. Za ní se nestihne odehrát zápas.“
A soupeřky pro modelový zápas už jsou taky rozebrané, že?
„Hrála jsem tady jen se sparingem. Vzala jsem si sem Míru Herziho (Herzáně), tak jsme hráli spolu.“
To nezní jako úplně ideální průběh přípravy.
„Ne, že by nevyšlo nic. Měli jsme dobré tréninky, ale je škoda toho zápasu.“
V prvním kole vás v úterý čeká Němka Jule Niemeierová, loňská čtvrtfinalistka. Nic lehkého, co?
„Nikdy jsem s ní nehrála, ale znám ji. Přijde mi, že je to taková specialistka na trávu. Hraje podobně jako já, chodí na síť, má dobrý cit, voleje, slicy, určitě to bude velmi nepříjemné první kolo. Na rozehrání.“ (smích)
Při Roland Garros jste měla také těžkou úvodní soupeřku – Mariu Sakkariovou.
„Jenže tam jsem za sebou měla pár dobrých turnajů na antuce. To bylo určitě znát.“
Ve Wimbledonu jste ze tří účastí zapsala dvě čtvrtfinále, tráva je pro vás výhodným povrchem. Nemusíte panikařit.
„Taky nepanikařím. Tráva mi sedí, ráda na ní hraju. Určitě víc než na antuce. Je to rychlejší, člověk si víc pomůže servisem, prvním úderem. I voleje víc píšou. Tráva mé hře určitě pomůže. Jen to všechno bylo moc rychlé a nejsem asi stoprocentně připravená, jak bych chtěla. Ale těším se na zápas.“
V zádech máte velký pařížský úspěch, což může být i trochu osvobozující, ne?
„Že bych si řekla, že jsem už něco dokázala a teď už se nemusím snažit? Tak to určitě neberu! Jsem tady s cílem dostat se zase co nejdál.“
