Radek Štěpánek Sbírá parádní hodinky a miluje filmy s Jamesem Bondem. V mnohém jako by mu z oka vypadl. Především stejně jako on řeší ožehavé situace s humorem a nadhledem, i když mu při nich kulky sviští kolem hlavy. Tenista RADEK ŠTĚPÁNEK dobře ví, co to je show. Na kurtu skáče přes síť, i když se hraje tie-break posledního setu, šklebí se mezi výměnami, komunikuje s diváky. Jedno ho přesto od jeho oblíbeného filmového hrdiny odlišuje: není neporazitelný. MOSKVA -Porážek už má na kontě naopak dost, například hluboký pád na žebříčku po zranění, bojkot reprezentace nebo krach vztahu s Martinou Hingisovou. Momentálně je však nahoře. Žije s půvabnou tenistkou Nicole Vaidišovou a už zase hraje Davis Cup. * Malá zkouška na úvod: která bondovka má v názvu Rusko? (bez zaváhání) "From Russia with Love, po našem Srdečné pozdravy z Ruska." * Máte to dobře zmapované, že? "Mám, viděl jsem skoro všechny díly. Teď jsem se na ně sice dlouho nedíval, ale měl jsem období, tak tři až čtyři roky, kdy jsem je sledoval pravidelně. To jsem je bral jeden po druhém. V Srdečných pozdravech z Ruska hraje Sean Connery, svoji roli tam hrají takové čipy...(pokyvuje hlavou) Jasně, vím přesně, o čem to je." * Tak jedna hypotetická otázka. Kdyby přijel Bond do Ruska, měl menší zbraně, horší auto a měl proti sobě početnějšího protivníka, jak by to udělal, kdyby chtěl vyhrát? "Tak to nevím, protože je jasné, že tady jsou velice dobře vybavení. Určitě co se týká zbraní. (úsměv) Ale on si poradil vždycky v každé situaci a ani tohle by ho, předpokládám, nevyvedlo z míry. Ovšem tenhle Bond, co je v Rusku, se odehrává v Petrohradu, ne v Moskvě." * Dobrá, v Moskvě jste ale vy. Ani vám se na papíře v souboji s domácím soupeřem nedává moc procent na úspěch. Jak to uděláte, abyste nakonec vyhráli? "Tak já doufám, že se nám to nakonec podaří taky, že v neděli večer budeme mít tři body a že z téhle mise povezeme postup do semifi -nále Davis Cupu. To je jasné." * Je pro vás oblíbený Bond také motivací, nějakým mottem, že vyhrát se dá cokoliv? "Spíš je to způsob relaxace. Bond je takový neporazitelný a nesmrtelný a má u toho ještě ke všemu dobrý humor, to mi sedí." * Jako vy, že? Kromě té neporazitelnosti, takový vy nejste... (směje se) "To určitě nejsem. Humor jo, to mám rád, strašně rád se směji a mám to štěstí, že se obklopuji lidmi, kteří mají také rádi dobrou náladu. To je v životě ohromně důležité." * Jaké si do své války berete zbraně? "Beru si svoji raketu, svoje tenisky, svoje oblečení. Pak se snažím podat maximální výkon. Jestli to je tvrdost nebo chytrost nebo něco jiného, vždy se snažím použít ty zbraně a ten arzenál, co mám. A jak nejlépe umím." * Neměl jste před cestou do Ruska pocit, že jde o Mission Impossible, když jsme u filmové terminologie? "Kdyby to byla Mission Impossible, tak já bych sem určitě nejel. A náš tým taky ne. Vyhrát se dá vždycky a všude. Může se stát cokoliv a my jsme sem nepřijeli prohrát, to v žádném případě. Nejsme poraženi dřív, než je opravdu konec." * Čím ještě je Bond podobný vaší povaze? "Určitě je to bojovník a já taky vždycky bojuji do posledního míče, nechám na kurtu i duši. Líbí se mi grácie, s jakou těžké situace zvládá, je u toho schopen udělat srandu a humor, odlehčit si to, a to je podobné, co předvádím na kurtu já. Pobavím sebe a s tím zároveň i lidi." * Pro současný tenis to není úplně typický přístup. "Ale já ho potřebuji. Neumím