Vyrůstal v Itálii a zhruba patnáct let žil v Americe. Teď už více než rok a půl bydlí v Praze. Fabrizio Sestini, manžel bývalé české tenistky Andrey Sestini Hlaváčkové, se přistěhoval do země své ženy, odkud se na dálku podílí na organizaci turnajů WTA. Co bývalého italského tenistu na Praze nejvíc překvapilo, jací jsou podle něj Češi a co rozhodlo o tom, že budou žít s rodinou právě tady? To prozradil v rozhovoru pro iSport LIFE.
„Praha je malý evropský diamant," chválí Fabrizio Sestini svůj nový domov v Česku, kam se s manželkou rozhodli přistěhovat po letech v zahraničí. Život v hlavním městě je pro italského manažera zejména kvůli jazykové bariéře současně i velkou výzvou. „Angličtina není jazyk, kterým byste se tu v běžném životě dorozuměli. Češtinu se proto snažím učit, ale je to těžké," prozradil pro iSport LIFE.
Co rozhodlo o tom, že budete žít s rodinou právě v Česku?
„Nastálo jsme se sem přistěhovali teprve loni v únoru. Byli jsme za to rozhodnutí rádi, protože těsně potom vypukla pandemie koronaviru, která hodně věcí zkomplikovala. Předtím jsem žil téměř 15 let na Floridě, kde jsem pracoval pro ATP a WTA. Odtud jsme se pak s Andreou přestěhovali asi na rok do Londýna a následně do Prahy. Byl za tím tehdy docela prostý důvod - Praha nám přišla skvělá pro rodinný život. Je daleko bezpečnější než Londýn nebo Saint Petersburg, kde jsme žili před tím. Také třeba náklady na bydlení tady nejsou tak vysoké. Velkou roli hrálo samozřejmě to, že tu má Andrea celou rodinu. Říkali jsme si, že pro Isabellu (dcera pozn. red.) bude velké plus, když bude vyrůstat v širším rodinném kruhu. Andrea tu má také více pracovních příležitostí, a jelikož já můžu pracovat na dálku, nebylo v tomto ohledu co řešit.“
Jaká je aktuálně vaše práce?
„Jsem ředitel pro vztahy s turnaji pro oblast Evropy, Středního východu a Afriky. To znamená, že pomáhám s řízením asi 24 turnajů WTA. Spolupracuji přímo s turnajovými řediteli a jejich týmy, s kterými se snažíme zorganizovat úspěšné akce, a to jak z finančního tak i provozního hlediska. Po turnajích hodnotíme, co bychom mohli udělat ještě lépe, snažíme se najít příležitosti k dalšímu růstu a kontrolujeme, že vše proběhlo podle našich standardů.“
Co vás na České republice nejvíc překvapilo?
„Asi to, jak je to tu skvělé. Ne, že by tu pro mě byla úplná novinka. S Andreou jsme se dali dohromady před dvanácti lety a půlku z toho jsme manželé. V Česku jsem byl tedy už mnohokrát předtím. Teď, když tu ale žiju, dokážu Prahu jako město ocenit ještě víc. Líbí se mi, že je tady hodně zelených ploch a nádherná příroda. Taky lidi jsou tu milí a uvolnění. V životě jsme toho s Andreou docela dost nacestovali a navštívili nejrůznější kouty světa. O to víc si teď uvědomujeme, že je Praha vlastně takový malý evropský diamant.“
Co je podle vás lepší v Itálii než v Česku?
„Pocházím z Říma, který je za mě rozhodně jedním z nejkrásnějších měst na světě. Výjimečným ho dělá mimo jiné i počasí. Skoro pořád tam svítí slunce a prší opravdu jen málokdy. To se o Praze úplně říct nedá. Kromě toho se mi na Římě líbí i široké možnosti vyžití. Je tady snad úplně všechno, na co si vzpomenete – památky, pláže nebo třeba hory a úžasná příroda. Ale i Praha má rozhodně své nesporné výhody. Na rozdíl od Říma je tu všechno lépe organizované. Může za to zřejmě i to, že jsou tu lidé více ohleduplní k městu i druhým. Taky infrastruktura je tady daleko lepší a modernější než v Římě, což je, obzvlášť když cestujete s rodinnou, opravdu velké plus.“
Jací jsou podle vás Češi?
„Jiní než Italové. Italové jsou hodně vášniví a nechávají průchod svým emocím. Češi to mají jinak. Možná je to tím, že pocházejí ze severnější oblasti a tak jsou i oni sami o něco chladnější. V historii si taky prošli velmi těžkými obdobími a z tohoto důvodu jsou asi jinak emocionálně založení než my Italové. Mám dojem, že mladí Češi jsou v tomhle ale už trochu někde jinde. Lépe se adaptují na novou moderní společnost v Evropě i ve světě, mnohem více důvěřují ostatním, učí se anglicky a studují v zahraničí, což je za mě rozhodně pozitivní.“
Co vy a čeština?
„Je to pro mě výzva. Mluvím čtyřmi jazyky - španělsky, francouzsky, italsky a anglicky. Dobře rozumím taky portugalsky, i když s mluvením je to trošku horší. Díky jazykové výbavě pro mě nikdy nebyl problém cestovat po světě. Téměř všude jsem se dorozuměl s místními a dokázal si tak zvyknout prakticky kdekoliv. V Česku je to ale trochu problém. Angličtina, a to obzvláště mimo Prahu, není jazyk, kterým byste se v běžném životě dorozuměli. Češtinu se proto snažím učit, ale je to těžké. Je to úplně něco jiného než románské jazyky. Každopádně chci se učit dál. V Česku máme v plánu zůstat dlouhodobě a já bych v budoucnu rád komunikoval s místními v jejich jazyce.“
Máte rád českou kuchyni?
„Ano, mám, i když se přiznám, že není úplně mou nejoblíbenější. Nejradši mám italskou a asijskou. S Andreou to máme naštěstí podobně, takže je to pro nás jednodušší. Z českých jídel jsem toho vyzkoušel už opravdu hodně - nejrůznější knedlíky, omáčky… Moje asi nejoblíbenější české jídlo je ale tatarák.“
Jaké je vaše oblíbené místo v České republice?
„Náš domov tady v Praze. V blízkosti máme parky, kde se moc rádi projíždíme na kole, běháme nebo se tam jen tak procházíme. Mám strašně rád zelené plochy a taky vodu. To je jedna z věcí, která mi tady v Česku docela chybí – není tady přístup k moři. V létě tak aspoň jezdíme k malému jezeru za Prahou, kde se dá třeba i projet na vodních lyžích, což jsme si docela oblíbili.“
Jaký je váš oblíbený italský a český sportovec?
„Asi se nedá úplně říct, že by některý z italských sportovců patřil k mým oblíbeným. Letos jsme se ale stali mistry Evropy ve fotbale, takže řeknu náš národní tým „Azzurri“. A oblíbený český sportovec? Rozhodně moje žena. Možná to zní jako klišé, ale je to skutečně tak. Je to skvělá tenistka a to, co se jí podařilo, je naprosto neuvěřitelné. Našli by se možná i talentovanější sportovkyně, ale ona je rozhodně tou nejpracovitější a nejpoctivější, kterou znám. I to je důvod, proč dokázala vyhrávat dva grandslamy, získat stříbrnou medaili v Londýně a jen těsně nepostoupila do olympijského finále v Riu. Ano, ona je moje největší česká hrdinka.“
Fabrizio Sestini
|
