Z dlouhé chvíle na US Open složila a zarepovala písničku. Na turnaji došla do čtvrtého kola, nejdál z Češek, i v New Yorku zatápěla soupeřkám kreativním tenisem. Karolína Muchová, číslo 26 světového žebříčku, intenzivně pracuje na progresu, který zaštiťuje elitní trenér David Kotyza. „Je vidět, že tenisu výborně rozumí,“ chválí ho 24letá tenistka a v rozhovoru pro iSport Premium popisuje i to, jak piluje bekhend a jak zvládla maturitu.
Že jste ten obličej zahlédli na billboardech? Ano, je to ona. Právě olomoucká rodačka, dcera fotbalového trenéra a někdejšího úspěšného hráče Josefa Muchy, propaguje ostravský turnaj J&T Banka Ostrava Open 2020. Může to být jeden z nejlíp obsazených podniků, který se u nás kdy hrál. „Moc se těším. I když z toho, že jsem na plakátu, moc extra pocit nemám,“ usmívá se milovnice sladkého. Ale i tuhle neřest omezuje.
V New Yorku jste složila písničku, nepřišla už nějaká nabídka do muzikálu?
(úsměv) „Ještě ne. Ale ohlasy byly pozitivní, většině lidí kolem mě se to líbilo.“
Popisujete v ní život v bublině. To byl spontánní nápad?
„Ano. Jedna známá z týmu, která za námi přiletěla, dovezla kytaru. Hodně času jsme strávili v autobuse, tak jsem si říkala, že bych k tomu mohla něco udělat. Vzniklo to hrozně rychle, napsala jsem text během deseti minut, pak jsme to s kondičním trenérem Jardou (Blažkem) nahráli. No a video bylo na světě…“
Také hrajete na kytaru, proč jste to nespojila rovnou se zpěvem?
„To už by bylo těžký skloubit. No a neřekla bych tomu zpěv.“ (úsměv)
Proč ne?
„Původně jsem myslela, že to bude písnička, ale nakonec to byly tak krátké verše, že to nešlo odzpívat. Byl z toho spíš takový rap. Kondičák Jarda na kytaru hraje výborně, takže to bylo ideální spojení.“
Jaké jste zaznamenala reakce?
„Prý se to líbilo. Pochopitelně ze mě měli známí srandu, pak mi říkali: Čau, rapper, jak je?“
Sama jste si v New Yorku zahrála na kytaru?
„Brnkala jsem dost často.“
Co třeba?
„Všehochuť. Cokoliv se mi líbí, tak si převedu do akustické verze a hraju.“
Jaké bylo hrát tenis bez diváků?
„Je to jiný, chvíli trvá, než si člověk zvykne. Ale mělo to víc rovin. Bylo smutné, že člověk nevyužije energii z lidí, v tichu je to zvláštní. Na druhou stranu nikdy předtím jsem si neprošla tenisový areál tak důkladně jako teď. Nikde nikdo, dřív s námi museli chodit i lidy z ochranky, abychom se někam dostali. Tentokrát nic. Upřímně ale doufám, že už to tak nikdy nebude a zase se život vrátí do normálních kolejí.“
Při samotné hře jste ticho vnímala?
„To ne, maximálně jsem se soustředila na hru. Ale je to jiné. Jindy zahrajete důležitý balon, zařvete si a slyšíte lidi, jak se přidají, zatleskají. Tady ticho, nikdo se nepřidá… Byl to nezvyk. Stává se to i na menších turnajích, kde není moc lidí, ale v New Yorku je to neobvyklé.“
Potřebujete slyšet fanoušky?
Berete si z nich energii? „Neřekla bych, že to potřebuju, ale určitě mi to pomáhá. K tenisu to patří. Ale nejsme jediný sport, který si tím prochází.“
Jaký byl život v New Yorku pod dohledem?
„Bylo to skvěle zorganizované. Měli jsme k dispozici různá hřiště na basket a další sporty, mohli jsme si zahrát i biliár. Kdekoliv jsme se mohli rozcvičit. To bylo fajn.“
A co život v bublině?
„Přirovnala bych to k NHL.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