hrát s kamennou maskou. Jednou jsem to zkoušel a prohrál jsem 0:6 a 1:6. Myslím si, že postoj, který mám já, v tenise v této době dokonce i chybí." * Sedíme spolu v Moskvě, vy máte dobrou náladu a na sobě máte oblečenou reprezentační bundu, která vám zjevně dobře padne... (skočí do řeči) "...Však jsem si ji také sám navrhoval!" * Tak jsem to nemyslel. Zdá se, že vám velmi dobře padne celý pobyt v reprezentaci, do které jste se vrátil teprve vloni na podzim. Jak se v ní cítíte? "Cítím se výborně, jak jinak. Od doby, co jsem se vrátil do týmu na baráž proti Švýcarsku, což bylo ohromně těžké, jsem spokojený. Byl jsem strašně rád, že se mi ten návrat povedl, pak se nám podařilo vyhrát letos 1. kolo s Belgií, teď jsme tady a jsem rád, že to zatím takhle jde." * Vychutnáváte si tyhle dny? Víte dobře, jaké je to být v týmu i být mimo tým. Vážíte si současného stavu víc než při první části své reprezentační kariéry? "Já jsem přesně věděl, co znamená reprezentovat. Vždycky to byla čest a vždycky bude, i když jsem v týmu nějakou dobu nebyl, což ale nebylo o tom, že bych nechtěl. Aniž bych se k tomu chtěl vracet, to nemá cenu. Řeknu jenom tolik, že tu atmosféru, co byla v Praze (vloni na podzim) při baráži, mám pořád v sobě. Ta byla nezapomenutelná! (zasní se) To uvítání, to že jsme odvraceli mečboly ve čtyřhře, pak jsem šel na poslední zápas, patnáct tisíc lidí v hale, to byl nezapomenutelný zážitek. Tohle si pamatuji a jsem šťastný že jsem v týmu dál." * Napřed jste se vrátil jenom na baráž, ale pak jste bez velkých řečí pokračoval. "Však taky není důvod k tomu víc mluvit. Jsem nominovaný, jsem rád, že můj návrat týmu prospěl a hraju." * Není vám teď zpětně líto, že jste týmovou soutěž tři roky nehrál? "Je, určitě je to škoda, ale to nebyla moje volba. Já jsem vždycky chtěl reprezentovat, hlásil jsem se k tomu. Že to dopadlo jinak, to je věc jiných lidí. Ale jak říkám, nechci se k tomu už vracet." * Co vám návrat přinesl tak důležitého, že jste se rozhodl zapomenout na svá prohlášení a vrátit se na delší dobu? Byla to právě atmosféra při baráži, o níž jste mluvil? "Je pravda, že ve mně zanechala hodně a i to byla jedna z věcí, která mě vlastně vrátila zpátky." * Od první minuty se zdálo, jako kdybyste do týmu nikdy patřit nepřestal. Ihned jste se postavil do jeho čela, vymýšlel jste týmové akce, vystupoval jste hodně aktivně. Bylo pro vás nezbytné být vidět uprostřed dění? "To ne. Pro mě není nutné, aby se kolem mě točilo úplně všechno." * V klidu a bez rozruchu to ale taky jít nemohlo, že ne? * * * (zvážní) "Davis Cup, to je týmová soutěž, a já jsem takový, že ať hraju za sebe nebo za tým, vždycky nechám všude sto procent. Tady jsem druhý nejstarší a svoji roli tady mám. Je pravda, že jsem vidět. Mně to nevadí, je mi to přirozené. Není to takové, že vás někdo bude jmenovat, že máte vůdčí roli. Prostě to tak vychází. Atmosféra v týmu je skvělá a já jsem nadšený, že mu můžu pomoct. Baví mě to." * Jako kdybyste si chtěl ušlý čas vynahradit. "Vynahradit? Tak bych to neřekl. I když líto mi to bylo...Vždycky do hry chci dát všechno, Davis Cup je soutěž, která se hraje během roku velice zřídka. Dávám do něho všechno a přemýšlím nad ním i jinak, než jen tak, že jdu hrát. Fanoušci si to pak taky užívají a tohle moje vystupování je takové okořenění toho všeho. Líbí se jim, myslím, že líbí. Dokážou to ocenit. Já jim ukazuju, jak moc mi na téhle