Štěpánek o báječných letech vedle Berdycha: Byli jsme jako voda a oheň | iSport.cz
Jan Jaroch
15. listopadu 2019 • 20:00

Štěpánek o báječných letech vedle Berdycha: Byli jsme jako voda a oheň

Autor: Jan Jaroch
TOP VIDEA
MOMENTY VÍKENDU: Léčba Kotalem nezabrala, Musa pálil, otloukánkem Příbram MOMENTY VÍKENDU: Léčba Kotalem nezabrala, Musa pálil, otloukánkem Příbram
SESTŘIH: Litvínov - Karlovy Vary 6:4. Gólová přestřelka dopadla lépe pro domácí, dvakrát se trefil Hübl SESTŘIH: Litvínov - Karlovy Vary 6:4. Gólová přestřelka dopadla lépe pro domácí, dvakrát se trefil Hübl
VŠECHNA VIDEA ZDE

Byli dvěma pilíři českého tenisu, který na svých zádech vynesli do netušených výšin. Dva vyhrané Davis Cupy, řada památných mačů, zvlášť když stáli bok po boku ve čtyřhře. A bude tomu tak i v Londýně, kdy Radek Štěpánek a Tomáš Berdych společně zamávají svým tenisovým kariérám. „Oběma nám chybí grandslamový singl a já si troufám říct, že kdyby měl Berďa hráčsky kus ze sebe a kus ze mě, tak ten velký titul nemusel být zase tak daleko,“ vzpomíná Štěpánek na parťáka.



V sobotu v pravé poledne vyrazí po Temži lodí do londýnské O2 Arény, kde je čeká krátký ceremoniál. Zhruba ve tři čtvrtě na tři českého času by měli napochodovat na kurt a ve společnosti dalších významných hráčů sklidí naposledy potlesk. Loučit se mají kromě českých ikon i jiní. Hovoří se o Davidu Ferrerovi, Marcosi Baghdatisovi. Je možné, že dorazí i Nicolas Almagro, další muž ve výslužbě, přes kterého Berdych se Štěpánkem udělali dva body v památném daviscupovém finále 2012. „Další jména neznám, ale jestli tam bude Almagro, tak by měl teda s námi krásnou koncovku,“ rozesmál se Štěpánek, jenž do Londýna vyrazil v pátek s manželkou i dcerou.

Jak se na slavnostní chvíli těšíte?
„Komunikuju teď dost se Schüttlerem (bývalý německý tenista) kvůli jiné věci a říkal mi, že je to krásný zážitek. Prý to stojí za to. Beru to tak, že se tam rozloučím oficiálně s ATP a světovým tenisem. Svoji domácí rozlučku už mám hotovou.“

Máte v Londýně společný program s Tomášem?
„Berďa tam bude mít rodinu a nevím koho všeho ještě, bude mít svých starostí dost. Ale jak to skončí, tak si myslím, že si dáme spolu v klidu večeři v Praze a zavzpomínáme u skleničky červeného.“

Na co budete nejvíc vzpomínat?
„Samozřejmě na naši éru v Davis Cupu. Když o tom přemýšlím, je neuvěřitelný, že za ty dlouhé roky, co jsme nastupovali na spoustě společných turnajů, nás osud svedl proti sobě jenom čtyřikrát.“

Jakoby vám bylo souzené stát na stejné straně kurtu.
„To jsem chtěl právě říct. Pánbůh zaplať, že jsme se víckrát potkávali na stejné straně barikády a vyšly z toho dvě daviscupové trofeje a deset let neuvěřitelných emocí a zážitků. Prostě všeho, co na individuálních turnajích člověk nezažije.“

Vaše velká daviscupová éra začala vítěznou baráží se Švýcarskem v roce 2007. Tam dal také kapitán Jaroslav Navrátil dohromady pro čtyřhru vás a Tomáše. Co jste si tenkrát pomyslel?
„Nepřišlo mi to jako špatný nápad. V Davis Cupu bylo vždycky vidět, že když jste rozehraný z pátečního singlu, máte osahané prostředí a podmínky, projeví se to i ve čtyřhře. Byli jsme tenkrát jeden Federerův úder od porážky a dalších deset let mohlo vypadat jinak, už jsme se v jednom týmu třeba nemuseli sejít. Je krásné, jak je sport vachrlatý, jak tenký je led mezi úspěchem a porážkou.“

Na jaký debl nejvíc vzpomínáte?
„Ten proti Švýcarsku to celé odstartoval, je náš památný. Ještě aby ne, když jsme porazili Federera, který přijel jako vítěz US Open a hrozně chtěl vyhrát i Davis Cup. Společných deblů jsme odehráli osmnáct, prohráli dva. Ve finále ve Španělsku a pak na Roland Garros, ale to už jsem byl mrtvý. To už hrál Berďa s invalidou. Památných deblů jsme odehráli spoustu, byli jsme taková jistota. To se teď dobře říká, ale vždycky jsme si to museli tvrdě vybojovat. Když nad tím přemýšlím, tak krása našeho páru byla v tom, že jsme se neuvěřitelně doplňovali. Berďa tvrdil muziku ze zadu, já u sítě a takticky. Berďa byl se svou povahou skvělý v tom, že co jsme si řekli, plnil do puntíku.“

