Video se připravuje ...
PŘÍMO Z LONDÝNA | Vznášela se na obláčku, byla v sedmém nebi. Svět se jí klaněl a Markéta Vondroušová, ta (ne)obyčejná holka ze Sokolova, se snažila zprocesovat ohromující fakt: Jsem šampionkou Wimbledonu. Jak největší titul kariéry a vítězství nad Uns Džábirovou 6:4, 6:4 prožívala?
Popište jedním slovem Wimbledon 2023?
„Bláznivý! Když jsem sem dorazila, říkala jsem si, že budu hrát bez stresu a zkusím vyhrát pár zápasů. Nebyla jsem nasazená. Je to bláznivá cesta. Stále tomu nemůžu uvěřit.“
Co vám letělo hlavou, když jste klečela na trávě jako šampionka?
„Když jsme hrály rozhodující mečbol, poslala mi nechutný čop. Říkám si: Zase prohraju bod a stav 40:30 už je nepříjemný. Rozhodla jsem se jít na síť, zahrála vítězný volej a pak to ze mě všechno spadlo. Člověku proletí hlavou snad úplně všechno, ale na prvním místě je úleva. V tu chvíli vám vůbec nedochází, co se děje. Ale přišlo hodně lidí, mohla jsem to sdílet se svými nejbližšími. To bylo krásný.“
Také jste se hned sápala do svého boxu.
„Jenže jsem nevěděla kudy. Jestli tam vůbec můžu jít. Viděla jsem Štěpána se ségrou, jak tam slzí. Miri na mě mávala. Složitě jsem to za nimi obcházela, pak jsme si všichni pobrečeli. Sdílet to se svými nejbližšími, to je na tom to úplně nejhezčí.“
Manžel Štěpán vypadal v boxu zprvu klidně, nedával najevo emoce.
„On je takový celou dobu, co jsme spolu. Když jsem ale přišla do boxu, plakal. A pak ještě jednou, když jsme se potkali v zákulisí. Myslím, že jsou to první emoce, které jsem u něj za osm let viděla. Teda plakal také na svatbě, ale jinak to bylo asi po těch osmi letech.“
Jak jste prožívala ceremoniál a vítězné kolečko s talířem Venus Rosewaterové kolem centrkurtu?
„Bylo mi hrozně líto Uns, brečela, musela být strašně smutná. Ona je super člověk, i když toho už tolik dokázala, chová se úplně normálně ke všem. Máme spolu neskutečný vztah. I před zápasem jsem si říkala: Kdybych prohrála, tak bude mít titul alespoň ona. Tahle stránka byla trochu smutná.“
Vy jste se naopak stala obletovanou vítězkou, hnala se za vámi řada známých gratulantů. Kdo vám utkvěl v paměti?
„Je neskutečný, kolik se tu sešlo známých lidí. Ani se mi nesnilo, že mi předá trofej princezna Kate. Teďka jsem ještě potkala Emmu Watsonovou na chodbě. Mluvila na mě a já na ni zírala s otevřenou pusou, protože jsme milovníci Harryho Pottera. Je neskutečné, co se strhlo.“
Koho ještě jste potkala v tom cvrkotu?
„Viděla jsem chvíli princeznu Kate, šla jsem do šatny, kde jsem chvilku byla s Miri. Pak jsem šla za mou partičkou, která vykoupila všechno pivo, které se dalo najít. Je to velký fofr, ale všichni si to užijeme.“
Jak vyřešíte šaty na bál?
„Nějaké nám prý půjčí. Ségra je tu taky. Chci mít své nejbližší s sebou, protože večeře šampionů je ikonický. Hrozně si to užijeme.“
Kam půjde kopie trofeje?
„Teďka mi ji vzali a už jsem ji neviděla. Prý mi ji dají později. Nevím. Musím si to pečlivě promyslet, protože Frankie všechno shazuje. Byla bych nerada, kdyby mi shodila wimbledonskou trofej a válela se po zemi.“
Jaká je?
„Hezká. Fakt krásná. Je neskutečný moment, že se tohle děje. Jsem hrozně vděčná, že se mi to povedlo.“
Co si bude muset kouč Jan Hernych nechat vytetovat?
„Myslím, že mu nějaký motiv vyberu. Možná si necháme udělat oba to stejné. Doufám, že necouvne. Až to spácháme, ukážu vám obrázek na instagramu.“ (smích)
Co připravíte za odměnu vaší kočce Frankie, kterou jste celkem proslavila?
„Myslím, že jí koupím nějakou dobrou rybu. Je teď s hlídačkou koček, zítra ji přijde hlídat moje mamka. Musí na nás počkat. Ale nemyslím, že by nějak řešila, co se děje. Koupím jí určitě něco dobrého.“
Zmiňujete maminku Jindřišku. Není škoda, že v Londýně není?
„Máma nechtěla přiletět. Je ráda v Sokolově na gauči. A taky je ráda, že na ni teďka nikdo nemluví. Pro ni to byl, myslím, dobrý krok. Moje zápasy strašně prožívá. Když jsme před pár týdny prohrály finále čtyřhry v Berlíně, hodně ji to rozhodilo. Říkala mi, že nechce být pořád druhá. Takže vymyslela, že do Londýna nedorazí a bude se radši dívat na televizi.“
Všichni říkají, že jste dospěla. Uvědomujete si to?
„Za poslední roky jsem i kvůli operacím zjistila, že život se netočí jenom kolem tenisu. Řešila jsem zdraví, na světě se děje hodně věcí, takže vidím, že tenis není úplně všechno. To vědomí mi pomáhá. Když člověk chce moc, nedá se hrát. Je to svazující. Za posledních pár let jsem dospěla, po operacích jsem ráda, že na kurtu můžu vůbec stát a hrát. Je extrémně nepříjemný sedět doma se sádrou a koukat na turnaje. Mám tenis fakt ráda, takže to pro mě byla hrůza. Ubíjející.“
Berete titul jako splněnou zkoušku z tenisové dospělosti?
„Pan Hřebec vždycky říkal, že nejlepší roky jsou od pětadvaceti dál. Tak jsem si říkala, co se asi bude dít? Každý o sobě pochybuje. Nevěděla jsem, jestli na grandslamový titul anebo top 10 vůbec mám. Na druhou stranu jsem věděla, že už jsem byla ve finále a blízko desítky. V mladém věku je ale hrozně těžký všechno ustát. Jenže dospěla jsem a tohle se stalo.“
Jste wimbledonská vítězka. Říkáte si: Teď už nemusím nikomu nic dokazovat, nebo naopak chcete ještě víc?
„Každý chce grandslam a tenhle je ještě cennější než ostatní, protože je to Wimbledon. Fakt by mě nikdy nenapadlo, že tady budu mít šanci hrát o titul. Je to vážně neskutečný. Samozřejmě budu chtít víc a víc. Na druhou stranu jsem připravená na to, že budu terčem, holky proti mně budou chtít vyhrávat. Ale Wimbledon mi už nikdo nevezme.“
Témata:
sport, tenis, Sokolov, Londýn, box, Harry Potter, Markéta Vondroušová, Ryby, Catherine princezna z Walesu, Emma Watsonová, Tenis na Heureka.cz
Související články
