Nakopli motor a do nového ročníku plzeňského přeboru vtrhli v parádním stylu. Jenže od sedmého kola začal stroj Slavoje Stod hrubě drhnout. Po šesti zápasech se tyčil až na vrcholu tabulky, jenže tým během té doby ochromila bolestná absence – z osmnáctičlenného kádru vypadlo buď kvůli zranění nebo osobním důvodům osm hráčů!
A z prvního místa se stal boj o udržení. Stod je po podzimu jedenáctý šest bodů od poslední Horní Břízy.
Šest zápasů, pět výher, první místo. Pohádkové vklouznutí do nové sezony. Ale z povídky od H. Ch. Andersena se rychle stalo tragické drama. Operace menisku, vykloubené rameno, zlomený kotník, vlasová zlomenina palce nebo prostě jednoduché sbohem spoluhráčům, celkem osm dlouhodobě absentujících. Tak draze vykoupili fotbalisté Stodu skvělý vstup do ročníku.
„Za celou dobu co trénuji, jsem se ještě s podobným stavem nesetkal,“ říká s nadějí v lepší časy trenér Štěpán Hirschl.
Stod měl před sezonou jasný a zcela reálný cíl. Hrát v popředí tabulky. „S kádrem jsem byl velmi spokojený, bohužel už ale před prvním mistrovským utkáním se začala objevovat první zranění,“ vypráví Hirschl.
Přesto se tým s problémy dokázal vypořádat, první porážku (1:3 na hřišti Rapidu Plzeň) polknul až v pátém kole. V té době už ale začala být situace neúnosná.
Na fotbal ve Stodu se z osobní důvodů vykašlal důležitý trojlístek pro ofenzivní část hry. „Řekl bych, že to bylo kvůli jejich slabšímu mentálnímu zdraví, že je prostě fotbal tak nebavil. Spoluhráči jim dvakrát třikrát řeknou ať přijdou na trénink, oni jim dokonce slíbí, že jo, ale pak se na kamarády stejně vybodnou,“ vysvětluje Hirschl.
Tak nakonec zbylo v půlce soutěže v kádru pouhých deset statečných. Na lavičku chodili střídat dva dorostenci, kteří do té doby neměli s mužským fotbalem vůbec žádné zkušenosti, protože v klubu chybí béčko. Přesto dostal Stod nařezáno jen jednou – v Doubravce, která je momentálně třetí 0:5.
„My svá utkání vůbec neprohrávali proto, že bychom byli vyloženě horší než soupeř. Prostě jsme dopláceli na absolutně tragické zakončení,“ vrací se Hirschl k chybějícím třem útočníkům. „Zbyl nám jediný forvard, který se za zápas dostane do třech čtyřech tutovek, ale dá gól tak jednou za tři kola,“ žehrá.
Přesto týmová střelecká produktivita trochu udivuje. Tým sice vyhrál z posledních devíti zápasů jediný, nasbíral přitom ale 32 vstřelených branek, což je po první čtyřce nejvíc v soutěži.
„Prohráváme skutečně jen proto, že trestuhodně zahazujeme svoje šance. Mít mančaft pohromadě, těch branek bychom dali daleko víc a hráli bychom do pátého místa určitě. Když čtu noviny, kde trenéři lamentují, že jim chyběli tři hráči základní sestavy, tak se člověk usměje a řekne si: „Kdyby tak věděli co je u nás.“,“ přemítá Hirschl.
Na hřišti občas vzniknou i komické rozhovory mezi hráči. „Vždyť vy máte úplně jinej tým než na jaře,“ slýchávali hráči Stodu v druhé půlce podzimu od soupeřů. Přes zimu se ale dává Hirschlova enkláva zase dohromady.
Dlouhodobě zranění už trénují s mužstvem, hubený kádr by se tak měl před prvním jarním kolem rozrůst minimálně o pět lidí. Ještě jeden těžký odchod ale bude muset trenér vyřešit.
Na podzim hostoval ve Stodu z divizní Kolovče bývalý reprezentant Petr Vlček. Nechtělo se mu hrát divizi, tak kývl na nabídku stodského sportovního manažera. Jenže i Koloveč má záchranářské trable a Vlčka si stáhla zpátky.
„Spolupráce s ním byla naprosto skvělá. Je to profesionál, výborný do kabiny i na hřišti. Vycházeli jsme spolu velice dobře, celá kabina ho brala. Mám na něj jen slova chvály, nahrazování Petra bude to zdaleka nejtěžší, jaké nás zatím potkalo,“ povídá Hirschl.
