Možná jste již nad tím také někdy přemýšleli. Proč se zisk jednotlivých bodů v tenise počítá tak podivným způsobem? 15:0, 30:0, 40:0, game. Kde to má nějaký systém? Proč body nejdou za sebou po patnácti, jak by se zdálo, deseti nebo prostě jiným logickým způsobem?
Na podání Tomáš Berdych. Do vedení 15:0 se dostává díky esu, druhý bod na 30:0 získává po přesném voleji na síti, náskok 40:0 mu zajišťuje přesný obhoz...
Celkem běžná situace z tisíců zápasů, které se každý rok na turnajích odehrají. Co ale opravdu za poněkud nelogickým počítáním bodů stojí a kde se vzaly?
Hru podobnou tenisu provozovali francouzští mnichové ve 12. a 13. století, ještě dříve se pokoušeli trefovat do kulatého nesmyslu v Egyptě a Persii ve století šestém.
Kdo však vymyslel dnešní pravidla pro zisk bodů? Odpověď na tuto otázku je i přes zdánlivou jednoduchost velmi složitá a rovnou se dá říct, že s naprostou jistotou to vlastně neví nikdo.
Pravidla bílého sportu jsou velmi konzervativní a od roku 1900 se měnila jen minimálně. Stejně jako právě počítání jednotlivých bodů.
Zatímco je známo, že původně se starověcí hráči snažili do míčku trefit holou rukou, kterou později nahradila rukavice s prsty propojenými sítkou, u počítání je situace o poznání složitější.
Dle historiků je založeno na jednotlivých čtvrtích hodiny. To by mělo celkem logiku, ovšem nevysvětluje to zisk třetího bodu gamu, který je označován cifrou 40.
Původní hodnota prý měla být 45, údajně ale byla nahrazena menší jednotkou z důvodu lepší výslovnosti rozhodčím. (forty-five vs. forty)
Ale proč právě počítání pomocí čtvrtích hodiny? Vše má vycházet z hodin, které stály u dvorce a jež byly využívány právě pro počítání jednotlivých bodů. Po každém odehraném úderu se ručička hodin posunovala právě o patnáct minut.
A vzhledem k tomu, že hodina má jen šedesát minut, muselo dojít za stavu 45:45, respektive 40:40 k ukončení hry a zisku gamu. Později bylo za nerozhodného stavu k zisku hry zapotřebí vyhrát dva body v řadě.
Druhá varianta umisťuje vznik počítání do 14. a 15. století, podle které se inspirace vzala z francouzských stříbrných mincích v hodnotě 60 sous a menších 15 sous.
O tyto částky se na královském dvoře v rámci sázek na zápasy hrálo a zisk jednoho gamu měl hodnotu 60 sous.
A co třeba slovíčko až nápadně podobné výrazu "love", které je používané v tenisovém zápase pro nulu? Původ má mít podlé jedné z verzí ve spojení "playing for love", neboli zhruba "hraní pro radost."
Odborníci se však přiklánění k tomu, že slovo vzniklo jako zkomolení francouzského výrazu ,l’oeuf‘ znamenající "vejce," jež je využíváno i v basebalu či kriketu.
Ať již neobvyklé počítání tenisového zápasu pochází odkudkoliv, na atraktivitě mu to rozhodně neubírá.