Byl dobře koučovatelný…
„Alespoň po mém boku. (smích) Oběma nám chybí grandslamový singl a já si troufám říct, že kdyby měl Berďa hráčsky kus ze sebe a kus ze mě, tak ten velký titul nemusel být zase tak daleko. Mně ve hře chyběl dělový forhend a servis, já měl zase lepší variabilitu a přechod na síť, což postrádal on. Dát tohle všechno dohromady, takový hráč by si na nejlepší určitě sáhnul. I náš pár byl ukázkou toho, jak skvěle jsme se doplňovali. Prostě jsme do sebe zapadli jak dvě ozubená kolečka a prožili jsme si v Davis Cupu snad všechno, co můžete.“

Výborně jste se doplňovali i povahově.
„Přesně tak, byli jsme jako voda a oheň.“

Dva rivalové ze stejné země nejsou vždy tak skvěle schopní táhnout za jeden provaz. I to o vás dost vypovídá.
„My jsme byli zdraví rivalové, posouvali jsme jeden druhého, aby byl lepší. Taky jsme měli debaty o tom, co se nám líbí, co nám vadí a nevadí. To ke sportu patří. Ale byli jsme oba dost pokorní na to, abychom přijali vždycky svoji roli, protože jsme měli společný cíl. A k tomu jdete buď dohromady a může se vám to povést, nebo individuálně a nikdy neuspějete.“

Vzpomenete si, kdy jste Tomáše potkal poprvé?
„V Prostějově, kam přišel hodně mladý, ale fyzicky hodně vyspělý. Stavbu těla už měl hotovou tehdy, už tehdy oplýval tím, co ukazoval celou kariéru - teda svým strojovým tenisem postaveným na agresivitě, na ranách z forhendu a servisu. Postupně vylepšoval svůj pohyb, nejlíp se hýbal na samém konci kariéry, dokud mu to tělo pod vedením Máry (kondičního kouče Veštíčka) dovolilo. Celou kariéru si jel svojí cestou, z níž moc nevybočoval.“

Jaký byl jako mladý?
„Jeho povaha se nezměnila. Pořád byl jako voda, oheň v něm nikdy moc nevzplál. Ale zase byl extrémně konzistentní, porážel hráče pod sebou a prohrával s těmi, co byli nad ním. Samozřejmě sem tam dokázal ty nejlepší zdolat, ale ne konstantně. Ono taky kdo ty první tři dokázal pravidelně porážet? Nikdo! Bylo nás na to setsakramenstky hodně a všichni jsme si vylámali zuby. Ale konstantnost výkonů měl Berďa během kariéry obdivuhodnou.“

I díky tomu, že vydržel léta abnormálně zdravý.
„To je taky velká rarita. Kdo druhý takový byl? Možná Federer, trochu Djokovič. Novak měl jedno zranění, které jsem si po jeho boku vykousnul já. Třeba já se musel třikrát vracet po půlroční pauze zrovna, když jsem byl na tom nejlíp. Tohle všechno ukazuje, jaký byl Berďa profík, jak se o sebe staral.“

Jaký úder byste si od něj vzal?
„V mém případě je to jasné. Čmajznul bych mu forhend a už se před ním nikdy neukázal.“ (smích)

Zavzpomínejte, co jste spolu v Davis Cupu všechno prožili.
„Měli jsme svoje společné rituály. Vždycky ve čtvrtek jsme spolu trénovali 40 minut. Už jsme se ani nedomlouvali, jen jsme potřebovali vědět čas. To se za deset let nezměnilo. Před čtvrtečním banketem jsme spolu vždycky šli na večeři, protože na banketech jsme neradi jedli a nechtěli být překvapení z toho, jaký tam je výběr. I v průběhu zápasových dnů jsme se sami scházeli na pokoji a rozebírali různé věci. A samozřejmě pak přišly srandy, týmové večeře, hraní čáry s tenisákem a tak dále. Atmosféra byla vždycky skvělá a těch příběhů byl nespočet.“

Řeknete jeden?
„Pamatuju si na rozehrávku v Rumunsku, kdy jsme při našem tradičním čtvrtečním tréninku hráli s jedním balónem hrubě přes šest minut jednu výměnu. Byli jsme tak vyladění na zápas, že jsme pomalu nevěděli, jak máme zkazit. Tohle se mi s nikým jiným v životě nepovedlo, abychom s jedním míčem hráli přes šest minut. Když si vezmete, že v tenise trvá výměna průměrně dvacet vteřin, je to neuvěřitelné.“

