Po mečbolu spadnul svět

Petr Korda vzpomíná na chvíle, kdy jako poslední Čech vyhrál před 10 lety Australian Open MELBOURNE/BRADENTON - Letošní leden je pro Petra Kordu ve znamení kulatých výročí. Za pár dní, 23. ledna, oslaví 40. narozeniny a také jeho slavnému grandslamovému triumfu na Australian Open bude rovných 10 let. "Ale ten zápas vidím před očima, jako by to bylo včera," vzpomíná na finále s Chilanem Marcelem Riosem, jehož smetl třikrát 6:2. * Vzpomněl jste si na australské výročí sám, nebo vám to někdo musel připomenout? "Letos jsem si na to vzpomněl, protože stejně jako tenkrát měním číslo na svém dresu. Za chvíli tam budu házet čtyřku. Když jsem vyhrál Austrálii, přehazoval jsem si dres z dvojky na trojku." * Jsou vzpomínky na triumf stále živé, nebo to je už pro vás dávná historie? "Vzpomínky budou pořád živý. Doufám, že si to budu pamatovat až do smrti." * Kde je vystavená zmenšenina poháru z Melbourne, kterou každý šampion získává? "Mám ho doma mezi ostatními poháry. Nedělám mezi nimi velký rozdíl, ale tenhle má svoje speciální místo mezi všemi." * Máte vaše tažení zdokumentované i na videu? "To jo, i když si na tyhle věci moc nepotrpím. Z Austrálie mám schovaný všechny zápasy. Viděl jsem je jen jednou nebo dvakrát. Jednou když Radek Štěpánek prohrál v Paříži z mečbolu a zároveň u mě byl Alex Čejka předtím, než šel k rozvodu. Pouštěl jsem to prostě svým kamarádům. Já si finále v hlavě stále pamatuji velmi dobře, jakoby to bylo včera." * O tenistech se říká, že mají sloní paměť. Takže si na ně vzpomenete game po gamu? "Pamatuji si všechno. Vím, jak mi bylo špatně z nervozity. Přesně si dokážu vybavit, když jsem za stavu 4:2 ve třetím setu servíroval a udělal tři dvojchyby, jak se mi rozklepala ruka. Věděl jsem, že když ten game vyhraju, je konec. A opravdu byl." * Nejtěžším zápasem pro vás tehdy bylo zřejmě čtvrtfi nále s tehdejší světovou čtyřkou Björkmanem, když jste musel otáčet z 0:2 na sety. Souhlasíte? "Absolutně ne. Nejtěžší zápas je ten poslední, to vám řekne každý. S Björkmanem to bylo jinak. Den mi nezačal nejlíp, rozčílil jsem se na svýho kouče Peteru a to mě vyvedlo z míry na začátku zápasu." * Co se stalo? "Chtěl mi vysvětlovat něco, čemu moc nerozuměl." * Ve finále jste ale nakonec Chilana Marcela Riose zničil třikrát 6:2, bylo to jedno z nejjednoznačnějších grandslamových finále historie. Podle výsledku to nevypadá, že to byl nejtěžší zápas. "Vy si ale nedokážete představit, co je vstoupit na kurt a vědět, že můžete mít poslední šanci vyhrát grandslam. Pro mě to bylo nejtěžší utkání. V tu chvíli, když jsem proměnil mečbol, bylo to pro mě, jako by spadnul svět. Zapomněl jsem mluvit. Nikdy jsem neslyšel ten svůj rozhovor na kurtu, ale podle mě jsem tam musel plác a t hrozný nesmysly. V tu chvíli se vám motá v hlavě strašně moc věcí, dolehne to na vás." * Jaká je pro vás nejživější vzpomínka z finále? "Nejvíc pro mě bylo, když jsem vyšplhal do hlediště k manželce Regině a vzal si malou Jessiku. Tehdy ve mě bouchla Etna a já se o ten krátký moment, který se nedá popsat, mohl podělit s rodinou. A pak, když vám dají pohár a vy ho zvednete nad hlavu, cítíte, jako když vám leží svět u nohou." * Bylo finále s Riosem vaším životním