Štěpánek se vrací, v Menšíkovi vidí vítěze a neodepisuje Djokoviče. Proč mu děkoval Sinner?
Po chmurnějším loňském období, kdy skončil jako kouč Sebastiana Kordy a obešla ho i nabídka na post daviscupového kapitána, hlásí Radek Štěpánek (46) návrat na kurty. Začátkem června se představí při exhibici proti juniorovi Maximu Mrvovi na prostějovském challengeru Unicredit Czech Open, pak chystá výjezd na Legends Team Cup do Karibiku. „Už dva měsíce trénuju,“ hlásí někdejší světová osmička.
Přípravu na exhibiční zápasy berete vážně?
„Snažím se hrát a hýbat se. Snad budu v takové kondici, abych mohl tenisem stále bavit. Loni jsem se trochu přestal hýbat, ale teď už jsem zpátky v takovém příjemném režimu. A tělo, zaplať pánbůh, drží. Starám se o něj, jak nejlíp dovedu. Ale vím, že už na něj nemůžu mít takové nároky, jak jsem byl zvyklý. Třeba vidím při hraní, že mi rameno trochu usnulo. Takže se ho snažím probudit.“
Vaším prvním zápasem bude exhibiční vystoupení v sobotu 7. června na challengeru v Prostějově, kde změříte síly s o 29 let mladším Maximem Mrvou. Půjde o výsledek, nebo o zábavu?
„Tenis byl pro mě vždycky nejen tvrdá práce, ale i zábava. A to se nezmění. Těším se, že uvidím zblízka, jak to Maximovi letí.“
V půlce června by pak měl v Karibiku na ostrově Svatý Bartoloměj proběhnout první turnaj Legends Team Cupu, jehož jste součástí.
„Čekám jen na potvrzení, že se uskuteční. Měla by to být skvělá akce. Legends Team Cupu se účastní tři týmy, které si vždy během roku zahrají dvakrát proti sobě. A na konci by mělo být nějaké grande finále. Týmy jsou brutálně našlapaný a je se na co těšit. Já se teď ale dívám jen na to, aby se uskutečnila ta první akce.“
S kým jste v jednom týmu?
„Richard Gasquet, Bob Bryan, Marcos Baghdatis, Tommy Robredo, Juan Carlos Ferrero a naším kapitánem je Mark Philippoussis. Gasquet teď akorát na Roland Garros ukončí kariéru a plynule přejde sem. To je přesně idea akce: vytvořit platformu pro hráče, aby mohli i po konci profesionální kariéry pokračovat. V golfu mají seniorskou túru, tohle by mohla být podobná záležitost.“
Nejvíc se mi líbí Menšík, zápasy zvládá skvěle
Mezi to nejlepší na ATP Tour se hrne nová česká vlna. Komu z tria Jakub Menšík, Tomáš Macháč a Jiří Lehečka nejvíc věříte?
„Nejvíc o sobě dává vědět Kuba Menšík a mně se i nejvíc líbí. Všichni tři se přeskakují v žebříčku, každý týden se to mění, což je ale asi jen krátkodobá záležitost. U Kuby je vidět, že se lepší měsíc od měsíce. Zápasy zvládá skvěle po emoční stránce i herně. Může se opřít o fantastický servis, je vidět, že na sobě pracuje. Jak zvládá těžké momenty v tak mladém věku je obdivuhodný. Má naprosto jasno, kam chce jít, jak tam chce dojít a každý den na tom tvrdě pracuje.“
Jak na vás působí momentálně se trápící Lehečka?
„Měl fantastický začátek roku. Má velkou hru, ale když se mu trošku nedaří, na jeho tenise je to hned znát. Trošku mi připomíná tenisově Berďu. Když mu to jde, je to super. Ale když ne, hůř se mu hledají únikové cesty. Tomáš Macháč umí hrát na všem, hraje zase úplně jiný tenis než ti dva. Je šikovný, skvěle se hýbe, fantasticky returnuje, debla umí hrát. Arzenál kluků je obrovský a uvidíme, komu se podaří prosadit výš. Každý místo od dvacítky dál už sestsakramentsky bolí a pořád se musí inovovat. A já vidím na Kubovi, že zatím inovuje nejvíc.“
Vidíte v Menšíkovi potenciálního grandslamového vítěze, na kterého Česko čeká od roku 1998?
„Je to přání všech a hrozně rád to uvidím. Cesta je dlouhá, ale fundament jeho tenisu, že se může opřít o servis a může hrát na všech površích, mu dává hodně plusových bodů k tomu, aby se mu to povedlo.“
Je pro vás prototypem moderního hráče?
„Dneska se všechno hrozně zpomalilo – kurty i míče. Hraje se víc zezadu, kluci samozřejmě hrají velké rány s větším spinem. Ale já říkám, že kurt je pořád stejně velký jak před dvaceti lety a ti, kteří dokážou spojit rány s trochou kreativity, nebojí se chodit na síť, zahrát servis – volej, nebo drop shot, vládnou a budou vládnout dál. A z mého pohledu Kuba tyhle věci má, proto cítím, že má šanci největší.“
Djokovič? Může porazit kohokoliv
Jaký pocit máte z momentálně tápající legendy Novaka Djokoviče, kterého jste trénoval?
