Nosková vítězí i vaří v domečku. Jen steaky, ale i ty se počítají, směje se
PŘÍMO Z LONDÝNA | Hraj, nebo taky můžeš rychle letět domů, kázala si Linda Nosková, když v bitvě 2. kola Wimbledonu srovnala Eva Lysová krok a slečna z Přerova se zamířila restartovat na toaletu. Povedlo se, dvacetiletá česká tenistka nakonec poprvé v životě postoupila mezi 32 nejlepších hráček travnatého grandslamu, když německou kamarádku přemohla 6:2, 2:6, 6:3.
Hodně složitý test, že?
„Fakt těžký. Eva je tam, kde je, díky tomu, že je její tenis dost nepříjemný. Přišlo mi, že v prvním setu mi tam spadlo úplně všechno. Udržet tempo i nastavení v hlavě nebylo ve druhém úplně nejlehčí. Pár míčů mi nevyšlo, pak jsem se ztratila i na servise, který nebyl kdo ví co. Ale hlavně, že jsem se ve třetím setu zase nastartovala. Byla to dost vybojovaná výhra. Ty jsou někdy důležitější než jasné zápasy.
Co jste si říkala po druhé sadě, když jste odešla z kurtu?
„Že musím začít hrát, jinak můžu letět domů. Člověk od sebe má nějaká očekávání, a když je nenaplňuje, říká si, co je špatně. Naštěstí jsem ten třetí set zvládla.“
A zápas jste zakončila prasátkem…
„Taky jsem se jí pak u sítě omluvila. Není to nejlepší cesta vyhrát zápas. Ale naštěstí i ta se počítá.“
Objetí u sítě bylo vřelé. Vycházíte s Lysovou dobře?
„Je moc fajn. Loni se mi v Praze omlouvala, že mi musí skrsnout zápas. Je taková zlatá duše. Fakt fajn holka, taky spolu hodně trénujeme.“
Rozhovor pokračuje pod infografikou
Poprvé jste postoupila do 3. kola Wimbledonu. Je to pro vás velká věc?
„Spíš to beru tak, že chci na tomhle turnaji zůstat co nejdýl, ať už hraju s kýmkoliv. Ještě nechci, aby travnatá sezona skončila.“
Máte ve Wimbledonu pronajatý domek?
„Kousek odtud, asi patnáct minut autem.“
Má klimatizaci, nebo jste trpěla ve vedrech posledních dnů?
„Nemá a první dny jsme si fakt protrpěli, i když tam je hodně oken. Ale naštěstí se už trochu ochladilo.“
Jak se vám líbí tahle tradice?
„Moc. Určitě bych neměnila za hotel, v něm jsme celý rok. To, že máme svůj prostor, kde člověk může přijít a uvařit si svou večeři, je k nezaplacení. Hrajeme deskové hry, díváme se na televizi, na můj zápas. Jeden den jsme grilovali, pozvali jsme také pár dalších lidí. Je tam uvolněná atmosféra.“
Vaříte vy?
„Jo, mě to baví. Už jsem dělala steaky, barbecue.“
To není zase tak těžké, ne?
„Ale i to se počítá.“ (smích)