výkonem? "Určitě ne. Ale prostě jsem měl větší hlad po vítězství než on. Já bych se ten den na kurtu rozkrájel, abych vyhrál." * Traduje se historka, že jste se tenkrát s Riosem v rámci oslav potkali ve stejném baru a on vám říkal, jak jste ho spráskal. Je pravdivá? "Je. Jemu už svítila očíčka, já jsem už měl v sobě taky pár panáků. S Riosem jsme se celkem znali, párkrát jsme spolu trénovali. A poté, co z nás spadnul stres finále, jsme si v tom baru spolu dali panáka." * Nepřemýšlel jste, že na desetileté výročí letos přiletíte na Australian Open? "Zvažoval jsem to, dokonce jsem to Radkovi i sliboval. Ale to je taková dálka do tý Austrálie, že to je strašný a mně se prostě nechtělo. Jessica měla svoje golfové turnaje, Radka jsem tady v Bradentonu měl tři neděle na přípravě a to mi stačilo." * Takže jste ho pověřil, ať letos vyhraje za vás? "Za mě ať nic nevyhrává, hraje jenom za sebe. Ale samozřejmě jsem se takhle trochu popichovali. Teď bych ho spíš chtěl popíchnout za jeho turnaj v Sydney." * Protože měl v semifi nále Guccioneho porazit? "Mně se ten jeho výkon nelíbil. Kdyby hrál to, co je schopný hrát, musel vyhrát. Ale ten kluk měl větší hlad po vítězství. Já jsem to Radkovi řekl a může se na mě zlobit, jak chce." * Jak byste popsal svůj současný život? Co je jeho náplní? "Starost o děti. Všechny strašně rychle rostou. Holky Jessica s Nelly teď nedávno vyhrály jeden golfový turnaj, jedna kategorii do osmnácti a druhá do čtrnácti let. Byl to pro mě neuvěřitelný pocit. Malý Sebastian hraje hokej a teď začíná s tenisem. Trénuji s ním a jde mu to moc dobře." * Prý je opravdu šikovný, ačkoliv je pravák a ne levák, jako jste býval vy. "Jde mu to moc. Sám mě donutil, abych s ním hrál. Je hodně šikovný a doufám, že se mu podaří, aby byl lepší než rodiče." * Takže by vám nevadilo, kdyby se dal na dráhu profesionálního tenisty? "Vždycky jsem se tomu bránil, ale teď bych byl velice rád, aby pokračoval s tenisem. I když Štěpánek už ho asi na kurtech nestihne, Sebastianovi je teprve sedm. Pořád se vrhá na síť. Hraje styl servis - volej." * Co děláte, když se chcete sám pobavit? "Dneska jsem si byl zahrát golf s Lubošem Kubíkem, který dělá druhého trenéra amerického olympijského výběru ve fotbale. A jednou za čtrnáct dní si jdu zahrát s Ivanem Lendlem. Ale do tenisu se moc nevrhám, hraji jen s malým nebo když je tady Radek." * Takže veteránské turnaje, jež mají svůj profesionální okruh, vás neberou? "Mě to nebralo nikdy. A od tý doby, co jsem musel spolknout toho velkýho jogra, mám k tenisu jiný vztah, než jsem měl." * Ano, rok 1998 pro vás nebyl jen rokem australského triumfu, ale také velkého pádu. Po pár měsících nato ve Wimbledonu vám v těle objevili nandrolon a následně jste dostal roční trest, jenž de facto ukončil vaši kariéru. Vždy jste se bránil, že jste nevinný. Už jste se s tím vyrovnal? "To neskousnu nikdy. Já jsem si nikdy nic nevzal. Kéž bych si něco vzal, alespoň bych v sobě teď neměl výčitky. Ale takhle mám v sobě podezření na lidi." * Kteří vám dopink podstrčili bez vaše vědomí? "Když jsem si já nikdy nic nevzal, ta látka se do mě nějak musela dostat. Tenkrát to navíc bylo v době, kdy tenis potřeboval ukázat, že se s dopinkem něco dělá. Akorát si