Cesta na tenisový vrchol je pořádná dřina. Své o tom ví i šestnáctiletá Linda Nosková, která se v minulém týdnu stala juniorskou šampionkou Roland Garros. Aby mohla jednoho dne usilovat i o dospělý titul, musí už teď tenisu mnohé obětovat. „Příliš volného času nemám. Nejlepší kamarádku jsem viděla před dvěma lety,“ popsala česká tenisová naděje.
Dokázala to, co se z krajanek podařilo naposledy Haně Mandlíkové v roce 1978. Šestnáctiletá Linda Nosková v minulém týdnu ovládla dvouhru juniorek na grandslamovém Roland Garros a aktuálně jí tak patří pátá příčka v juniorském žebříčku ITF. Jak vypadá život mladé tenisové naděje na kurtu i mimo něj?
Jak jsem se dostala k tenisu?
„K tenisu jsem se dostala přes moje rodiče. Naši hráli tenis rekreačně, takže jsem se už od mala motala na kurtu, sbírala jim míčky nebo si zkoušela pinkat. Do oddílu, kde nás vedla trenérka, jsem začala chodit někdy v šesti letech ve Valašském Meziříčí. Hrozně mě to bavilo, takže jsem kromě tréninků chodila na kurt ještě i s tátou a vydržela jsem tam klidně tři hodiny. Protože jsem se zlepšovala, přešla jsem někdy v deseti letech do TK Na Dolině, což je v Trojanovicích nedaleko Rožnova. Během toho jsem dojížděla na tréninky a hostování i do Prostějova. V té době jsem se navíc spojila s paní Melanií Molitor, což je maminka Martiny Hingisové. Za tou jsem jezdila jednou měsíčně do Švýcarska, kde jsme pracovaly na technice. Teď bydlím a trénuju v Přerově.“
Jak často trénuju?
„Tenis hraju každý den od pondělí do soboty. V sobotu hrávám jen dopoledne a neděli mívám úplně volnou. Většinou trávím na kurtu tři hodiny denně a půl hodiny k tomu ještě trénuju servis. Každý den mám i kondiční trénink, který mi zabere zhruba hodinu. Občas k tomu přidám ještě i jiný sport. Chodím se třeba vyběhat nebo na bazén, i když to je teď kvůli pandemickým opatřením trochu složitější.“
Jak často kvůli tenisu cestuju?
„Před kovidem jsme s trenérem jezdili na turnaje dvakrát do měsíce. Když ale začala pandemie, nebyla jsem nikde skoro rok a půl. Teď už se to ale začíná pomalu rozjíždět, takže toho chci využít. Snažím se teď soustředit už na dospělé turnaje, abych díky tomu měla v budoucnu co nejlepší umístění v žebříčku WTA.“
Jak zvládám skloubit školu a sport?
„Teď jsem v prváku na střední. Dělám obchodní akademii v Mladé Boleslavi. Tuhle školu jsem si vybrala hlavně proto, že se se studuje pouze online. Celý rok tedy máme online výuku a jen v pololetí a na konci roku musíme do školy osobně. To mi kvůli tenisu hodně vyhovuje. Školu, kam se musí docházet každý den, bych kvůli sportu určitě nezvládla.“
Co dělám ve volném čase?
„Volného času moc nemám. Když už je ale chvilka, jsem na mobilu nebo notebooku, kde poslouchám písničky a dívám na filmy. O víkendu, když to mám občas volnější, jezdíme s rodinou na výlety do okolí.“
Jak často se vídám s přáteli?
„Mám pár kamarádek, s kterými si píšu přes Instagram, ale vídat se s nimi osobně nestíhám. S moji nejlepší kamarádkou jsme se neviděly dva roky.“
Kde bych chtěla být za 10 let?
„To mi bude dvacet šest. A kde bych chtěla být? Ideálně někde na vrcholu žebříčku. A tam bych se chtěla udržet co nejdéle.“
Co bych chtěla dělat, kdybych nehrála tenis?
„Miluju přírodu. Odmala jsem ji měla na dosah. Bydleli jsme skoro v lese, takže k ní mám velký vztah. Možná by mě tedy bavilo starat se o zvířata nebo dělat nějaký obor, který se zabývá ochranou přírody.“
Můj tenisový vzor?
„Určitě Serena Williamsová.“
Vysněný spoluhráč/spoluhráčka na čtyřhru?
„Martina Hingisová, s kterou jsem ale debl už hrála, takže nevím, jestli se to počítá. Řeknu tedy Martinu Navrátilovou. A ve smíšené čtyřhře by to byl Gael Monfils, toho mám aktuálně jako ideála.“
Témata:
isportlife, Linda Nosková, tenis, Gaël Monfils, French Open, Ženská tenisová asociace, Martina Hingisová, Martina Navrátilová, Serena Williamsová, volný čas, trénink, Tenis na Heureka.cz
Související články
