Kdy si takhle naposledy poplakala, si prý už Lucie Šafářová ani nevybaví. Tak dojemné bylo její loučení s kariérou na českém území. Zdravice od českých tenisových kamarádek ale i ze světa od Simony Halepové, Angelique Kerberové, Martiny Navrátilové a dalších podtrhly, jakému respektu se těší. Ona sama děkovala na všechny strany, nejvíc rodině, která ji držela vždy nad vodou i při zemi. Oporou jí v hledišti byl i přítel Tomáš Plekanec.
Jak se vám v noci na sobotu spalo?
„Hrozně, budila jsem se pořád, ale těšila jsem se taky, i když jsem byla nervózní. Rozlučku má člověk jenom jednu, byla krásná. Hrozně mě to dojalo. Klepala jsem se, myslela, že nebudu schopná nic říct, ale pak jsem se naštěstí rozmluvila.“
Věděla jste, co se na vás chystá? Vzpomínkové video vás na kurtu coby malé holčičky, pozdravy od světových hvězd, bývalého kouče Roba Steckleyho či parťačky Bethanie Mattekové-Sandsové.
„Právě že jsem netušila, jak vše proběhne. Celé mě to překvapilo, video bylo hrozně krásné. Když mluvila Bethanie, to už jsem brečela… Jsem hrozně šťastná, že to proběhlo takhle. Vlastně mě to pořád dojíma.“
Bylo zvláštní přijít do tenisového areálu už bez svého pracovního náčiní?
„To tedy ano. Říkala jsem si, že se ještě musím vrátit, mám někde bágl a boty. Je to vážně zvláštní, celé jsem to ještě nezpracovala. Ještě teď se ve mně bijí všechny emoce. Je trochu smutné, že to celé skončilo, když člověk slyší všechny ty úspěchy. Ale jsem ráda, že jdu dál. Jedna kapitola se uzavřela a já se těším na to, co mě čeká dál.“
Co vám běželo hlavou, když jste viděla obrázky sebe jako malé holčičky na začátku tenisové cesty?
„Člověk už skoro zapomene na to, čím si prošel. Teprve když vidíte takové video, teprve si to opravdu vybavíte, co s tím bylo spojené. Ne vždycky byla ta cesta hezká, za ty úspěchy a všechny tituly ale stála.“
Tři tituly, z toho jeden kategorie WTA, jste získala právě na turnaji pořádaném na tenisové Spartě, jehož jste historicky nejúspěšnější hráčkou. Co se vám z nich vybaví?
„Vždycky jsme se sem ráda vracela. Atmosféra v Česku je neopakovatelná. Když je vyprodáno a publikum je úžasné, má to úplně jiný náboj než kdekoli v cizině. Tam dorazí pár Čechů, ale zbytek jsou cizinci, co se třeba jen přijdou podívat, není to jednotné publikum. Proto jsem se sem vždy těšila. Nejsilnější byl samozřejmě rok 2016, když jsem vyhrála turnaj už coby WTA. Tenkrát jsem měla šňůru asi pěti proher, vracela se po nemoci. A najednou to tady celé vyhrála. To byl úžasný zážitek.“
Sama jste si představovala, že si asi v Praze zahrajete víc, skončily jste s Barborou Štefkovou hned v prvním kole čtyřhry. Jak moc vás ale hřeje, že volná karta do singlu, kterou po vás dostala Karolína Muchová, jí tak pomohla?
„Mám z toho hroznou radost. Ona je vycházející naděje a vím sama, jaké to bylo drát se nahoru. Na malých turnajích je málo bodů, dostat pomoc zahrát si hlavní soutěž na větším vás vystřelí na jinou startovní čáru. Díky Praze teď bude Kája ve stovce, tam už se body sbírají daleko líp. Jsem hrozně ráda, že se jí to tady tak povedlo.“
Posledním dílem vašeho rozlučkového turné bude za tři týdny Roland Garros. Tam dáte sbohem na světové scéně. Bude to jiné?
„Asi ano, ale taky si zase pobrečím. To k tomu patří. Rozloučím se tam s hráčkami ze zahraničí, organizátory, lidmi z WTA. Čekají mě ještě mítinky Hráčské rady, kterou na konci sezony opustím, jelikož se nebudu pohybovat po turnajích a nebudu už znát aktuální problematiku, takže bych nebyla přínosem.“
Související články
