Dát gól je pro něj zhruba tak těžké jako si zavázat tkaničku. Prostě skvěle naučená rutina. Jan Fíček působí v pražském Meteoru osmou sezonu a jeho aktuální bilance v mistrovských zápasech je: 249 zápasů a 204 gólů! „Snad dokazuju, že nepatřím do starého železa,“ usmívá se 33letý kanonýr.
Ať hraje Meteor jakoukoliv soutěž, má jistotu, že jeho kapitán Jan Fíček nasází přes 20 gólů. Pod touhle metou nikdy nebyl. Jak v pražském přeboru, tak v divizi, kterou teď hraje tým čtvrtou sezonu v řadě. Naposledy o víkendu nasázel čtyři góly Blšanům a pomohl k výhře 7:1
„Gólů jsem mohl a měl dát minimálně sedm. Trefi l jsem tyčku, nedal penaltu a šanci z metru do prázdné branky, kterou jsem podcenil,“ nešetří se Fíček.
Na Meteoru mu to ale určitě odpustí. Celkově za něj podle archiváře sehrál 402 zápasů a dal 340 branek! V klubové historii, která sahá až do roku 1896, je jasnou a nejspíš i nepřekonatelnou jedničkou.
„Spousta lidí si ze mě dělá srandu, že jsem žijící legenda, říkají mi tak i v kabině, tomu se směju,“ říká Fíček.
„I když pár podpisů už jsem rozdal, ale jen dětem.“
Zoufalí trenéři protivníků se už několikrát vyjádřili, že by mu měli na Meteoru postavit sochu. Ihned.
„Zase tak výjimečný nebudu, abych měl sochu zaživa, ale pokud by ji někdo plánoval, měl bych být usměvavý s rukama nahoře,“ chechtá se. „Možná by stačila nějaká pamětní deska.“
Fíček je opravdu výjimečný kanonýr. V letošní sezoně divize dal už 23 gólů, a to ještě do konce zbývá šest kol.
Před deseti dny pak dosáhl na dvoustý gól v mistrovských zápasech, když proměnil penaltu proti Vilémovu, kterou si sám vybojoval
„Byl to moc krásný pocit, když to hlasatel oznámil. Máme tady staré pány, co fandí Meteoru celý život, snad jim dělám radost.“
Nejlepším střelcem byl vždycky a všude – ať hrál třetí ligu v Admiře nebo v Kolíně. „Dřív jsem měl vypsané i prémie za góly, ale pak se zjistilo, že se to majitelům moc nevyplatí. Nic takového už není,“ usmívá se muž, který má každý půlrok několik nabídek na přestup.
Chtěli ho i do druhé ligy, ale zůstává věrný zelenobílým barvám Meteoru, kde dělá správce hřiště a trénuje mládež. „Nemám důvod ve svém věku odcházet, to by musel zavolat nějaký tým z ligy. A to už se asi nestane,“ tuší Fíček. „I v divizi běhá spousta fotbalistů, kteří jsou lepší než někteří v lize, jen neměli štěstí.“
To je i jeho případ. Fíčkovým maximem je třetí nejvyšší soutěž, kterou začal hrát už jako 17letý dorostenec v rezervě Slavie a potkal se v ní i s Jiřím Štajnerem. Patřil k velkým talentům, jenže ho zabrzdily zdravotní problémy i specifika tehdejší doby.
„Do Slavie tenkrát chodily drahé posily, odchovanci neměli šanci. Nebylo to jako dneska. Když přišel nějaký útočník za 12 milionů, tak Fíček, i když se mu docela dařilo, nikoho nezajímal,“ ohlíží se.
„Navíc jsem přechodil mononukleózu, měl jsem zánět ve svalech, doktorka mi řekla, ať hraju fotbal na úrovni, na kterou se cítím. K lize jsem měl možná blízko, nedočkal jsem se, ale nelituju. S kariérou jsem spokojený.“
Má výhodu, že je absolutní kliďas. Nerozhodí ho žádná situace. Penalta za nerozhodného stavu v páté minutě nastavení? Míč si bere automaticky, i kdyby už předtím v zápase pokutový kop neproměnil. „Je to hodně o psychice a zkušenostech. Útočník si musí věřit,“ říká Fíček, který vždycky obdivoval Diega Maradonu.
Se sebevědomím problém nemá. Střílení gólů je jeho život, nebál by se ani ligové výzvy. „Dobrý fotbalista by měl dávat góly v jakékoliv soutěži. Kdybych měl šanci hrát ligu v nějakém ofenzivním týmu jako Liberec nebo Plzeň, tak věřím, že bych dal nějaké góly i tam.“
Vypadá to ale, že bude i nadále řádit v divizi. Stále je ve hře o nejlepšího kanonýra deníku Sport. Do jara šel z dělené třetí pozice, i teď drží bronz. „Byl jsem nemocný, což mě zbrzdilo. Zatím se mi nedaří podle představ,“ hodnotí sedm jarních branek v sedmi zápasech.
„Vyhraje to asi Strejček ze Žlutic, karlovarský přebor je podle výsledků hodně ofenzivní. Chtěl bych skončit na medailové pozici. Ani ne kvůli novým kopačkám, spíš aby se vidělo, že tady ještě Fíček je a střílí góly. Až je přestanu dávat, půjdu do béčka v přeboru,“ culí se. Vypadá to, že jen tak pálit nepřestane.
