Hvězdy zblízka, kdo je namyšlený a jak se paří? S Vydrou za kulisy tenisu
Mohl by napsat knihu „Obsluhoval jsem tenisové krále“. David Vydra (47), bývalý triatlonista a dobrá duše, který snad neví, co je to špatná nálada, vedl dvanáct let nejlepší české tenisty třetího tisíciletí. Sedm roků pečoval o fyzičku Tomáše Berdycha, pět sezon dbal o Petru Kvitovou. Jaké jsou tyhle hvězdy a celý kolotoč bílého sportu? Jaké to je létat soukromými tryskáči? Paří se na okruhu? Kdo je fajn a kdo nepozdraví? Uznávaný kondiční trenér vás vezme za kulisy.
Ve wimbledonské lóži mačkal svému borci pěsti při finálovém mači, loni hnal na melbournském stadionu za titulem Petru Kvitovou. Krátký sestřih, zaťatá pěst a povzbuzování, co se často rozléhá po celém kurtu, to je David Vydra. Po dvanácti letech v naprosté tenisové špičce se loni na podzim rozhodl zvolnit, opustil tým Petry Kvitové a dnes pomáhá kamarádce Lucii Hradecké.
Dráhu v tenise jste zahájil v roce 2006. Jako první vás zaměstnal Martin Damm, který byl tehdy už výhradně specialistou na čtyřhru. Potřebuje vůbec deblista kondičního trenéra?
„Myslím, že dřív asi nepotřeboval. Ale když vidím dnešní deblisty, tak ti rozhodně ano. S nimi neděláte tolik kondici, ale pracujete například na reakcích, nebo děláte stabilizační a zdravotní cvičení, snažíte se předejít zraněním. Deblisti už dřou stejně jako singlisti. Když se podíváte na wimbledonské vítěze Cabala s Farahem, proti nim je opravdu obtížné hrát. Dělový servis i returny, hrají těsně na síti, jsou agresivní, mají výbušnost. Debl se obrovsky zvedl. A je to právě zvýšenou intenzitou kondiční přípravy. Špičkoví deblisté si najímají kondiční trenéry, kteří s nimi jezdí i na turnaje.”
Po necelé sezoně ještě během roku 2007 jste přešel k mladému Tomáši Berdychovi. Jaké byly začátky v týmu TB?
„Zajímavé. Trénoval ho pan Navrátil, daviscupový kapitán a profík, který hrál špičkově tenis. A do toho jsem přišel já, který se v tenisovém světě pořád ještě rozkoukával. V našem povolání je ale nejdůležitější zpětná vazba od svěřence. Bez ní můžete zkoušet kde co, a stejně si to nemusí sednout, protože každý potřebuje něco jiného. V tomto ohledu byl Tomáš skvělý. Důvěřoval mi a věděl, že bez potřebné komunikace nebudou výsledky takové, jaké bychom si oba přáli. Potom ovšem respektoval to, co jsem mu v tréninku předepsal. Pracoval a nepochyboval.“
Tomáš mi nikdy nepřišel jako extra pohybový talent, když ho srovnám s ostatními hvězdami, proti kterým hrál. Je to jen pocit, nebo pravda?
„Asi máte pravdu, ale zkusím to vysvětlit. Když byl čtvrtý na světě a dokázal toho tolik, musí být pohybový talent. Člověk je však formovaný tím, co dělá od malička. A co vím, tak Tomáš od malička hrál převážně tenis. Byla to jednostranná zátěž a ta ho formovala. Je pravda, že někteří hráči jsou pohybově velmi šikovní. A nemám na mysli tenis. Takový Djokovič, Nadal to neskutečně umí s fotbalovým míčem a skvěle hrají nohejbal. Jednou v šatně na US Open jsem viděl dva Španěly, kteří jen tak pro zábavu hráli nožičky a dobrou čtvrthodinu jim nespadl balon. A to byl uprostřed šatny sloup, který jim to zrovna neusnadňoval. Prostě se to jako malí někde na ulici naučili. Jako dospělí už to do sebe nedostanete.“
Bylo vám líto, jak Tomáš končil kvůli zranění? Trápily ho problémy se zády už během vaší spolupráce?
„Já to beru tak, že překročil svůj stín. Vždyť on když ležel na zemi, nedal nohy pořádně za sebe. Kyčel měl velmi limitovanou. Ale neskutečně dokázal pracovat i tomu navzdory. Je neuvěřitelné, že s tímhle hendikepem nebyl za celou kariéru vážněji zraněný a hrál tak, jak hrál a pohyboval se, jak se pohyboval. Pro mě je neuvěřitelný, co za takových okolností dokázal.“
Pamatuji jeho jediné vážnější zranění – výron kotníku při Davis Cupu v Moskvě...
„Ještě měl pár dalších věcí. Jednou jsme vymýšleli, jak zlepšit pohyb na antuce. Nejdřív jsme hráli basket, což je pro tenisty geniální sport. Trénujete koordinaci oko – ruka, jste nízko na nohách. A mě napadlo, že aby měl ještě větší sílu v rukách, objednáme si basketový balon. Ale speciální kilový, který jsem viděl v Americe. Bohužel jednou ho Tomáš nešťastně chytil a vykloubil si prst.“
Jaký byl Berďa jako šéf?
