Už přes dva roky žije v katarském Dauhá, které se pomalu, ale jistě stává metropolí světového sportu. No, pomalu…Tady jde všechno rychle, dynamicky. Až z toho jsou někdy pořádné zmatky. Čech Milan Kovář (42), bývalý výborný dálkař a trojskokan, si jako kondiční trenér složek ozbrojených sil hlavně užívá pohodlný život bez stresu. „Šejkové mají touhu ukázat, že jsou velcí,“ vysvětluje motivaci k přesunu velkých akcí včetně fotbalového MS do arabské pouště.
V zimních měsících má u sebe rodinu, manželku a dvě děti. Syn Martin (8) a dcera Lucie (10) chodí v Dauhá do anglické školy, zatímco tatínek Milan Kovář cepuje bezpečnostní jednotku, připravující se na nával fanoušků při mistrovství světa ve fotbale 2022. „Sporty tady nemají tradici, ale o posledním zápase Čecha nebo Rosického lidé vědí,“ vypráví bývalý atlet.
Povězte, proč chce Katar ukořistit všechny významné sportovní podniky včetně olympiády?
„Šejkové se touží před světem předvést, dělají to z rozmaru. Nemusí si přitom nic dokazovat, mají z toho akorát komplikace.“
Tou zatím největší bude mistrovství světa ve fotbale v roce 2022. Zvládnou ho?
„Myslím, že zvládnou, času mají dost. Vzali to opravdu z gruntu a asi si neuvědomili, co všechno je třeba udělat. Celou zemi totálně přebudovávají. Samotná myšlenka postavit devět až dvanáct stadionů v jednom městě je šílená. Samotné stadiony nejsou problém, ale k němu musíte mít pro každý tým ještě tréninkovou plochu s kvalitní trávou.“
Jak to tedy dopadne?
„V roce 2022 to všechno vyroste a z Dauhá a okolí bude jedno velké město. Víte, oni museli najmout spoustu pracovních sil. Za dva roky přibylo půl milionu dělníků. Na druhou stranu za tu dobu nepostavili žádný supermarket, benzinku, mall. Měsíčně je tady devět tisíc nových aut a dálnice jsou dražší než v Česku. Všechno se totálně přestavuje, včetně kanalizace a všech inženýrských sítí. Peníze vůbec nejsou problém, ty se neřeší. Výstavba stadionů je až to poslední, taková maličkost.“
Pořád mi přijde, že to nelze stihnout.
„Hotely už mají. Bude metro, železnice. Problém je v jejich povaze. Arabové jsou nezkušení, laxní a absolutně jim chybí logické myšlení. Mají nějakou vizi a upsali se, že to zvládnou. Ale bude to krkolomné. Tady musí mít v každé firmě minimálně 51 procent vlastnický podíl domácí člověk, takže o všem rozhoduje Katařan. Oni jsou schopní v tom udělat neskutečný zmatek. Výstavba nového letiště měla zpoždění rok a půl a nikdo to neřešil.“
Co dělají špatně?
„Nabírají špatné lidi. Stavby jsou velmi nekvalitní. Jedině plyn je pořádně udělaný, z toho mají strach. Jinak jsou to šmudlové. Když jde někdo opravit okna nebo dveře, dorazí s kladivem. To je zoufalé. Ale klimatizace opravují velmi rychle, bez nich tady nejde žít. Architekty asi mají dobré, jenže v průběhu stavby to dokážou něčím zkazit. Dubaj má údajně ve všem náskok patnáct let. Nedávno jsem tam byl a je to fakt jiný svět.“
Katarský občan není typický sportovní divák, že?
„Na sporty chodí hrozně málo lidí, nemají tady tradici. Arabové obecně nejsou sportovci. Třeba na maraton se přihlásí spousta Katařanů, kteří pak na start nepřijdou. Ale fotbal opravdu sledují. Vychrlí na vás poslední zápasy Čecha, Rosického. Tohle ví, ale aby se přišli podívat na zdejší ligu, to ne. Byl jsem na zápase Máčaly (trenér Al Ahlí) s Haškem (tehdy kouč SC Katar) a bylo to zoufalé. Úroveň špatná. Katařané se přijdou se podívat na velké kluby. Když tady hraje Bayern, stadion je plný.“
Co vlastně v Kataru děláte?
