Záhrobská je skvělá, říká legenda Alberto Tomba

Byl v dobré náladě. Na pódiu italského olympijského domu nejdřív zvládl vyhlásit nominované na ceny Laureus a pozdravil se s bývalou krasobruslařkou Katarinou Wittovou. Potom už ho zavedli do jedné z kanceláří budovy Roundhouse Community Centre ve čtvrti Yellow Town. Alberto Tomba si sedl na židličku proti čtyřem novinářům a ochotně odpovídal i dotazům Sportu.

V neděli jste se byl podívat na místo svého olympijského triumfu v Calgary, užil jste si to?
„Ano. Bylo to krásné, trochu snivé. Po dvaceti letech jsem se vrátil do Calgary. Šel jsem se podívat na sjezdovku v Nakisce a potom jsem jel lanovkou, stejně jako před dvaceti lety po druhém zlatu.“

Co jste nahoře dělal?
„Lidi ze Sky Sportu jeli za mnou, aby udělali nějaké dobré záběry. Tři hodiny jsme čekali v Nakisce, dali jsme si oběd, bylo to fajn. Viděl jsem kopec, na kterém se jel obří slalom i slalom. A představoval jsem si, jak to bylo tehdy. Přemýšlel jsem, kde stáli lidé, jak se všechno změnilo. Všechno je to tam teď větší než tehdy. Po dvaadvaceti letech je všechno jiné.“

Máte Kanadu v srdci?
„Kanada mi poprvé přinesla štěstí. Teď jsem zpátky ve Vancouveru, To je dobrá story! Když jsem tehdy v Calgary vyhrál svůj druhý závod, v pondělí jsme letěli do Vancouveru, ve Whistleru měl být závod Světového poháru. Jenže ho zrušili kvůli mlze a větru, měl jsem už letenku a musel jsem tam zůstat pět dní.“

Co jste dělal?
„Udělal jsem ve Vancouveru medailovou party s lidmi z mého týmu, s dobrými přáteli. Otvíral jsem šampaňské nožem. (smích) Dnes je to móda, ale tehdy to tak běžné nebylo. Je to opravdu legrační historka.“

Kdy jste přijel do Vancouveru tentokrát?
„Dorazil jsem v pondělí večer autem. Čekal jsem na moje disciplíny, obří slalom a slalom. Ty jsem chtěl vidět, teď je můj čas.“

Co jste říkal výkonům italských závodníků?
„V alpském lyžování potřebujeme medaili. V roce 2006 jsme ji neměli a to je problém. Tady už máme dvě čtvrtá místa, tu medaili by to chtělo.“

Před čtyřmi lety v Turíně jste během zahajovacího ceremoniálu nesl pochodeň, vzpomínáte?
„To byl velký moment. Představte si to, vběhnout na stadion s pochodní, osmdesát tisíc lidí křičí, blýskají foťáky. Čekal jsem před stadionem deset hodin. Byl jsem opravdu hodně unavený. Ale líbilo se mi, že jsem to byl já, který pochodeň přinesl na stadion.“

Cítil jste tehdy velkou pozornost?
„Bylo mi třicet devět a před olympiádou se mě pořád ptali: Alberto, ty v Turíně nezávodíš? Já říkám: Ne, skončil jsem kariéru 15. března 1998, rozloučil jsem se posledním vítězstvím. I když se samozřejmě cítím v dobré formě. “(smích)

Jaký máte názor na velký olympijský návrat Američana Bodeho Millera, který přitom v Turíně zklamal a skončil bez medaile?
„Myslíte, když v Turíně celé noci popíjel? Možná se změnil. Před touhle sezonou Američani určitě pořádně trénovali, je to vidět i na Mancusové. Bode je ve srovnání s ostatními neuvěřitelný, vynikající. Před čtyřmi lety v Sestriere to pro něj možná byl jen špatný čas. V alpském lyžování je to těžké. Změní se počasí, změní se sníh, necítíte se na něm dobře.“

Co říkáte na krach kanadských sjezdařů, od kterých se očekávaly medaile?
„Je to stejné jako s Italy v Turíně. Girgio Rocca vypadl, neměl štěstí (Rocca před OH v Turíně vyhrál pět závodů Světového poháru ve slalomu, ale v olympijském závodě vypadl na druhé bráně - pozn. red.). Teď jsem o tom mluvil. V tomhle sportu je to těžké, potřebujete štěstí.“

Pojďme se ještě vrátit do Calgary, jak to tehdy bylo mezi vámi a Katarinou Wittovou?
(smích) „Někdo mě přivedl na stadion, abych se na Katarinu podíval. Nebyl můj sen ji vidět. Samozřejmě, je to krásná holka. Ale všechno, co se psalo, že jsem jí chtěl dát svou medaili “

Nebyl jste tehdy playboy?
„Bylo mi jednadvacet, byl jsem hravý. Všechno pro mě bylo jednodušší. V tom jsem možná stejný jako ti Američani. Nemůžete se jenom koncentrovat na závod, protože na velkých závodech, jako je olympiáda, potřebujete také si jen tak zalyžovat, uvolnit svaly, dát se do pohody.“

Co říkáte na to, že jednou z favoritek ženského slalomu je Šárka Záhrobská ze země, která nepatří k tradičním alpských velmocím?
„Je skvělá slalomářka, moc dobře o ní vím. Medaili na mistrovství světa vyhrála poprvé před pěti lety, ne?“

Správně
„Vy jste z Prahy, ne z Bratislavy, že?“

Ano
(Tomba se obrací k ostatním novinářům a připomíná, jak nadšený byl z návštěvy Prahy před čtyřmi lety) „V Praze jsem byl. V jejich zemi mě milují.“