vybrali blbýho člověka." * Takže jste byl obětní beránek? "Nechci se rouhat. Na jednu stranu jsem rád, že se mi to stalo, protože mi to otevřelo oči jako člověku. Ze sportu, kde žijete v bublině, jsem spadnul hluboce na držku a zjistil jsem, o čem život vůbec je. Že není jen o zvedání pohárů. To je nereálný život. Život je a měl by být o něčem jiném. Proto jsem se upnul k rodině tak, jak jsem se upnul." * Vy jste ale také prohlašoval, že byste za pravdu dal pár dní svého života a bránil jste se i soudní cestou. Jak vlastně nakonec vše dopadlo? "Vyhrál jsem s ATP dva soudy a pak byl třetí, kdy mi bylo doporučeno, že už to nemá cenu. Protože se to dostalo na takovou úroveň, že by šly soudy výš a výš, oni na procesy finance měli a já už byl tak unavený, že jsem nemohl dál. Ale řeknu vám jednu věc, dneska už můžu. Ten člověk, který mi tohle způsobil, byl krátce po soudech z ATP vyhozený. Ale to už nic nevyřeší. Jako člověk už jsem dávno za touhle kauzou, ale jako tenista se s tím nikdy nevyrovnám." * Proč? "Já byl odmalička blázen do tenisu a můj táta mi vždycky říkal: Musíš mít v sobě oheň. A já ho v sobě pro tenis měl. Asi před čtyřmi lety, kdy už jsem se dostal z nejhoršího, jsem říkal své ženě. Víš, to, že jsem přišel o peníze, je výborný. To, že jsem přišel o jméno, je taky výborný. Ale oni mně vzali lásku k tomu sportu. Já už v sobě oheň nemám. A to bylo to, proč jsem byl tak dobrej a co mě hnalo dopředu." *** kordovo tažení australian open 1998 1. kolo ............... Portas (Španělsko - 35. na žebříčku) .... 6:3, 4:6, 6:1, 6:4 2. kolo ............... Draper (Austrálie - 76.) ..................................... 7:6, 6:3, 6:3 3. kolo ............... Spadea (USA - 79.) ........................................... 6:2, 7:6, 6:2 4. kolo ............... Pioline (Francie - 21.) ............................... 6:4, 6:4, 3:6, 6:3 čtvrtfi nále .......... Björkman (Švédsko - 4.) .................. 3:6, 5:7, 6:3, 6:4, 6:2 semifi nále ......... Kučera (Slovensko - 20.) ......................... 6:1, 6:4, 1:6, 6:2 finále .................. Rios (Chile - 8.) ................................................... 6:2, 6:2, 6:2 "Pamatuji si všechno. Vím, jak mi bylo špatně z nervozity. Přesně si dokážu vybavit, když jsem za stavu 4:2 ve třetím setu servíroval a udělal tři dvojchyby, jak se mi rozklepala ruka. Tehdy ve mě bouchla Etna a já se o ten krátký moment, který se nedá popsat, mohl podělit s rodinou. A pak, když vám dají pohár a vy ho zvednete nad hlavu, cítíte, jako když vám leží svět u nohou." "Dneska jsem si byl zahrát golf s Lubošem Kubíkem, který dělá druhého trenéra amerického olympijského výběru ve fotbale. A jednou za čtrnáct dní si jdu zahrát s Ivanem Lendlem. Ale do tenisu se moc nevrhám, hraji jen s malým nebo když je tady Radek." PETR KORDA Narozen: 23. 1. 1968 v Praze Bydliště: Bradenton, Florida Tenisová kariéra: 1987 - 1999 Grandslamové tituly: 1 (Australian Open 1998) Grandslamová finále: 1 (French Open 1992) Turnajové tituly: 10 singl, 10 debl Nejvýš na žebříčku: 2. (2. 2. 1998) Bilance na okruhu ATP: 410:248 Prize money: 10 448 900 USD Stav: ženatý, manželka bývalá tenistka Regina Rajchrtová, dcery Jessica Regina a Nelly Ann, syn Sebastian Petr