Valentová pokořila Slovenku a bude poprvé v TOP 100: Měla jsem husinu. Diváky tady miluju
Předzvěst se potvrdila. Osmnáctiletá Tereza Valentová v osmifinále Livesport Prague Open narazila na nejvýše nasazenou cizinku na turnaji a 34. ženu světového žebříčku Rebeccu Šramkovou ze Slovenska. Češka využila dokonale domácí tvrze, když napínavou řežbu ovládla 7:6 a 7:5. Tato výhra znamená, že poprvé v kariéře se posune do top stovky rankingu WTA, bez ohledu na to, jak se jí v Praze bude dařit dál.
Jak se cítíte po skalpu 34. hráčky světa? Navíc v novém vydání žebříčku budete poprvé v životě v top 100.
„Je to super, pro mě je to něco neskutečného. Je to takový můj největší milník teď. Rebecca hrála výborně, byl to strašně těžký zápas. Jsem ráda, že jsem se vyrovnala s těmi podmínkami, protože bylo celkem větrno. Nakonec jsem to takhle hezky zvládla.“
Šramková tam kvůli větru i promáchla podání. Dávala jste si o to větší pozor?
„Hodně foukal vítr. Jen jsem si říkala, že druhý servis půjde asi trochu víc na jistotu, takže do něj můžu jít. Jen jsem přemýšlela nad dalším a dalším balonem. Ale může se to stát, foukalo fakt hodně. I když jsem ráda, že se to nestalo mně.“
Byl to emotivní zápas, že?
„Měla jsem strašný nervy. Nehrálo se úplně hezky v tom větru, bylo to těžké pro nás pro obě. Zároveň jsem strašně moc chtěla.“
Co se vám honilo hlavou při pohledu na soupeřku? Šramková působila vystresovaně, podrážděně.
„Vždy je dobré, když to té druhé nejde. Mohla jsem využít nějaké šance. Já se spíš pořád soustředila na sebe, snažila jsem se na ni nekoukat, abych pořád pokračovala ve své hře.“
Máte za sebou vítězný turnaj v Portu, teď další postup v Praze. Jak jste na tom se silami?
„Myslím, že zatím v pohodě, musím zaklepat. Zase si určitě odpočinu, vyspím se dobře, najím se, udělám nějakou regeneraci, pořád to stejný.“
Nemyslím si, že jsem velká hvězda. Třeba jednou
Vnímáte v Praze podporu diváků?
„Byli skvělí, já je úplně miluju. Strašně nás hnali obě, hlavně mě teda musím říct, strašně bych jim za to chtěla poděkovat a doufám, že zase přijdou.“
Taky jste tam měla okamžiky, kdy se tolik nedařilo. Evidentně jste to ukočírovala.
„Je to těžké, protože je to tlak. Ale já se snažím na to nesoustředit, hraju si zápas po zápasu a jenom si hraju ten svůj tenis a soustředím se na svou hru, abych vždycky předvedla to nejlepší, co půjde. Důležité je udržet koncentraci.“
Lidé si tady říkají o váš podpis. Užíváte si, že jste tady za hvězdu?
„To si nemyslím, že jsem velká hvězda, to jsou tady stokrát větší. Třeba jednou budu. Ale je to skvělý, mám radost, že mi fandí, takže jim to takhle oplatím, když vyhraju. Jsem ráda, že přijdou na můj zápas, podpoří mě a takhle jim to vracím.“
Kdyby vám někdo na začátku ledna řekl, že v polovině roku budete v top 100, jak byste reagovala?
„Asi bych tomu nevěřila. Vůbec jsme netušili, že bych mohla bojovat o hlavní soutěž US Open. To bylo ze začátku úplně nereálné. Jsem ráda, že to takhle jde, ale pořád chci jet stejně, stoupat výš a výš a soustředit se na svoji hru, abych ji posouvala a abych byla zdravá. A jestli to takhle půjde, tak můžu jít výš a výš.“
Zafačovaná noha nezlobí?
„To už je spíš prevence. Jsem ráda, že drží.“
V prvním setu jste na okamžik zastavila Šramkovou na podání s omluvou. Co se tam stalo?
„Byla tam včela. Je jich tu celkem dost, myslím. Trochu jsme je musely odhánět.“
Byl to pro vás zatím nejtěžší zápas na okruhu v kariéře?
„Každý zápas je těžký jinak. Určitě byl jedním z těch těžších, ale těžko se to porovnává, protože okolnosti jsou vždy jiné. Byla to pak strašná úleva, spadlo to ze mě a zase jsem měla husinu.“
Ve čtvrtfinále vás čeká schůdná soupeřka v podobě Jessiky Ponchetové z Francie.
„Každý den je jiný. Soupeřka je velice kvalitní, malilinko ji znám. Všechno je hratelné, vždycky budou nějaké šance, takže si to zase budu chtít užít, budu bojovat o každý balon a zkusím předvést co nejlepší hru. A doufám, že to vyjde.“
