Vyřadila jedničku: Míčky nelíbám, jen čichám, říká Cibulková
FOTOGALERIE | Dominika Cibulková se drží zvláštního rituálu. Když dostane do ruky nové míče, přivine si je k obličeji, jakoby je chtěla políbit. „Nelíbám je, jen k nim čichám. Mám ráda jejich vůni, nosí mi to štěstí,“ vyprávěla třiadvacetiletá slovenská tenistka.
Po třech letech znovu její bělostný úsměv ozařuje Paříž. V roce 2009 si postupem do semifinále prožila první grandslamovou pohádku. Nyní doufá v další. A ještě větší.
Vždyť v její polovici pavouku zbyly Němka Kerberová, Italka Erraniová a Australanka Stosurová. Není utopií, že by se mohla stát první slovenskou tenistkou ve finále turnaje velké čtyřky.
Coby včerejší přemožitelka světové jedničky má na to plné právo. Navíc na Roland Garros nepřišla ještě ani o set.
„Vím, že můžu porazit kohokoliv,“ říká rodačka z Piešťan, známá svými love story se světovými tenisty a velkým sebevědomím. Vždyť jednou dokonce prohlásila, že má nejlepší forhend na světě.
Její maminka Katarína, někdejší poslankyně slovenského parlamentu, jí mačkala palce přímo u kurtu.
Aplaudoval jí i Peter Miklušičák, sparingpartner a tenisový rádce, jenž jí v posledních měsících hodně pomohl.
Cibulková neměla zpočátku roku dobré výsledky, přísný chorvatský kouč Željko Krajan, jenž dovedl Dinaru Safi novou na první místo v žebříčku, na ni prý byl příliš náročný.
„Příliš na mě tlačil,“ vysvětlovala Cibulková. „Nikdo není dokonalý, každý dělá chyby. Hraju teď daleko uvolněněji. Tenis je o hlavě a já ho umím hrát. Když je hlava v pohodě, tak to jde,“ popisovala šestnáctá tenistka žebříčku, se 161 centimetry jedna z nejmenších hráček na okruhu.
Srdce má ale veliké. Její hlasité výkřiky „pome“ a zaťatá pěstička doprovázejí skoro každý vyhraný bod. A v Paříži jejich počet stále narůstá.