věci záleží." * Třeba tím, že hrajete v dresu v podobě české vlajky? "Třeba. To mělo úspěch, lidi to vzali. Třeba i tohle celou tu atmosféru kolem baráže semklo, fandili nám všichni. A nebo jsme měli ty naše župánky..." * Ty měli všichni hráči. Zkoušel jste prosadit, aby i vaši spoluhráči měli dres z vlajky? "To by bohužel asi nešlo. Každý hráč má smlouvu s nějakou firmou a bohužel tohle je byznys s přísnými pravidly. Bylo by to krásné, ale reálné to asi není." * Co se vám na současném daviscupovém týmu nejvíc líbí? "Parta, vnitřní klima. Vždycky se těším, až se sejdeme. Teď jsme se neviděli dva nebo dva a půl měsíce, takže si máme pořád co říct. Kluci přivezli české noviny a časopisy a já si užívám, že je můžu vzít do rukou. Teď se navíc do týmu vrátil masér Pavel Kováč, takže o zábavu je postaráno." * Postaráno? Člověk by řekl, že na zábavu jste hlavně vy. (potutelně se usmívá) "Ale tak víte jak..." * Dodává pro vás probíhajícímu zápasu v Rusku šmrnc i fakt, že jde o čtvrtfi nále, což je po šesti letech pro Česko zase obnovená premiéra? A že nemusíte hrát pod tím drtivým tlakem, co se stane, když prohrajete? "To určitě. Bylo hrozně těžké hrát v baráži proti Švýcarsku, kde je první hráč světa Roger Federer, kde se mohlo sestoupit. Tam to bylo strašlivě důležité. Pohoda a vnímání zápasu je tady v Moskvě jiné. Dáváme do toho všechno, to ano, ale je pravda to, že když se nám náhodou nepodaří vyhrát, tak se vlastně v uvozovkách nic neděje a další rok je nová šance. I když využít chceme už tuto." * Ví se o vás, že fandíte hokejistům New York Rangers. Jak byste zhodnotil jejich šance v bojích o Stanley Cup? "Věřím, že letos by mohli dojít daleko, protože udělali před sezonou nějaké nákupy a vypadá to velice dobře." * Díváte se třeba i na zápasy NHL? V Českém domě byste mohl, na pokojích je česká kabelová televize, která je vysílá. "Ale zase je tady další časový posun, oproti českému času o dvě hodiny víc, takže zápasy začínají kolem třetí hodiny ráno. Zase tak nemožné by to nebylo, zvlášť první dny jsem se přesně ve tři budil, to jsem byl zvyklý ještě z Ameriky. Ale ne, nebudu se v noci dívat na hokej. Jenom doufám, že vždycky, jak se probudím, dostanu hned začerstva dobré zprávy o Rangers!" (úsměv) * Často komunikujete s Jaromírem Jágrem. Nevyčetl vám, že jste Rangers zradil, když jste si na turnaji v San Jose vzal na sebe dres domácích Sharks? "Ne, žádná kritika." (smích) * Máte ten dres někde? "Jasně, mám ho ve svém domě ve fl oridském Bradentonu. Je tam někde uklizený, na zdi nevisí. Tam by byl určitě nějaký úplně jiný. Jarda ví, že mým klubem číslo jedna jsou Rangers." * Dům na Floridě už máte zabydlený? "Jasně, kompletně. Už jsou to skoro dva roky, co ho mám. Je to tam super na přípravu, hlavně když doma není zrovna nejlepší počasí, tam je to k nezaplacení. Mám tam velký klid a podmínky na trénink přímo fantastické." * Takže si lebedíte jako čerstvý Floriďan? "Tak to pozor, to já nejsem! (důrazně) Byl jsem, jsem a vždycky budu Čech." * No, ale na Floridě jste rezident, ne? "Ani to ne. Rezidenci mám v Monte Carlu. Jo, trávím tam dost času, ale Floriďan ze mě nebude. I když je pravda, že život je tam pohodlnější, klidnější. Všude je to dvě nebo tři minuty autem, netrávíte tam čas v dopravních zácpách. Pohoda." * Taky tam máte přítelkyni Nicole Vaidišovou. (dobrácky) "Vy víte, že o soukromí já se nerad bavím. To platí pořád." * Každopádně