V nabídce tenisového menu nemá smíšená čtyřhra v konkurenci mužských a ženských singlů, respektive čtyřher, šanci na úspěch. Vidět ji můžete jen na grandslamových turnajích a ani tady se netěší přílišnému zájmu diváků. Televizní kamery se ji věnují prakticky jen v případech, kdy slouží coby výplň při čekání na atraktivnější zápasy. Jak to tedy s budoucností mixu vypadá?
Bylo by hodně naivní a iluzorní myslet si, že smíšená čtyřhra se někdy aspoň trošku přiblíží popularitě singlových zápasů v podání mužů či žen. Mezi tenistkami, a především tenisty, je na ni nahlíženo různě.
Řada hráčů ji bere spíše jako vhodnou příležitost, jak potrénovat a "osahat" si dvorec pro svojí další účast v singlu či klasické čtyřhře.
Další část tenistů bere mix spíše jako příjemný doprorovný program, který slouží více coby exhibice pro rozptýlení diváků, než pro nefalšované tenisové řeže.
A pak je zde třetí skupina hráčů, kteří berou mix jako vhodnou příležitost prokázat své kvality na té nejvyšší úrovni po boku parťáka opačného pohlaví.
Iveta Benešová se také čas od času předství v mixu. • Foto Pavel Mazáč SPORT
A diváci? Stejně jako jejich tenisové vzory. Část jimi pohrdá a bere je jako spíše doprovodný program "skutečných" zápasů. A přesto. Pokud si uděláte na smíšenou čtyřhru čas, najdete na této soutěži celou řadu specifických vlastností, které ji činí jedinečnou.
Pravda, někdy působí způsob hry "vše na ženu" poněkud zvláštně. Zatímco něžnější pohlaví si během zápasu na nedostatek vytížení rozhodně nemůže stěžovat, mužští kolegové musejí mít někdy pocit, že jsou na dvorci poněkud navíc.
Na druhou stranu jedná se o jedinečnou situaci, kde se mísí jak mužská síla a agresivita, tak šikovná technika v podání žen. A ani taktika zde rozhodně nepřijde zkrátka. Servis z rakety dvoumetrového tenisty, který poměrně běžně překračuje hranici 200 km v hodině, směřující na křehkou dívku stojící na základní čáře působí někdy až trošku nepatřičně, přesto přináší zajímavé a pro diváky specifické situace.
Zvláště, když se něžnějšímu pohlaví podaří odpovědět takovým returnem či prohozem, že se "silnější" protějšek stačí po něm maximálně jen ohlédnout.
Lukáš Dlouhý je specialitou na debly. • Foto ČTK/AP
Tenisový mix může být zvláště pro muže poměrně nepříjemnou disciplínou. Je to on, kdo má pár táhnout za vítězstvím, na druhou stranu, když vypálí svůj dělový servis na třeba o třicet centimetrů menší a třicet kilo lehčí soupeřku, žádný velký aplaus od diváků očekávat nemůže.
A naopak. Pokud se dočká do stejné hráčky skvělého prohozu, returnu, či podání, při kterém působí na dvorci stejně užitečně jako slepé střevo, je tento výkon pochopitelně oceněn mnohem více. Jinými slovy může jen ztratit.
Český, respektive československý tenis skvěle reprezentovala v této disciplíně především dvojice sourozenců Sukových. Se svým bratrem Cirilem vyhrála Helena Suková dvakrát Wimbledon, další vavřín si připsala ze stejného turnaje po boku Todda Woodbridge.
Stejný úspěch získala spolu s bratrem i v roce 1991 na Roland Garros, svojí sbírku grandslamových titulů ze smíšené čtyřhry pak završuje titulem s US Open opět s Toddem Woodbridgem.
Ať již se tedy na tenisový mix díváme jakkoliv, zůstanou smíšené zápasy žen a mužů příjemným zpestřením grandslamových turnajů. A možná v budoucnosti nejen jich.
