Petr Korda ve Sport Magazínu: Zůstat rodičem je nejdůležitější
Jako poslední z českých tenistů ovládl grandslam, v roce 1998 vyhrál Australian Open, ještě o dva roky dřív triumfoval ve čtyřhře se Stefanem Edbergem. Právě od úspěchu po boku tenisového gentlemana uplynulo 25 let. „Kurňa, to letí, už jsem hodně starej!“ s úsměvem to komentuje Petr Korda (53) v obsáhlém rozhovoru pro páteční Sport Magazín. V něm někdejší světová dvojka mluví i o veleúspěšné rodině. Právě Korda Family je celosvětový fenomén. V čem je její kouzlo?
Ve svém oboru má zdatného pokračovatele, syn Sebastian (20) už zatápí na dvorcích favoritům, dostal se do elitní stovky. Dcery Nelly (22) a Jessica (28) zase září jako profesionálky v golfu. „Jsem na děti obrovsky hrdý, ale nikdy jsme je do ničeho netlačili. Samy si našly svoji cestu,“ říká Petr Korda. Spolu s manželkou Reginou, za svobodna Rajchrtovou, někdejší úspěšnou tenistkou, předali potomkům vzácné sportovní geny.
Byl byste rád, kdyby za pár let fanoušci v Česku znali víc vašeho syna nebo úspěšné dcery, než vás?
„Byl bych rád, kdyby se to bralo takhle: tohle jsou děti a mají svého tatínka. Než aby se to prezentovalo ve stylu: tohle je Petr Korda a má tyhle děti… Když se mě zeptáte, jestli jsem pyšný na to, co jsem v kariéře dokázal, tak ano. Jsem. Ale mnohem víc si cením toho, co prožívají a dělají moje děti. To má pro mě větší cenu než všechny tituly, které jsem vyhrál. I když je pravda, že toho australského se držím jako klíště. (smích) Ale momentálně jsem víc hrdý na děti.“
Je cítit, že k nim máte silné pouto.
„Všechno souvisí s tím, čím jsme si jako rodina prošli. V Americe jsme byli bez babiček a dědů, byli jsme odkázáni sami na sebe. O to víc jsme drželi pohromadě a podporovali se. V legraci rád připomínám, že když jsem hrál, byl jsem doma číslo jedna. Teď se v rodině sice ještě držím v desítce, ale možná už i naše kočky jsou přede mnou. (smích) Jinak to s Reginou bereme s pokorou. Víme, jaká je realita, jak je sport náročný a nevyzpytatelný. Slunečných dnů, kdy se všechno daří a vyhráváte, je pramálo. Víc je těch ostatních, kdy vás všechno bolí, moc se vám nechce. O to víc jsme rádi, že dětem můžeme dát pomocnou ruku a podporovat je. Snažíme se jim vytvořit co nejlepší podmínky.“
Daří se vám kloubit rodinné prostředí se sportovním umem, což ne vždycky funguje. Třeba lyžařka Šárka Strachová se kvůli sportu rozešla s otcem, podobné případy jsou i v tenisu. Jaký je váš recept?
„Vždy jsem říkal, že je pro mě nejdůležitější zůstat rodičem. Toho se držím. Trenéra můžete vždycky vyhodit, ale táta by měl zůstat. Nedokážu posoudit, co se děje v jiných rodinách. My se s Reginou snažíme držet naší filozofie. Do jiných domácností nekoukám.“
Ale osudy sportovců, jimž to nevyšlo, dobře znáte…
„Jistě. Slyším o nich, čtu si o tom. My se snažíme držet našeho motta.“
Know-how však neprozradíte.
„Podívejte se, je to dlouhá cesta, kterou si musí každý prošlapat. Procedí se při ní, jak se říká, i dost krve. Když jsem hrál, vždycky jsem říkal, že pokud přijdete do restaurace a chutná vám, je kuchař velice rád. Ale recept vám neprozradí. Vážím si toho, že můj tenis lidem chutnal. Toho si fakt obrovsky cením. Ale nejsem člověk, který o tom rád hovoří.“
Kompletní rozhovor najdete v pátečním vydání deníku Sport v Magazínu!
Co dalšího najdete v pátečním Sport Magazínu
Reportáž: v tréninkovém drilu Machmuda Muradova
Příběh: unikátní monstrum Erling Haaland
Plakát: David Pastrňák
Uniklo z facebooku: Tomáš Staněk
Můj svět: Radek Smoleňák
Světový fotbal: John Stones
Trenérská výzva: Marek Sýkora
TV tipy: sport v televizi
