Video se připravuje ...
Se synem Vincentem v náručí posílala slova díků na tribuny, kde seděly dobré dvě tisícovky diváků. Kousala se do rtu, aby přemohla pláč. Neúspěšně. V nohách měla poslední profesionální zápas na českém území. Pro Barboru Strýcovou nedopadl vítězně, třicetileté Indce Ankitě Rainaové (159. na WTA) podlehla v 1. kole Livesport Prague Open 6:3, 3:6, 4:6. Loučila se ale klasicky po „strýcovsku“ – třísetovým zápasem, během něhož dřela dvě a půl hodiny a občas nahlas zaklela. Jako vždy nechala na kurtu všechno, tak si navždy tuhle drobnou bojovnici budeme pamatovat.
Už jen jeden turnaj, grandslamové US Open, a z Barbory Strýcové bude v sedmatřiceti letech definitivně bývalá tenistka. Předposlední turnaj kariéry pro ni ve Stromovce, na kurtech domovského klubu TK Sparta, nedopadl takovým spektáklem jako před třemi týdny ve Wimbledonu.
Čerstvá šampionka čtyřhry z All England Clubu prohrála v singlu sedmý z deseti zápasů, které po dubnovém návratu na kurty podstoupila. Výsledky už ale nejsou v téhle fázi její kariéry to nejpodstatnější.
Rozlučka před českými diváky, dojemné vzpomínkové video i syn Vincent s neteří Luisou na kurtu – to jsou zážitky, pro které se Strýcová vracela.
Jak jste vstřebala poslední profesionální zápas na českém území?
„První emoce po takovémto zápase, blbém a nepodařeném, nejsou sportovně nic moc. Ale rozlučka se synem, před mojí rodinou a nejbližšími, byla úžasná. Hrozně se to ve mně mele a jsem šťastná, i když to po prohraném zápase zní zvláštně. Ale tak to ve sportu chodí. Jednou to vyjde, jindy ne. Já navíc nebyla úplně fyzicky připravená.“
Co vám je?
„Ve finále Wimbledonu jsem si načala achilovku, mám taky trochu natržený sval v rameni.“
Přesto jste se rozloučila po „strýcovsku“ – dlouhým třísetovým mačem, při němž jste nevypustila jediný balón.
„Přesně tak. Mohla jsem odejít z kurtu s vědomím, že jsem nic neodevzdala. Jo, mohla jsem si říct, že hraju příšerně a nemá to cenu, ale to by mě tak strašně hlodalo svědomí... Takže z téhle stránky mám stůl čistý, nechala jsem tam všechno, i když jsem hrála blbě.“
Bylo to také trémou?
„Tak strašně jsem chtěla, až mi to škodilo. Překombinovávala jsem situace, místo toho abych hrála jednoduše. Přitom to by na tomhle kurtu, který je strašně pomalý a míče jsou těžké, stačilo. Cítila jsem, že ten zápas dám, ale prostě mi proklouzl mezi prsty. Kolik já měla brejkbolů i gamebolů a neudělala je... Udělala jsem strašně chyb na síti, zkazila spoustu nahraných balónů. To byl největší problém.“
Jak na vás zapůsobil ceremoniál po utkání a vzpomínkové video na vaše největší triumfy?
„Musím říct, že jsem plakala. Hrozně jsem se snažila, abych nepropukla v pláč. Kousala jsem se do rtu. Během videa to na mě hodně šlo. O to víc, když jsem držela syna. Od turnaje je to hrozně hezké, že připravili takové překvapení. Moc děkuju! A taky chci poděkovat fanouškům. Drželi mě do posledního balónu. Jsem hrozně ráda, že takové fanoušky máme, chodí na zápasy a podporují nás.“
Co myslíte, že si bude pamatovat Vincent? Jak vnímá vaši práci?
„Ví, že máma jde hrát tenis, ale neví, že jdu hrát nějaký zápas a je to důležité. Je mu úplně jedno, jestli jsem vyhrála, nebo prohrála. Dokonce jsem ho slyšela i během zápasu. Říkala jsem si: Hmmm, to zrovna nechci.“
Zrovna se rozplakal, že?
„Jo, myslím, že se zrovna vzbudil. Jinak o něj ale strach nemám. Vím, že je s mámou nebo ségrou. Ty se o něj vždy postarají. Spíš mi pomáhá, když je nablízku. Třeba jako při finále Wimbledonu. Když na mě šly nervy, tak jsem si vždycky vzpomněla na něj, že jemu je jedno, jestli trofej budu mít, nebo nebudu.“
Vaše rozlučkové turné ještě nekončí, definitivně dáte tenisu sbohem na US Open. Bude to v New Yorku ještě emotivnější?
„Nevím. Ale v první řadě bych řekla, že nebudu smutná. Jsou jiné věci, ze kterých mohu být smutná, ale konec s tenisem to rozhodně není. Jsem si totiž stoprocentně jistá, že dělám správnou věc a má to tak být. Za chvíli mi bude osmatřicet a život není jen o tom cestovat s tenisem. Chci být s malým a neutíkat na trénink. Ještě mi ale zbývá posledních pár týdnů a ty si chci užít. Musím se ale dát do kupy. Tenhle poslední zápas mým zraněním rozhodně nepřidal, takže než 21. srpna odletím do New Yorku, potřebuju se doléčit.“
Ve Flushing Meadows nastoupíte ke dvouhře i čtyřhře. Vaší deblovou parťačkou tam ale nebude Sie Šu-wej, která má šanci na Turnaj mistryň a pokusí se na něj kvalifikovat s Číňankou Wang Sin-jü, s níž vyhrála Roland Garros. Už máte domluvenou spoluhráčku?
„Ano. Markétu Vondroušovou.“
Hezké, vítězky wimbledonské dvouhry a čtyřhry bok po boku. To byl váš nápad?
„Jo, i když už byla Maky domluvená s někým jiným. Ale říkám jí: Pojď to zkusit, protože by to mohl být hezký příběh. A vyšlo to.“
Nastoupily jste spolu už na Australian Open 2019 a hned z toho bylo semifinále, vzpomínáte?
„Jo, tam jsme se domlouvaly asi dva dny před turnajem, protože se jedna z našich parťaček zranila nebo onemocněla. A hrály jsme pak dohromady strašně dobře. I teď se na to moc těším. Je to hezký příběh, ona vítězka Wimbledonu v singlu, já v deblu. A hrajeme spolu můj poslední turnaj! Jsem vděčná za to, že spolu nastoupíme.“
Témata:
kariéra, rozlučka, sport, tenis, Barbora Strýcová, US Open, New York, French Open, Ženská tenisová asociace, Australian Open, All England Lawn Tennis and Croquet Club, WTA Prague Open, Sport na Heureka.cz
Související články