„Biologické hodiny posouvá sestsakramentsky dozadu a nejvíc ze všech tenistů v historii oddaluje, aby ho věk nedohnal. Hodně souzní s přírodou, což mu na téhle cestě pomáhá, ale někde to prostě musí skončit. Pořád si myslím, že co se týká tenisu a mentální stránky, tak když doopravdy chce a je připravený, fakt může porazit kohokoliv. To ještě loni dokazoval. Ano, dlouho už nevyhrál titul, teď prohrává na turnajích na své poměry extrémně brzo. Ale jak ho znám, tak když si vezme něco do hlavy, zvládne to.“
Kde může ještě zazářit?
„Ve svým věku má už největší šanci na trávě a betonu. Uvidíme, s čím přijde na Roland Garros. Zachytil jsem teď, že se rozešel s Andym (Murraym), tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Ale nikdy v životě si ho nedovolím odepsat, protože s ním mám velké zkušenosti a vím, jak velkým šampionem je.“
Může už Djokovičovi chybět motivace?
„Myslím, že už ho motivují jen ty největší turnaje, grandslamy. Samozřejmě je strašně těžký přijet na ně nerozehraný. Tenis zná ale o A do Z, a když bude používat veškerý svůj arzenál, pořád pro mě bude mezi favority.“
Loni v listopadu jste si zatrénoval s momentálně nejlepším tenistou planety Jannikem Sinnerem. Jaký dojem na vás udělal?
„Byl to fičák. Byli jsme s rodinou v Monaku a potkal jsem se tam s Darrenem Cahillem na pláži. Říká mi: Nechceš si jít zahrát? Já na to: Jasně, půjdeme si spolu pinknout. A on: Ne se mnou, ale s Jannikem. Sice jsem s sebou neměl raketu, ale půjčili mi jejich. Bylo pro mě strašně příjemný vidět jejich tým v akci a během pár minut mi bylo jasný, proč je ten kluk první na světě. A ani nemusel vzít raketu do ruky.“
Co na vás tak zapůsobilo?
„To, jakou mají atmosféru v týmu a jak o tenise přemýšlí. Než jsme začali hrát, řekli mi, že cokoliv na Jannikově hře uvidím, mám mu říct. Já na to: Kluci myslím, že jste v pohodě, šlape vám to, co bych vám radil. Darren mi ale tvrdil, že je Sinner student tenisu, který chce slyšet úplně všechno. Měli jsme spolu hrát čtyřicet minut, nakonec z toho byla hodina a půl. Dělal jsem, že pořád můžu, ale už mi ke konci dost docházely síly. Když jsem na Jannikově hře něco viděl, řekl jsem to Darrenovi. A on hned: To neříkej mně, ale jemu. Tím chci zdůraznit, jakou důvěru mezi sebou mají. Dneska, když přijdete k hráči, jiní trenéři se klepou, abyste mu něco neporadili a nevzali jim džob. Ale tady vidíte, jak mají otevřený vztah postavený na důvěře a skvělý atmosféře. A jak ten kluk o tenise přemýšlí. Proto je tam, kde je.“
Sinnerovi dal tipy na zlepšení voleje
Vaše setkání bylo prezentované tak, že chtěl Ital tipy, jak zlepšit voleje. Dal jste mu nějaké?
„Dal. A teď jsme se spolu viděli po turnaji v Monte Carlu, když mohl začít zase trénovat. Přišel jsem se podívat na jeden trénink, chvilku jsme si povídali a říká mi: Díky za tipy, je to lepší.“
Jak na vás Sinner působí lidsky?
„Je uzavřenější, nepůsobí úplně italsky. Tím, že se narodil v horách kousek od rakouských hranic, je trochu jiný. Působí ale jako extrémně pohodový a přemýšlivý kluk. Fakt to pro mě byla moc příjemná hodina a půl tenisu. A pak mě ještě pozvali na oběd, že si chtějí povídat. Mám s nimi příjemný vztah.“
Doma máte s manželkou Nicole dvě dcery – skoro sedmiletou Stellu a tříletou Medu. Jak se vám jinak daří?
„Snažím se vždycky do té doby, než skončí ve škole a školce, postarat o své věci. Ať už je to podnikání, nebo sport, občas se stihnu dostat i na golfový green. A odpoledne se snažím trávit s dětmi. Tím, že máme dvě, žena jezdí s jednou na jeden kraj Prahy, já s druhou na druhý. Mám v životě krásný balanc a užívám si každý den.“
Hrají už holky tenis?
„Hrají, ale jen jednou týdně. Sem tam si je bere do parády Aleš (Kodat – nevlastní otec Štěpánkovy manželky a známý trenér), když jsou tady. Ale dělají všechno: plavání, tancování, malování a další. Snažíme se je neustále držet v pohybu, je to s nimi velká zábava. I když náročná.“