„Pracuju pro speciální jednotky vnitřní bezpečnostní síly. Je to taková nadstavba policie, primárně používaná pro dozor nad demonstracemi, sportovními akcemi. Jednotka vznikla na základě toho, že tady bude šampionát ve fotbale. Na to je připravovaná. Spadá pod ministra vnitra, který je zároveň premiérem země. Do našeho areálu chodí sám běhat, pak hodinu úřaduje a jede zase jinam.“
Jaká je náplň vaší činnosti?
„Je to taková lepší verze tělocviku. Pracujeme na vytrvalosti, síle, kondici. Když jsem odešel z Dukly, byl jsem bez práce. Pak se naskytla tahle možnost. Jeden český trenér, který v Kataru působil, rozhodil sítě v Česku. Přišel jsem do hotelu a za pět minut jsem podepisoval v Praze kontrakt. Už jsem tady víc než dva roky. Je to nakažlivé. Nároky obecně nejsou tak velké, není to takový stres. Celkově je to víc v pohodě. Volnější, pomalejší život.“
Jak dlouho tady vydržíte?
„Mám to podepsané na pět let. Kdo neudělá průšvih, tak se mu smlouva automaticky prodlužuje. Ale nemám v plánu zůstat nějak dlouho. Češi a Slováci docela dost rotují. Pár let je to v pohodě, ale pak člověk musí odejít, aby se jakoby nedostal mimo realitu.“
Jak jde Arabům fotbal?
„Obecně jsou docela šikovní s míčem. Akorát, že se nepohnou a hra hodně stojí. Furt se hádají. Když si jdeme v práci zahrát s Tunisany fotbálek, to jsou samé diskuze a já ani nejsem zadýchaný.“
Jaký šampionát zajímá vás?
„Na konci února je tady skvělý ženský turnaj v tenise, na který přijede čtyřicet hráček z první padesátky. Celá světová desítka. Tam je na co se dívat. Ženský tenis moc neuznávám, ale tohle je docela zážitek. A za pár riálů. Lístek na čtvrtfinále jsme kupovali za 35 riálů (zhruba 227 korun) na čtvrtfinále na centrkurt.“
Tažení Tomáše Berdycha do finále při lednovém turnaji jste sledoval?
„Byl jsem se podívat, když hrál ve čtvrtfinále s Francouzem Gasquetem. Nic moc podívaná, protože Berdych byl jednoznačně lepší. Ten ženský turnaj je lepší. Tenisté v tomto termínu ještě nejsou rozehraní a jsou různě rozlítaní po světě.“
Dokáže Katar zorganizovat olympijské hry?
„Podívejte se, do jakých míst v posledních letech olympiádu dávají. Kdo na to prostě má, ten ji zorganizuje. O zimní pochybuju, největší kopec tady má 103 metrů. (úsměv) Letní je reálná. Ale nejde dělat olympiádu v srpnu. Mistrovství světa v atletice dostali na poslední týden v září, ale už to je na hraně. Teploty jsou pořád vysoká a vlhkost se láme. Někdy je těch čtyřicet stupňů příjemných, jindy ne. Je to riziko.“
Co doprava?
„To je síla. Já jsem si koupil největší možné auto, protože mám strach. Je to dvě a půl tuny železa. Cítím se v něm líp, nemusím si nic dokazovat.“
Dáte si někdy pivo?
„Kupuji si třetinku plzeň v přepočtu za čtyřicet korun. Moc často pivo nepiju. V Kataru je jediný krám na alkohol. Vstup jsem si nevyřídil, mám strach. Přece jen pracuju pro ministerstvo vnitra. Během mistrovství světa ve fotbale se alkohol rozhodně na ulici prodávat nebude. Na stadionech a v hotelích podle mě ano. Bude se to trošku uvolňovat, i když zdejší rodiny jsou hodně provázené se sousední Súdskou Arábií, která je hodně konzervativní.“