poslední období, dejme tomu poslední rok, bylo pro vás hodně divoké, že ano? "Věcí, co se udály, bylo strašně moc. Vracel jsem se po hrůzostrašném zranění, nemohl jsem se do toho půl roku dostat. Zlom přišel až po Wimbledonu, kdy se mi začalo dařit. Tím jsem si taky docela připravil půdu na letošní rok, kdy na první polovinu nemám moc bodů na obhajování, to přijde zase až v létě a dál. (o tenisu vykládá s velkým zaujetím) Tehdy vloni jsem se musel dostávat zase zpátky a vážil jsem si každého dne, kdy jsem bez problémů mohl vstát a jít trénovat. I když na konci jsem zase dostal jakýsi virus...Loňská sezona byla nahoru dolů a nakonec nedopadla úplně špatně, dokončil jsem ji kolem 30. místa na žebříčku, čímž jsem ji zachránil. Nebyla tak úplně propadáková." * V osobním životě se vám toho také odehrálo dost, včetně rozchodu s Martinou Hingisovou a začátku vztahu s Vaidišovou. "Něco se tam odehrálo, ale to je právě to soukromí." * Proč o něm nechcete mluvit? "Protože je to jediná věc, která mi zbyla, o které nikdo neví. Jinak se totiž ví úplně všechno. Já si to soukromí chci chránit, a proto o něm nemluvím. Do kuchyně si nepustím každého." * Dřív vám to problémy nedělalo. S Hingisovou jste se nechal fotit, mluvil jste o svém vztahu. V čem je ta změna? "Někdy to úplně nebylo příjemné, a vztah je jediná věc, kterou si mohu nechat pro sebe. Tak je to dobře." * Připadá mi to jako paradox, že nechcete mluvit o tom, že jste zamilovaný, což je většinou velice krásná věc, ale nemáte problém stočit rozhovor na téma, jak jste vymyslel svůj oslavný ritualní taneček, jímž slavíte velké výhry, a sice že jste byl, řekněme... (pobaveně) "Cinklej, že?" * Ano. "Ale to nebylo o tom, že bych se chlubil tím, že jsem chlastal. Bylo to na hráčské party, popilo se tam, ale ne nějak extra moc." * Přesto je zjevné, že láska je hezčí než opilost, můžete o ní říct hodně pěkného. "To je jasné, však já to taky říkám, ale doma! Ne na veřejnosti." (smích) * V jednom z rozhovorů jste prohlásil, že vztah dvou tenistů může být někdy výhoda a někdy nevýhoda. Jak to cítíte právě teď? "Je to samozřejmě příjemné, když druhý člověk ví, jak se cítíte, jak co prožíváte, co je potřeba udělat, co ne. Situaci to usnadňuje." * Takže se o tenise doma hodně bavíte? "Jak kdy. V situaci, kdy člověk žije tenisem od rána do večera, je kolikrát taky rád, když si od něho může odpočinout." * Bavíte se taky o tom, jaké má nyní Nicole patálie s trenérem? Co si o její současné situaci myslíte? "Tak to je otázka především pro ni, tyhle věci na jejího trenéra. K jejímu tenisu já můžu říct jenom tolik, že věřím v to, že každý tenista má sinusoidy nahoru a dolů, někdy se nedaří, pak zase jo. A já věřím, že se jí zase dařit začne." * Špičkujete se mezi sebou? Říkáte třeba jeden druhému, ať už zabere, když se mu nedaří? "Ať zabere, to zrovna nevím...(váhavě) Určitě se navzájem podporujeme a to je to nejdůležitější." * Vsadil byste si, který z vás bude dřív zpátky v elitní desítce? (smích) "To nevím, o to se sázet nebudu. Ale budu rád, když se to podaří nám oběma. Pokud tam budeme oba, pak je jedno, kdo se tam dostane jako první. To stejně ukáže až čas." * Nějaký tip ale máte, nebo ne? (zvesela) "No...Nicole k ní má blíž, nebo ne? Co jiného mám říct?" (směje se) * Takže vy ji budete potom následovat kdy? "To se nikdy nedá říct, protože cesta tam je strašidelně dlouhá a já vím dobře, co