Osobně si vybavuju velkou radost v Poreči, když se poprvé postoupilo do finále Davis Cupu a vy jste oba slavili na kurtu do půl těla?
„Myslím, že Berďa v Davis Cupu vždycky i emočně pookřál, protože jsme na tohle téma vedli spoustu debat. Bylo pár zápasů, kdy jsem si na něj počkal v šatně, když šel na záchod a říkal mu: Hele hrajeme doma, všechny emoce směřuj k naší lavičce, hraj to s námi. Ukaž soupeři, kdo je doma, ukaž mu emoce. Lidi i lavička budou vždycky za tebou. To je velká síla. Mám úplně husí kůži, když na to vzpomínám. Tyhle proslovy jsem k němu měl a dost zápasů pak po nich otočil. Ale jeden moment byl pro mě nejkrásnější.“

Který?
„Nastoupili jsme v Argentině v Buenos Aires v roce 2012, kdy jsme poprvé vyhráli salátovou mísu. Proti Monacovi to měl Berďa 1:2 na sety a 2:4 ve čtvrtém. Přicházel jsem na lavičku, zavolal jsem si ho k zadnímu plůtku a říkám mu: Závodníku, chci teď od tebe hodinu tvého nejlepšího tenisu, nezajímá mě, jestli tady teď řve patnáct tisíc Argentinců s Maradonou v čele. Chci, abys ten zápas hrál s námi a s naší lavičkou. Od té chvíle Berďa vyhrál osm gamů v řadě, když vedl v pátém setu 4:0 a udělal double brejk, otočil se a mrknul na mě. To pro mě bylo nejvíc. Říkal jsem chlapům: Davis Cup letos nemůžeme prohrát, protože Berďa předvedl konečně pozitivní emoce, ne chození s hlavou dolů, ale zaťatou pěst. A taky se moje slova potvrdila.“

Tenkrát v Praze při finále proti Španělsku jste si vzal jeho potítka na rozhodující pátý zápas s Almagrem.
„Tenkrát v neděli prohrál první singl s Ferrerem. Byl to jediný zápas, co ten rok v Davis Cupu ztratil. Viděl jsem na něm, jak je smutný, tak jsem za ním přišel a říkám mu: Závodníku nebuď smutný, tohle je naše trofej, pro kterou si jdeme. Chci tě mít s sebou na kurtu, dej mi svoje potítka. Zvedl hlavu, pousmál se. Najednou byla atmosféra zase úplně jiná. A pak jsme mohli slavit něco historického a nezapomenutelného.“

Každý máte své životy. Jak moc jste spolu v kontaktu?
„Nebudu říkat, že každý den, ale pořád o sobě víme. Snažil jsem se mu dát nějaké impulzy, když měl problémy se zády, říkal jsem mu, co mně fungovalo na záda a tak dále. On mi taky během kariéry doporučil jednoho člověka, který mi při zranění extrémně pomohl. Oba máme své životy, ale pořád o sobě víme.“

Měli jste společné téma i kromě tenisu?
„Jasný. Po Davis Cupu jsme byli spolu s našima holkama i na dovolený. Auta máme rádi oba, hodinky taky. Tyhle věci jsme probírali.“

I vaše manželka Nicole Vaidišová si rozumí s Ester Berdychovou, že?
„Jsou už dlouho kamarádky. Nevím, jestli pro nás náhodou něco nevymýšlejí teď do Londýna, víte, jak je to mezi ženskýma. Ale i holky jsou si blízko, to je pravda.“

O Tomášovi se v souvislosti s jeho kariérou nejvíc skloňuje, že nikdy nevyhrál grandslam. Bere to ve vašich očích něco na jeho velikosti?
„Je to vždycky úhel pohledu. Samozřejmě grandslam nevyhrál on ani já, ale i tak po nás zůstávají trofeje. Lidi si pamatují grandslamy, Davis Cup a olympijské medaile. Říkám to špatně?“

Ne.
„Berďova kariéra byla neuvěřitelná, ve vitríně má dva Davis Cupy, což jsou trofeje za velké vítězství. Takže šampion je, ne že ne.“

Radek Štěpánek poletí do Londýna na svoji poslední rozlučku i se svojí rodinou, manželkou Nicole a dcerkou Stellou
Radek Štěpánek poletí do Londýna na svoji poslední rozlučku i se svojí rodinou, manželkou Nicole a dcerkou Stellou

 

Sport 2020

MS v biatlonu (13. - 23. února 2020, Anterselva)
Program Nominace na MS O Anterselvě

SP v alpském lyžování (26. října 2019 - 22. března 2020)
Program Ester Ledecké Program SP

Olympiáda 2020 (24. července - 9. srpna 2020, Tokio)
Nové sporty Olympijská kolekce Kdy se konají další olympijské hry?

Aktuální výsledky

Tenis
Články odjinud


Články odjinud