Třetí krach v řadě, Djokovič se láme. Otec ho nabádá, aby už skončil
Poprvé po sedmi letech prohrál tři zápasy za sebou. V květnu mu bude osmatřicet a právě teď Novak Djokovič, nejlepší tenista dějin, působí zlomeně, jakoby z jeho tenisové kariéry vyprchával život. Na významné akci v Indian Wells zkrachoval hned v úvodním zápase s nizozemským lucky loserem Boticem van de Zandschulpem (2:6, 6:3, 1:6). Závěr skličujícího představení, v němž trefil 15 winnerů a nasekal 37 nevynucených chyb, odchodil.
Začátek třiadvacáté profesionální sezony Novaka Djokoviče drhne jak hrubý nátěr pomalých kurtů v Indian Wells. Po roce předvedl na akci v kalifornské poušti, jíž se přezdívá tenisový ráj, výsledek z pekla. Loni dohrál ve 3. kole s italským lucky loserem Luckou Nardim. Letos ho ještě o kolo dřív vyhnal další borec, jenž padl v kvalifikaci a do turnaje mu pomohla až odhláška někoho jiného – Botic van de Zandschulp.
„Vzhledem k tomu, jak jsem poslední dny trénoval, jsem předvedl politováníhodný výkon,“ vyčetl si Djokovič, za nímž do USA dorazil jeho hvězdný kouč Andy Murray. A viděl dříve dominantního hráče, který přichází o auru nedotknutelnosti. „V Dauhá prohrál první kolo, v Austrálii vzdal uprostřed zápasu. Člověk si na něj víc věří,“ konstatoval očividné vítěz Van den Zandschulp, světové číslo 85.
Při lednovém Australian Open hrál Djokovič elitní tenis. Vyřadil dva nejlepší Čechy Tomáše Macháče s Jiřím Lehečkou, aby si ale ve čtvrtfinále při triumfu nad Carlosem Alcarazem zranil stehno a vzdal semifinále Alexandru Zverevovi. V Dauhá prohrál ve dvou setech s Matteem Berrettinim, nyní opět nezvládl vstupní mač. Tři krachy na okruhu za sebou prožil naposledy na jaře 2018, kdy se vracel po operaci pravého lokte. Po sedmi letech je problém hlubší – jmenuje se stárnutí.
Za dva měsíce bude rodákovi z Bělehradu osmatřicet, na okruhu ATP nevyhrál už přes rok titul. Někteří tvrdili, že po heroickém představení na zlaté olympiádě v Paříži dohrál kariéru do poslední úrovně a měl loni v létě okamžitě skončit.
Stý titul láká, motivace však uvadá
„Hodně lidí říkalo veřejně nebo i mně osobně, že je nejlepší odejít na vrcholu. Chápu je. Ale pořád mám pocit, že na ty nejlepší na grandslamech stačím, tak proč končit? Pokud začnu prohrávat víc a ucítím, že se mezera mezi námi zvětšuje, odejdu,“ prohlásil na začátku roku 2025 v rozhovoru pro časopis GQ s tím, že například jeho otec Srdjan by ho už nějaký čas na kurtech nejraději neviděl a dotazuje se syna: Co chceš ještě vyhrát? Vždyť olympiáda byla poslední metou, po které skutečně prahnul.
Ano, láká ho ještě pětadvacátý grandslam i stý titul, kterými by kariéru zakulatil. Motivace však uvadá, po konci Rogera Federera s Rafaelem Nadalem, dvou jeho největších rivalů, se cítí na okruhu osamocenější. A i přes asketický styl života se mu začínají hromadit zranění. „Musím přijmout novou realitu, že mě mé tělo bude zrazovat víc než dřív. A netuším, jak dlouho to dokážu vydržet,“ pronesl zarmouceně nedávno po skreči v Melbourne. Pokud se od té chvíle něco změnilo, tak k horšímu.
Před Indian Wells se Djokovič dušoval, že je fit a v tréninku se mu vede. Pak přišel zápas a na kurtech, kde se stal pětkrát šampionem, propadl. Tak vypadá stárnutí…
Postěžoval si na příliš pomalý beton na centrkurtu, na kterém prý míče skáčou výš než na antuce. Během utkání se tradičně pohádal se svým týmem o tom, jakého drinku se má napít. Komicky si posadil kšiltovku na stranu, aby mu slunce nesvítilo do očí. Když vyrovnal 1:1 na sety a měl duel zlomit, nedokázal to. Možná i kvůli bolesti v oblasti žaludku, kterou signalizoval. „Pořád mám něco, ale nechci o tom mluvit. Nehledám výmluvy na špatný výkon,“ odmítl rázně diskuse.
Přesto zněl zlomeněji než kdy dřív. „Měl jsem skvělou kariéru, roky jsem hrál vyrovnaně. Posledních pár sezon je to ale jiné. Některé turnaje se mi podaří, většinou je to ale boj a nedokážu hrát na úrovni, jakou si přeji. Tak to prostě je. Na tenhle moment vás nic nepřipraví, musíte ho zažít a vypořádat se s ním, jak nejlépe umíte…“