všechno s sebou nese. Zkrátka se snažím pro to dělat maximum." * Nepochybně i proto, že jste už sice v desítce byl, ale nezahrál jste si ani jeden zápas a zase jste klesl. (mávne rukou) "Jo, byl jsem tam asi dva měsíce a nepinkl jsem do balonu, to nebylo moc příjemné. Ale jít zpátky chce čas a třeba se mi podaří i tohle, hrát zápas jako ten z desítky." * Začal jste už letos počítat, kolik je potřeba posbírat bodů a na jakém turnaji by to šlo nejlépe, abyste se cíli přiblížil? "Nějaký posun tam určitě je, protože s dobrými výsledky přichází vzestup na žebříčku a přicházejí body. To jsou spojené nádoby. Dělat nějaké prognózy se však v žádném případě nedá. Jediný recept je vyhrát co nejvíc zápasů. Pak body přijdou." * Pokud jsme u té elitní desítky, třeba byste se s Nicole mohli motivovat podobně jako navnadil výškař Janků svoji přítelkyni tyčkařku Baďurovou. Slíbil jí růže za český rekord, jednu růži za jeden centimetr. Pak jí skutečně přinesl 465 růží. Líbí se vám to? (zaujatě) "Hm...Proč ne?" * Co byste dal do banku vy, kdyby šlo o tenis a Nicole? "Jé, to bych dal cokoliv...(přemýšlí) Když to nastane, tak...to já vím, čím bych jí mohl udělat radost, ale neřeknu to." * Abyste něco nezakřikl? "Prostě už bychom zase klepali na dveře, které se neotevírají." *** Nicole má do světové desítky blíž než já, nebo ne?! Co jiného mám říct? RADEK ŠTĚPÁNEK Narozen: 27. listopadu 1978 v Karviné Výška: 185 cm Váha: 75 kg Rezidence: Monte Carlo, Monako Na žebříčku ATP: 28. Nejlépe v kariéře: 8. (10. července 2006) Zápasová bilance: 192:142 Letošní zápasy: 14:7 Prize money letos: 191 853 dolarů Prize money celkem: 4 438 186 dolarů Tituly v singlu celkem: 2 Tituly ve čtyřhře celkem: 12 12 Tolik let se Radek Štěpánek pohybuje na profesionálních okruzích Neumím hrát s kamennou maskou. Postoj, který mám já, v tenise v této době vážně chybí. ŠTĚPÁNEK V REPREZENTACI 2003 Debutuje v Ostravě v zápase proti Rusku. Prohrává oba zápasy včetně toho rozhodujícího s Davyděnkem 2:3. V tom posledním mu soupeř uštědřuje kanára. 2004 Odchází poražen z obou singlů proti favorizovanému Španělsku. Po porážce od mladičkého Rafaela Nadala se poprvé vynořují pochybnosti, zda má na to, aby zvládal psychicky namáhavé zápasy v prestižní týmové soutěži. V baráži proti Paraguayi si zarputilý tenista připisuje první daviscupovou výhru, nastupuje ale až za rozhodnutého stavu. 2005 Rok, kdy začala jeho reprezentační krize. Omlouvá se ze zápasu v Argentině (0:5). Po přestřelce se svazem je vyřazen z reprezentace. Ta prohrává baráž proti Německu a poprvé v historii opouští elitní světovou skupinu. Štěpánek není vítán zpět, říká se veřejně. 2006 Ve druhé polovině roku svítá naděje na návrat. Zdařilý průběh schůzek se svazovým šéfem ale zhatí Kaderkova nešťastná formulace v médiích a hráč se zase zatvrdí. Před Štědrým dnem zveřejňuje srdceryvné prohlášení, že už nikdy nebude hrát Davis Cup. 2007 Tým hraje o záchranu se Švýcary. K jednacímu stolu ho zve prostějovský manažer Miroslav Černošek a k překvapení všech je úspěšný. Tvrdohlavý bojovník se vrací. Pomůže vyhrát čtyřhru a v závěrečném singlu poráží Wawrinku, ačkoliv má zdravotní potíže. Hala mu tleská. 2008 Už bez jakýchkoliv pochybností otevírá další rok v Davisově poháru, v 1. kole pomáhá porazit Belgii a nyní je v Moskvě při čtvrtfi nále s Ruskem. O autorovi| JIŘÍ PUNČOCHÁŘ puncochar@deniksport.cz tenisový redaktor deníku
Témata:
